Zloba

Vyberte si svou jedinečnou frakci a utkejte se v třeskuté válečné vřavě o ovládnutí Dřidálu!

Fox in the Box a Chip Theory Games. Dvě vydavatelství z opačných stran planety, které skoro až nečekaně spojil v roce 2023 osud, nebo spíš obchodní rozhodnutí, které překvapilo, ale i potěšilo fanoušky deskovek v našich končinách. Vždyť už tehdy mělo vydavatelství CTG na svědomí pecky jako Kosti jsou vrženy (Too Many Bones), Cloudspire nebo Hoplomachus a právě se rozbíhala crowfundingová kampaň na Elder Scrolls, které byla Liška rovnou součástí. No a inu od té doby se stalo dobrou tradicí, že Lišák David Hanáček vydává v podstatě vše, s čím CTG přijde. A jedním z takových titulů je i Wroth nebo-li česky Zloba, která si také prošla financováním na Gamefoundu, a kterážto slibovala nejen jedinečný vizuál, ale na poměry původního vydavatele i až nečekaně přístupnou hratelnost. A my se dnes můžeme podívat na to, jak se tyto dvě premisy splnily, ale i jak se Zloba povedla jako celek.

Poloostrov Dřidál je už po mnohá staletí místem neustálých bojů, šarvátek a půtek. Jednotlivé frakce se snaží o nadvládu na jeho náhorních plošinách, ale letitý boj nemá vítěze. Jen hordy poražených. Kopí a meče se lámou v lítých střech, štíty se drolí pod útoky a země Dřidálu je nasáklá potem a krví válčících stran. Nyní ale nastal čas na finální střet, poslední boj, který může rozhodnout vše. Jen jedna ze stran může dojít v rukou hráčů slavného vítězství a nehynoucího obdivu svých věrných!

Zloba je asymetrická převahová area control hra designéra Mannyho Trembleye pro 1-4 hráče od 13 let a s herní dobou okolo 45-60 min na jednu partii. Každý z hráčů se ujme jedné z asymetrických fantasy frakcí a v třeskutém střetu plném lsti a soubojů se snaží získat nadvládu a s tím spojené body v rámci zářivého poloostrova.

Zpracování

Asi není ani třeba psát, že hry od CTG jsou jednoduše z hlediska zpracování jedinečné. Všechny se pyšní velkou kvalitou, plastovými kartami, čipy, neoprenovými deskami či insertem. A Zloba v tomto ohledu není jiná. I když zároveň jiná je, protože sám autor jí vtiskl opravdu originální grafický háv, který o sobě v podobě neonových barev vystupujících z bílého pozadí dává jasně vědět při prvním pohledu na krabici. Ano, Zloba při svém oznámení a kampani dokázala publikum docela rozdělit. Někomu se barevný, svítivý, neonový vizuál líbí, někoho silně odrazuje. Osobně jsem byl někde mezi, ale musím přiznat, že po rozbalení jsem grafice docela propadl. Ono totiž v reálu je hra o kus lepší, než to na fotkách či videích vypadá a kombinace svítivých barev jí doslova odstřihává od všech jiných her nejen z produkce CTG, ale i her celkově.

Po rozbalení krabice je doslova radost objevovat celý herní obsah. V první řadě je tu sada neoprenových podložek, kdy primární je centrální herní plán rozdělený na oblasti, ale také podložky jednotlivých frakcí, které jsou oboustranné, kdy jedna strana je pro klasickou hru, druhá pak pro bota při sólo/kooperativní hře. Na podložkách najdete vše podstatné – místo pro běžné jednotky frakce, speciální kostky se vším vysvětlením. Někde jsem četl, že mají podložky horší čitelnost, ale osobně proti ní nemohu říct ani slovo. Kvalita provedení i tisku mi přijde naprosto skvělá, a to včetně obšití.

Ostatně u frakcí ještě zůstaneme, protože ty tvoří středobod hry. V základní krabici jich najdete celkem pět, přičemž každá přináší jiný herní styl, možnosti a taktiku, ať už se jedná o hrdé Aldany, tajemnou Gildu, divoké Kody, trpasličí Runeny nebo nemrtvé skřetí Uglani. Pro každé je připravena nejen podložka, ale též sada základních plastových jednotek stylově vyvedených do symbolů každé strany a také speciální jednotky v podobě kostek (doslova jiné pro každou frakci), ale i karty podpory (speciální schopnosti) a originální karty pro scénářů pro sólo a koop.

Kromě plánu a frakcí s jejich vybavením najdete ve hře ještě malé žetony (čipy) vítězných bodů, které se náhodně losují a proměňují hru, ale i žeton začínajícího hráče, žetony pro sólo a zelené diamanty korrakamů, sloužících jako herní měna. A také akční kostky, pomocí nichž se hra ovládá.

Z hlediska zpracování hry mám v podstatě jen jednu drobnou výtku – možná mohla mít hra oboustranný herní plán, který by přidal větší asymetrii mezi partiemi. A také komplexní přehledová tabulka schopností všech speciálních jednotek, byť tu lze stáhnout na stránkách Lišky. A upřímně minimálně při prvních partiích u nás docela pomohla, byť ač se to nezdá, tak speciální jednotky a jejich možnosti si docela rychle zapamatujete opakovaným hraním.

A jak už jsem psal, tak vizuální stránka hry je naprosto jedinečná, barevná, podmanivá, vtahující. A na stole mnohem více dech beroucí než na fotkách. A přitom je celá hra přes všechnu tu barevnost krásně přehledná.

Jak na to?

Zloba je herně nejpřístupnějším titulem z produkce CTG a Lišky, který jsme hrál. A i když mám rád možnosti Kostí a těším se třeba na Cloudspire, je to příjemná změna. Hrát Zlobu je podobné jako třeba utkat se ve Smallworldu nebo El Grande (na základě komplexity a některých mechanik, jinak jsou hry dostatečně odlišné).

Na začátku hry rozložíte plán a bodovou stupnici, na vyznačená pole rozložíte žetony bodů, zásobu korrakamů, přehledovku a akční kostky dle počtu hráčů. Každý hráč si zvolí frakci a vezme si její podložku a ukazatele základních i elitních – speciálních jednotek v podobě kostek, které rozmístí na jasně daná místa. Zároveň dostane každý vševidoucí kostku (taková speciální akce) a vybere si jednu ze tří karet podpory své frakce, které jednotlivým stranám propůjčují extra silné dovednosti do partie s různým časováním, ať už jednorázové nebo trvalé. Zatímco základní jednotky tvoří klasické běžné pěšáky, kterých má každá frakce více než 20, elitní jednotky jsou asymetrické a vypovídají o herním stylu a možnostech frakcí, ať už lepším ziskem zdrojů, bodů či efektivnějším pohybem.

Cílem hry je získat více bodů než ostatní, přičemž hra končí ve chvíli, kdy některý z hráčů v daném kole dojde na hranici aspoň 30 vítězných bodů.

Každé kolo je rozděleno na šestici fází. Vše začíná údržbou a posunem role prvního hráče. Následuje část válečné kořisti, během které mohou hráči získat speciální bonusové akce v případě převahy v oblastech. V další části hráči přidávají své běžné jednotky na plán, resetují svou akční vševidoucí kostku a získávají jeden zdroj. Následně ve čtvrté fázi první hráč hodí všemi akčními kostkami, a ty se pomocí draftu rozdělí mezi hráče. Každé kostka obsahuje čtveřici akcí – dolování (zisk zdroje), posílení (nasazení jednotek), přesun (pohyb po plánu) a boj (likvidace soupeře), přičemž je logicky důležité pečlivě zvážit, co chce kdo dělat v další akční části, protože všechny možné akce hráčů odpovídají právě vybraným kostkám. Respektive je zde ještě speciální bonus – za dvě akční kostky lze provést tzv. hromadný odchod, díky kterému se hráč „rozprskne“ do více míst. Během tahu navíc mohou hráči kupovat své speciální jednotky a přidávat je na plán dle základních či jejich speciálních pravidel. A jak už jsem psal, kromě akčních kostek má každý hráč k dispozici i kostku vševidoucí, přinášející některé upravené akce, některé zcela jiné. Poslední částí je pak vyhodnocení zisku vítězných bodů dle ovládání oblastí a nadvlády, kdy se posuzují vzájemné počty jednotek soupeřů v jednotlivých oblastech a body rozdělují dle žetonů bodů.

A to je v jádru v podstatě vše! Ostatně celá pravidla najdete na stránkách Lišky, stejně jako přehledovou tabulku jednotek.

Kromě klasické varianty, kterou osobně považuji za primární a nejlepší, obsahuje hra i sólo a kooperativní mód, kdy dle jednoduchých pravidel vyzvete jednu z frakcí v režimu automatického protivníka. A zatímco kooperativní režim mi přišel poměrně příjemně přístupný, tak sólo bylo často poměrně dost brutální. Jsou to spíš takové logické puzzle, u kterých vám hra neodpustí ani sebemenší chybu a pořádně vás potrestá. I když zároveň musím říct, že objevovat odlišné scénáře a jejich možnosti je fajn. Zároveň je sólo, ale i koop, dobrou možností, jak si vyzkoušet jednotlivé frakce a jejich možnosti a styl, protože zde jednoznačně platí, že ne každému sedne vše.

Dojmy

Je Zloba dobrou hrou? Ano. Je moderní hrou? Ano. Je originální? Ano. Je zajímavá? Ano. Bude vás bavit? Inu kdo ví. Zloba je totiž hra, která se podle mě od klasické produkce CTG liší jak nejvíc to jen jde. Úplně si nemyslím, že klasičtí milovníci značky zde budou ze všeho nadšení, ale zároveň ti, kteří nemají rádi komplexitu jejich her, jejich často až tabulkové řešení nebo přemíru možností, zde budou nadšení. Zloba je barevná, krásně a kvalitně zpracovaná, dynamická, rychlá a silně konfliktní hra, která se dle mého směle může rychle zařadit mezi zlatý fond moderních deskovek, protože si nese všechny jejich výhody – rychlost, přístupnost, originalitu. Pojďme postupně.

O zpracování najdete výše celou dlouhou část. Jen se sluší zopakovat, že Zloba disponuje nádherným a kvalitním zpracováním od pořadačů na kostky, karty či žetony, až po neoprenové desky či plastové karty. Navíc si lze pořídit dva přídavky – házecí misku na kostky ve svítivě růžové barvě a kovové figurky základních jednotek. Ty mě zatím minuly, ale musím si je minimálně vyzkoušet, protože ano, propadnul jsem kouzlu CTG her a třeba vylepšené žetony zdraví pro ostatní hry jsou nedílnou součástí každé objednávky/pledge na nový titul.

Když jsme Zlobu rozehráli poprvé, okamžitě nás potěšila přehlednost, ale i dynamika hry, ve které se neustále dění přelévá sem a tam, pořád se něco děje, ale přitom je hra rychlá, svižná, pravidel je minimum, nic se nezasekává. I vyhodnocování střetů a soubojů je rychlé, dynamické, pohybující se v podstatě v rozmezí jednotek uděleného zranění.

Zároveň jsme ale (někteří) pochybovali o jisté vyváženosti hry, respektive frakcí. Jednoduše nám přišlo, že některé frakce a jejich karty podpory jsou oproti jiným extrémně silné. Ale s přibývajícími partiemi se tento pohled obrátil. Ano, je třeba počítat s tím, že frakce jsou silné. Karty podpory jsou silné, mnohdy až hodně silné. Jenže právě ta přesílenost je v podstatě jednou z podstat hry. Jednotlivé frakce, respektive hráči se vyvažují systémem brzd a protiváh. Nelze nechat hráče využít jeho schopnosti frakce a nechat nabrat maximální sílu a jen se pinkat mezi sebou. Ne, hra je postavená na neustálé vzájemné kontrole, vyvažování, bourání „báboviček“ a chytrému převahování a přetahování. Někdo bodově utíká? Hurá na ně! Hra je jednoduše v kostce řečeno o kombinování akcí a reakcí a doslova vás nutí ke konfliktu. Ostatně je to prostě čistě převahový a konfliktní area kontrol, ne budovací euro.

Výhodou hry podle mě je, že není extra náchylná na nějakou analytickou paralýzu. Akcí je jen pár, musíte se přizpůsobit hodům kostkou (ano a s tím spojenou náhodou), ale jednotlivé tahy jsou dynamicky rychlé, svižné, rychle odehrané. Často musíte reagovat na ostatní, takže nelze dopředu až tolik dlouho plánovat, zároveň ale (aspoň pro mě) platí, že jakmile jsem na tahu, mám tak 1-3 optimální možnosti, co s danou kostkou udělat. A to se bavíme zejména o bojích či nasazení, vzít si jeden korrakam je okamžité.

Moc se mi líbí asymetrie frakcí. Každé se povedlo skutečně vtisknout jiný herní styl, jiné možnosti a provázat je s jejich podstatou a námětem, ať už se jedná o trpaslíky či divoké Kody s jejich „medvědy“ a trapery. Zároveň nám snad nikdy 2x po sobě nevyhrála stejná frakce. Hodně záleželo na pochopení a herním stylu.

Hra nabízí rychlou herní dobu. Jakmile jsme znali frakce a možnosti a věděli, jak chceme hrát, zabrala nám hra ve dvou cca 30-35 min, ve třech pak cca 40. A během toho se doslova neustále něco dělo. A zároveň se jedná o jeden z mála area controlů, který doslova výborně funguje ve všech počtech hráčů. Ano, i ve dvou se jedná o parádní rychlou přetahovačku plnou možností, která nás moc baví.

Než se mi hra dostala do ruky, bál jsem se pravidel. Našel jsem dost diskuzí, kde se řešila jejich nejednoznačnost nebo abstrakce. Výsledek je ale přesně opačný. Je důležité v pravidlech nehledat nic navíc, nezkoušet si je vykládá jinak, než jsou napsaná, protože pravidlový rámec je jasně jasný, a to co je zde napsáno, to je dáno. Tečka. Snad jediné, co nám lehce upravil přehled frakcí jsou trapeři frakce Koda. Je prostě důležité doslova si přečíst pravidla, ale doslova si přečíst i schopnosti jednotek a frakcí a klást důraz na všechny rozdíly ve vyjádření.

I když jsem psal, že by mohla být v krabici druhá mapa, neznamená to, že by hře chyběla asymetrie či znovuhratelnost. Právě naopak. Pětice frakcí (a další dvě v rozšířeních), ale i náhodné nalosování žetonů a akční kostky hru dynamicky mění při každé jednotlivé partii.

Zloba je – a teď čistě subjektivně – pecka. Rychlá, svižná, dynamická, neustále se přelévající, plné možností, divoká, krásně zpracovaná. Zkrátka je Zloba moderném area controlem, který vás rozhodně nezahltí pravidly, ale naopak nabídne na v podstatě čistém pravidlovém rámci dobře dávkovanou, zábavnou a hezky provedenou hru zářící všemi barvami duhy v neonových odstínech. Ve Zlobě můžete klidně utopit desítky partií a stále budete žasnout nad asymetrií, provedením a zážitkem, který umí během pár desítek minut přinést. Za mě je Zloba herním vítězem posledních pár měsíců, protože přinesla přesně to, co jsem od ní čekal, ale ve výsledku i o kus víc.