Arcs: Zhouba v Pomezí

Pomezí se topí v krizi, kdysi mocné impérium nedokáže odolávat tlaku tajemné Zhouby ani nových hnutí, věřících a dokonce svých vlastních padlých regentů. Určíte osud Pomezí právě vy?

Čelte nejen Zhoubě v Pomezí!

Arcs. Už jen při vyslovení či napsání názvu téhle vesmírné hry od Fox in the Box a Leder Games mám trochu husí kůži. Pak si vzpomenu některé naše partie, epické střety, zvraty a herní možnosti a k husí kůži se přidají ježící vlasy. Ano, tahle osobitá a originální hra plná politikaření, konfliktů, střetů, zrad a skrytých zájmů nás v loňském roce naprosto učarovala, postupným hraním překonala i veleoblíbený Root a pevně se usadila v naší top5 deskových her. A naprosto pochopím každého, kdo tomuto názoru bude racionálně oponovat, protože sám si zároveň myslím, že Arcs: Konflikt a zhroucení v Pomezí je opravdu specifickým herním titulem, který zdaleka nenadchne každého hráče či herní skupinu. Ostatně to už je takový osud her Colea Wehrleho, ať už jde právě o Arcs, Root nebo třeba Pax Pamir či John Company. Musíte mít dobré spoluhráče, musíte hrám věnovat čas, musíte věnovat čas pravidlům. Ale ta odměna? Neskutečná! Fenomenální! Epická! No ale zpět k Arcs.

Arcs to není strategie. Tedy je, ale zároveň není. Arcs je epický a velmi zajímavý herní zážitek, který v sobě v zásadě kombinuje sci-fi vesmírnou operu, vyjednávání, souboje, konflikty, vývoj, budování, plánování, ale také štychový systém v kombinaci s asymetrií, bojem o vliv a nadvládu pro 2-4 hráče od 14 let s herní dobou okolo nějakých 60-90 min na jednu partii. Každý z hráčů představuje vůdce jednoho z vesmírných společenství v boji o moc a vládu. A ano, zní to epicky, ale přitom je z hlediska pravidel Arcs v podstatě poměrně přístupnou hrou. Herní žánr? Taková kombinace eura a ameritashe, plná naštvání, konfliktu, ale i epických momentů, které vás budou ještě dlouho provázet v paměti.

A do této mnou tolik oslavované a propagované hry přišlo díky autorovi a Lišce něco, co je… epické? Úžasné? Fascinující? Jedinečné? Monstrózní? Nebo spíš vše dohromady? Přišla totiž krabice, která na sobě nese název Zhouba v pomezí a oficiálně se tváří a funguje v zásadě jako rozšíření. Jenže spíš než rozšíření v klasickém slova smyslu je tohle úplně jiný herní level, posunutý stupínek, nová herní možnost. Základním a stěžejním prvkem, který totiž tuhle krabici provází je spojení postupných partií Arcs do trojdílné kampaně. Jenže nejen tak ledajaké. Nečekejte nějaký gamebook či kampaňovou knihu. Wehrle koncept kampaňového a narativního hraní posouvá ve Zhoubě v Pomezí na zcela novou úroveň.

Ne, hra sice nabízí základní kostru příběhu o Zhoubě šířící se po hroutícím se Impériu, ale herní narativ je dán osudem. Respektive 24 sadami osudu, které určují zcela jedinečný a originální vývoj kampaně a samotných her. Každý osud (představte si ho třeba jako část příběhu) přináší jedinečné podmínky, průběh hry, komponenty, karty, pravidla, herní prvky. Na začátku první hry si hráči postupně vyberou svůj osud, který definuje jejich možnosti, výzvy a cíle v první hře, ale osud? Osud ten se může měnit! Respektive po odehrání každé hry (po 1. a 2.) si mohou hráči zvolit nový osud v závislosti na úspěšném či neúspěšném plnění podmínek. A každý další osud má zase nový dopad na hru, na nová pravidla, nové možnosti, nové karty do imperiální řady, nové události.

Jenže osud ovládající herní možnosti hráčů není tím jediným novým. Důležité je zmínit, že v návaznosti na úvodní příběh se poslední zbytky Impéria snaží držet moc a hráči začínají jako regenti pozůstatků mocné Říše. To přímo navazuje na speciální imperiální lodě a prostředky, které mohou hráči v závislosti na svých rozhodnutích ovládat a využívat. Tedy minimálně do doby, než se obrátí na cestu odpadlíků a naopak brojí proti svým starým spojencům. Ve hře to otevírá naprosto fascinující a nečekané prvky kombinující na jedné straně až vítanou spolupráci a kooperaci, na straně druhé drsný a efektivní prostor pro zradu. Zkrátka vesmír je váš, vy ovládáte jeho osud a je jen na hráčích, jakým způsobem se bude hra vyvíjet a rozvíjet.

Budete na straně padlého Impéria nebo se dáte na stranu odpadlíků?

Ano, rozšíření dělá z Arcs na jedné straně, tedy v mezích pravidel, takřka sandboxový zážitek, jehož tempo, rozvoj a možnosti udávají hráči svými rozhodnutími a výběrem. To ze hry dělá vysoce proměnlivou a silně variabilní záležitost, protože doslova žádné dvě partie nebudou stejné. 24 osudů, desítky karet, události, nová pravidla, to vše hru proměňuje, variuje, mění. Jedna hra může být silně agresivní, plná střetů, nemístných zrad a galaktických soubojů, jiná se vyvíjí silně kooperativní snahou a opatrným společným snažením proti Zhoubě. Další se zase soustředí na omezený kousek galaxie, jindy se rozletíte po mapě. Jednou budete při každém okamžiku hry střílet po každém pohybu nepřítele, jindy zase politicky vyjednávat a snažit se výhody a vítězství získat na poli senátu a sněmu.

Ostatně to je další obrovskou novinkou – Sněm. Celá nová herní část, která hráčům dovoluje využít politické přesvědčování, intrikaření, sliby a vyjednávání ku svému prospěchu. Najednou ve hře můžete z pohledu vyjednávání a handrkování dělat takřka vše – můžete měnit komponenty, můžete využívat zdroje a prostředky, delegovat pravomoci, můžete slibovat, přesvědčovat, zavazovat se k laskavostem. Je to naprosto jedinečný prvek, který rozšíření do hry přidává, ale zároveň aspekt, který samozřejmě ne každému u stolu sedí. Ono totiž vyjednávání a dohody, to je nyní nechci říct stěžejní, ale určitě podstatná část hry a část herního zážitku, a pokud se všichni u stolu jen tiše soustředí na své snahy a cíle, hře to pocitově kus ubírá.

Zhouba v pomezí dělá z původní hry Arcs takovou verzi na steroidech. Zkrátka původní herní zážitek posunutý ne o kousek, ale o celý planetární systém dál. Jenže s tím se nese i možná nejzásadnější negativum a výtka. Zhouba v pomezí totiž hře přidává poměrně velkou porci pravidel. A to takových těch pravidel toho druhu, že i když jsem přečetl celý sešit poměrně velmi pečlivě dvakrát, čekalo mě ještě jedno čtení a stejně jsme sem tam dohledávali při partiích. A to nejen při té první. Navíc jsou zde zmíněné variabilní prvky, které se ještě mění a doplňují v průběhu her a zároveň je myslet na vzájemné variabilní interakce. Je toho zkrátka hodně a rozšíření prostě můžete vytáhnout až ve chvíli, kdy už máte v rámci Arcs opravdu něco nahráno a základní hru zvládáte doslova levou zadní.

Zkoušeli jsme kampaň ve dvou, třech i čtyřech a pocitově musím říct, že právě vyšší počet je pro kampaňové hraní ideální. Více osudů, více proměnlivosti, silnější vývoj. Máte pocit, že galaxie a Pomezí skutečně prochází vývojem v čase, doslova se vám hra mění pod rukama. Zároveň to ale samozřejmě vytváří tlak na to, abyste si udrželi herní skupinu, protože i když se pouhé tři partie zdají málo, úplně je nestihnete za jeden večer. To už je lepší vyhradit si společné herní odpoledne.

Vyprávějte svůj osud galaxie!

Nemusíte se bát, že by hra fungovala tím stylem, že penalizuje hráče v tom smyslu, že po prohraném prvním aktu je rozhodnuto. Naopak až do poslední části servíruje rozšíření napětí, třenice, možnost zvrátit vývoj i posledním z velitelů. To hře přidává parádní nádech a „šťávu“ po celou dobu. A také epické zážitky a momenty, které vám žádný jiný herní titul na trhu nezopakuje. Byť jak už jsem psal, tak hraní rozšíření má svou cenu v podobě časové investice, ať už na hraní, tak i studium všech pravidel a prvků.

Určitě musím zmínit, že hra logicky počítá s tím, že neodehrajete celou kampaň dohromady a nabízí praktický, skvěle vymyšlený systém uložení mezi jednotlivými akty – kapitolami, ať už v rámci karet nebo všech žetonů z mapy. Ostatně hodně hráčů určitě překvapí, jak velká je krabice s rozšířením. Zapomeňte totiž na to, že byste dostali pár žetonů a karet. Ne! Zhouba v pomezí je monstrum. Monstrum v tom nejlepším slova smyslu, o čemž ostatně vypovídá už krabice, která je zhruba 2x-2,5x větší, než základní hra. Důvodem je jednak obsah skládající se z desítek karet, žetonů, ale i dřevěných lodí, ať už se jedná i imperiální křižníky či výraznou novinku v podobě vlajkových lodí, ale i díky praktickému insertu, který slouží k uložení všech komponent hry Arcs, ať už z rozšíření, tak i základní hry.

Zhoubu v pomezí nelze podle mě vnímat jako vyloženě příběhovou hru v tom smyslu, že by před hráče předložila knihu příběhů ke čtení a objevování. Její narativní charakter je dán herními prvky, spojením osudu a osudových rozhodnutí, epickým průběhem a hlavně zapojením hráčům. Musíte zkrátka vzít v úvahu, že hra vytváří příběh prostřednictvím hraní samotného a vývojem partie a kampaně. Zároveň se ale nebojím říct, že Arcs dokáže díky rozšíření vyprávět až filmové příběhy a každé odehrání ve vás zanechá silné emoce.

Pocitově se hra díky rozšíření posouvá více do sféry politikaření, vyjednávání a blufování či přesvědčování, i když ani o boj zde samozřejmě není nouze.

Co oceňuji, to je zpracování. Nejde jen o chválený insert a množství komponent, ale hlavně o jejich provedení, ať už se jedná o fantastický nápad s vlajkovými loděmi, na kterých vznikají celá města, ale také kombinace komponent osudu, a to vše zabalené v jedinečných ilustracích Kylea Ferrina.

Ne, nemyslím si, že rozšíření přesvědčí odpůrce původní hry. Je to prostě pořád Arcs a prvky, které byste mu vytýkaly, ve hře zůstávají.

Vynuťte si příměří, trestejte soupeře bojem, snažte se přesvědčit ostatní k jednání, uplácejte, dohadujte se, bojujte, vyvolávejte epické střety a přepište osudy impéria a celé galaxie. Zkrátka Zhouba v pomezí vám dovolí si doslova hrát a vytvářet svůj epický příběh. To vše vám Zhouba v pomezí dovolí, ale zároveň zachová ten původní perfektní Arcs. Cole Wehrle posunul svůj koncept o třídu výše a v rozšíření ukazuje, jak může vypadat naprosto geniální narativní herní mechanismus.

Za sebe musím Zhoubu v Pomezí jedině doporučit. Ano, jedná se „pouze“ o rozšíření, ale u mě osobně tahle krabice těžce soupeří s The Elder Scrolls: Zrada v druhém věku o titul nejlepší Liščí hry letošního roku. Už jen tím, že nic podobného jinde nezískáte a nevyzkoušíte. Je to prostě jedním slovem EPICKÉ! Ohromná variabilita, nekonečné možnosti, jedinečné příběhy. To vše a mnohem víc vám Zhouba v Pomezí nabídne!