Letokruhy

Být lesníkem a starat se o les, lesní hospodářství, zpracování, výrobu i ochranu? A o tomhle bude desková hra? Ano! A skvělá!

Českého autora Michala Peichla mám osobně hodně rád. Tedy neznám ho, pouze skrze deskové hry, ale jeho tituly, byť většinou menší, mě hodně baví už od vydání povedeného Akvárka, které se nám i po letech pravidelně vrací na stůl. O to víc jsem byl zvědavý, když vydavatelství Pink Troubadour a následně MindOK oznámili jeho novinku Letokruhy, která oproti jeho předchozím titulům řádně poskočila na velikosti, ale i komplexitě. A k mé zvědavosti přispělo i téma. Obecně mám rád ve hrách přírodní témata, ale ta se častěji smrsknou na různou faunu a flóru napěchovanou pěknými obrázky. Jenže téma péče o les? To tu ještě nebylo.

Rozhodně hned na úvod doporučím tuhle hru prezentovat jako komplexní strategii plnou možností provázanou s lesnickým tématem, než hru kde sázíte stromy. Tedy no je zde také sázíte, ale kromě toho děláte celou řadu dalších věcí a možností souvisejících s těžbou, správou, starostí nejen o les, ale i v rámci následné zpracování a využitelnosti získaného dřeva. Zkrátka Letokruhy jsou komplexní strategií, kde v idylickém kusu smíšeného lesa kdesi ve Střední Evropě hledáte dokonalou rovnováhu mezi udržitelnosti, rozvojem a výnosem. A ano, také vám hned na úvod prozradím, že tahle hra se autorovi nesmírně povedla a aktuálně je to pro mě osobně jeho titul číslo 1. S velkým podtržením k tomu.

Letokruhy jsou strategickou euro hrou s příjemně zapojeným tématem lesního hospodářství sázející na systém akčních bodů, otevřených možností akcí a plnění zakázek a bodovacích podmínek pro 1-4 hráče od 13 let s herní dobou pohybující se okolo 60-120 min na jednu partii. Každý z hráčů se stává moderním lesníkem, který v cestě za vítězstvím a body musí umně balancovat mezi dvě mi vzájemně propojenými vrstvami – jednou v rámci lesa samotného, jednou v rámci následného zpracování – a postupně získávat a zpracovávat dřevo, ale také budovat, vylepšovat, spravovat omezené suroviny a starat se o udržení rovnováhy a zachování lesní kultury pro další generace.

Lesní hospodářství v plné kráse!

Zpracování

Pokud jste byli u Michala Peichla zvyklí na menší hry typu Terárko, Akvárko nebo o trochu větší Čarodění, tak Letokruhy vás jistě hned na první pohled a potežkání překvapí svými rozměry. Ano, tohle je opravdu velká hra, které odpovídá množství herního obsahu a zpracování.

V první řadě musím vyzdvihnout grafickou stránku Michala Řezníčka. Ten hře vtiskl osobitý, příjemně jemný styl, který povedeně utváří atmosféru v kombinaci tiše šumících stromů lesa, který máte takřka za domem a náročného komplexního zpracování a správy. Dominantou hry v tomto ohledu jsou rozhodně velký kruhový herní plán, rozdělený do trojice větší sekcí a hexagonových polí oddělených řekami a cestami, ale také karty zakázek zobrazujících jednotlivé dřevěné výrobky.

Ostatně jak se dočtete v pravidlech, nejen že celá hra je vlastně vyrobená ze dřeva, ale dřevo může sloužit díky svým vlastnostem jako materiál takřka na vše. Ano, pravidla jsou plné zajímavosti a vysvětlení, vytvořených ve spolupráci s Fakultou lesnictví a dřevařství ČZU v Praze. A mohu jen doporučit jednotlivé medailonky přečíst, protože hezky dokreslují jednotlivé možnosti hry. Samotná pravidla jsou sice delší, ale pěkně vysvětlená, jasná s množstvím příkladů a detailů.

Jak už jsem zmínil, ve hře je toho hodně – od velkého plánu, přes různé žetony řek, mýtin, opracování, péče nebo těžby či dřeva, až po destičky pil a ředitelství, ale také desítky karet zakázek či úkolů. A k tomu si ještě připočtěte hromadu komponent pro jednotlivé hráče, kterým dominují osobní desky a figurky ve čtveřici barev, přičemž zásadní je harvestor a ředitelka pily. Ale o tom dále.

Ano, zpracování a grafická stránka hry, to je jednoduše nádhera plná detailů. Autorům se povedlo funkčně skloubit detailní tematický grafický háv s herním prožitkem, takže hra krásně vypadá, ale zároveň je herně přehledná a funkční. Trochu si dovolím poukázat na ikonografii – i když je víceméně jasná, není jí úplně málo a z počátku jsem se lehce ztrácel. Zároveň mi trochu vadila (ale spíš jen subjektivně) jistá nekonzistence pořadí placení nákladů a zisku odměn. Co mi ale přišlo nejzvláštnější, to jsou jen dvě lama karty. Ano, chápu, že při větším počtu partií už je tolik nevyužíváte, ale minimálně z počátku se dost hodí, protože hra toho opravdu neobsahuje málo. Ale to jsou spíš detaily a celek předčil má očekávání, protože Letokruhy jsou jednoduše krásné, zejména ve chvíli, kdy je rozložíte na stůl. A i když obsahují hodně materiálu a nějaký pěkný (ideálně dřevěný) insert se bude hodit, tak příprava je i přes dlouhou řadu bodů méně bolestivá, než jsem čekal, zvlášť pokud si vše šikovně roztřídíte do připravených sáčků.

Les plný možností.

Jak na to?

V základních mechanikách jsou Letokruhy v podstatě přístupnou hrou, a to i přesto, že nabízí hodně akcí a možností. Jakmile máte za sebou celou několika bodovou přípravu hry společného materiálu i vybavení jednotlivých hráčů, přichází na řadu postupných deset (případně devět) herních kol, které vždy začínají otočením jednoho z příjemných bonusů.

Následně se během kola hráči střídají v tazích, během kterých utrácejí akční body za dostupné akce, které jsou nutně rozděleny do dvou rovin. Ano, Letokruhy jsou originální svým systém dělby „práce“ mezi harvestor, reprezentující dělníky a práci v lese, a ředitelku pily, která naopak řídí zpracování dřeva, výrobu a správu zdrojů. Takže zatímco harvestorem se hráči pohybují po hexagonovém herním plánu a těží dřevo, vysazují nové stromy, pečují o les, řeší lesní budovy či vodní zdroje, tak pomocí ředitelky po obvodu plánu, který zabírá trojice zpracovatelských pil, plní zakázky, zpracovávají a opracovávají dřevo. Jedním ze základních principů hry tak je pečlivě volit mezi vyváženým poměrem rozdělení prací a plánováním, tak aby celý řetězec lesního hospodářství dobře běžel. Úplně nechci nikoho deptat dlouhým popisem pravidel, ostatně ta jsou dostupná na stránkách Mindoku v liště hry. Každopádně princip je tedy postaven na akčních bodech, výběru akcí a správné správě zdrojů a možností – a dobrá rada, i když hra láká k tomu, vyzkoušet vše, tak tudy cesta k vítězství spíš nevede.

Co musím po mechanické stránce vyzdvihnout, a co se mi opravdu líbí, to je systém stromů po linii těžba a vysazování, ale i zpracování získaného dřeva pomocí pil. Oboje hodně posiluje téma, kdy pro udržitelné hospodářství musíte těžit, ale také se o les starat, upravovat ho a sázet nové sazenice. A zároveň když už získáte dřevo, musíte ho zpracovat, což je však samozřejmě nevratný proces.

Hra je postavena na vítězných bodech, které hráči sbírají během hry nejen za plnění zakázek, ale také na jejím konci za vybudované stavby, vodní díla, úkoly (které mají mimochodem ve hře dvojí využití, což je super nápad), ale také za péči o les či zbylé zdroje.

Hru lze hrát několika způsoby – ve zjednodušené variantě, v pokročilém režimu s asymetrickými postavami a speciálními mechanikami pro každou z nich, ale i v sólovém režimu, který vytvořil Tomáš Holek.

Víte, co vše se ze dřeva vyrábí? Třeba celé Letokruhy!

Dojmy

Pokud mohu hodnotit Letokruhy čistě subjektivně, pak musím říct, že se mi tahle novinka prostě hrozně líbí. Obecně mám rád kombinační eura, u kterých je neustále co vymýšlet a plánovat a přesně to jsem v téhle hře od autora bezezbytku dostal. K tomu se připočetlo skvělé téma a zároveň jeho propojení s mechanickou stránkou hry, ale také pěkně zakomponované nápady, které herně dobře fungují. K tomu variabilita, herní prostor a možnosti. A prostě ano, Letokruhy byla taková pomyslná láska na první zahrání, i když nás při první partii hra dokázala zahltit a začala rozkvétat postupně.

V první řadě se mi líbí zpracování, které v sobě kombinuje povedenou, příjemně svěží grafiku a funkční styl. Byť je toho na začátku hodně, od komponent po ikony, od druhé partie už vše běželo poměrně plynule. Jasně, hra časem ocení insert, ale i bez něj není příprava tak náročná a dlouhá, jak se zdá. Osobně by se mi třeba líbili dvojité desky, ale zároveň nemohu říct, že by ty ve hře nefungovaly a zase fungují oboustranně.

Hodně se mi líbí zapojení tématu do hry. Ve spojení s poznámkami v pravidlech k jednotlivým prvkům, mechanikám a akcím dává v podstatě vše ve hře smysl. Jasně, můžete namítat, že je divné stromy zasadit a záhy zase pokácet, ale jistou abstrakci hře úplně vyčítat nejde. Berme to tak, že mezi jednotlivými akcemi není pevně dané časové hlediska v poměru k realitě.

Hodně se mi líbí duální rozdělení akcí mezi harvestor a ředitelku, přičemž máte omezený počet akčních bodů (byť dokoupitelný), a musíte šikovně plánovat a strategicky přemýšlet nad distribucí svých možností a akcí mezi obě linie. Bez harvestoru a péče o les nebudete mít dřevo, ale bez jeho zpracování nesplníte zakázky. Ve hře jsou mechaniky hezky propojené do funkčního celku. A hlavně to dává tematicky smysl – jednoduše se jedná o hru o udržitelném a dlouhodobém hospodářství, a nelze tak bezmyšlenkovitě kácet stromy a vyrábět bez rozmyslu, chce to najít optimální balanc.

Hra je tím typem eura, kde dostáváte bonusy po hrstech. Ano, hra vás umí i zaříznout, pokud si špatně rozvrhnete možnosti, ale v zásadě ze všeho lze něco dobrého vytěžit a je jen na hráčích, jak s těmito bonusy umně naloží. Obdobně je to i se strategií ve směru k vítězství a bodům. Během deseti nebo devíti herních kol zdaleka nestihnete vše a hra má tak akorát nastavenou časovou křivku, během které si musíte vybrat jen některé z cest ve směru k výpravě za vítězstvím.

Velkým plusem je u mě, ve spojení s výše nadepsanými řádky, velká variabilita a znovuhratelnost, ať už v podobě asymetrických postav, měnících se prvků herního plánu, dynamicky se měnící situace, ale i škály akcí.

Nejlepší je za nás hrát Letokruhy ve dvou nebo ve třech. V plném počtu hráčů počítejte rozhodně s herní dobou atakující horní hranici herní doby a zároveň delší prostoje mezi jednotlivými tahy hráčů, zvlášť v pozdějších fázích hry. Ve dvou je hra nejotevřenější s pocitově nejmenší interakcí mezi hráči, ve třech pak nastává ideální poměr mezi herní dobou a právě interakcí na plánu.

Hodně se mi líbí jednotlivé herní mechaniky, ať už jde o bonusové kolo, které během hry postupně „protáčíte“ pomocí žetonu, dvojí využití karet úkolů (pro bonus ve hře nebo body na konci), duální figurky, mezi které dělíte body, ale i tematické zpracování dřeva.

Hra celkově, aspoň pocitově“, nutí spíše k dlouhodobější strategii, kdy každý hráč musí plánovat, jaké dřevo posbírá, jak ho zpracuje, tak aby mohl plnit vybrané zakázky i úkoly.

Co jsem možná nakousnul, ale nezmínil, to je vzdělávací přesah hry. Jasně, to je takový možná dobrovolný prvek, ale nás u hry nesmírně baví.

Letokruhy jsou pro mě jednoduše skvělým titulem. Ano, někdo si v nich může najít své chyby, chvíli jsem bojoval s ikonografií nebo plejádou možností, ale výsledek je opravdu rozkvétající košatá koruna stromu plná možností, zajímavých a dobře zakomponovaných mechanik a hlavně tematického propojení, které ve hře funguje v každém jednotlivém rozhodnutí, ať už dřevo těžíte, zpracováváte, sázíte stromy nebo se staráte o lesní vodohospodářství či vlastní sklady a styl opracování. Letokruhy jsou kombinací chytrého designu, tematického propojení a skvěle nastavené strategické hloubky balancování mezi ziskem a udržitelností, stejně jako mezi lesními dělníky s harvestorem a zpracovateli dřeva na pile. A Michal Peichel zde skvěle ukazuje, že velké hry umí minimálně stejně dobře jako menší a už teď se těším na jeho další titul.