Na stejné vlně

Dokážete se sladit v páru a najít stejné asociace?

Sladíte obrázky?

Znáte ty hry, u kterých zjistíte, jak špatní jste hráči nebo jak absolutně tápete v myšlenkách a nápadech ostatních hráčů? Tak právě takovým titulem je pro mě hra Na stejné vlně od REXher! A přitom by to v zásadě měla být naprosto jednoduchá a přístupná záležitost, ve které stačí naladit se na spoluhráče ve dvojici.

Ano, Na stejné vlně je v podstatě týmovou asociační hrou plnou variabilních témat a obrázků pro 3-8 hráčů od 10 let a s herní dobou okolo řekněme 30 min, i když vzhledem k tomu, že se jedná o párty hru, může být její herní doba silně variabilní. Dvoučlenné týmy se snaží najít shodné obrátky dle náhodně zvoleného tématu – a jak jednoduše zní, tak o poznání těžší je shodu ve 42 kartách najít.

Čím tahle hra rozhodně překvapí už na první pohled, respektive první potěžkání menší krabičky, to je váha boxu. Ostatně po otevření zjistíte, že tenhle box je doslova plný od pravé do levé strany, ze shora až dolů, a to zejména kartami. Těch je totiž ve hře několik stovek, rozdělených mezi 24 oboustranných témat a po 42 obrázcích pro každého hráče. Obrázkové karty se liší pouze rubem, přičemž každý odpovídá jedné barvě, stylu, jídlu, emotikonu, od ananasu, přes těstoviny až po pizzu. Co je stylové a opravdu pěkné, to je obsažení jednotlivých sad v ilustrovaných krabičkách. To skvěle funguje nejen pro ukládání v boxu, ale i pro velice snadnou a rychlou přípravu. Karty pak doplňuje herní plán a sada dřevěných vidliček, které slouží jako pěkné ukazatele bodů, respektive postupu směrem k vítězství. Ono celkově vás hra rozhodně mile překvapí svým zpracováním. Zároveň jsem osobně možná čekal, že obrázky na kartách budou spíš malované ilustrace, než fotky, ale zase oceňuji, že se tvůrcům povedlo vybrat vtipně zajímavý tematický průřez.

Herně je Na stejné vlně v podstatě zcela jednoduchým titulem, kdy se průběh trochu (logicky) liší podle počtu hráčů, respektive podle sudého a lichého složení u stolu. Při sudém počtu se hráči rozdělí do dvoučlenných týmů, kdy každý dostane jednu sadu karet a společně si vyberou jednu vidličku na herní plán. Karty témat se položí na stůl, kdy jeden z hráčů náhodně řekne číslo od 1 do 12 a druhý přečte zvolené téma. Všichni hráči následně prohledávají své balíčky a volí tolik obrázkových karet, kolik udává pole plánu s vidličkou daného týmu, tedy 1-5. Ty následně tajně vykládá před sebe. Jakmile mají všichni vybráno, karty se otočí a jednotlivé týmy porovnají ve dvojicích své sady. Za každou shodu karty na stejném místě v řadě mohou posunout svou vidličku o 3 pole, za každou shodu na rozdílném místě o 2 pole. A to je v podstatě vše! Po vyhodnocení si každý vezme zpět karty a vracíme se ke kroku 1. Podstatou je, docela logicky, dostat se až na poslední pole stupnice, čímž se tým stane vítězem celé partie.

V lichém počtu hráčů je namísto týmů zvolen jeden hráč jako sudí, přičemž ostatní se snaží sladit s jeho myšlenkami a vybrat stejné karty jako on. Jen je trochu škoda, že samotný sudí hraje méně, respektive nezískává body a na stupnici a směrem k vítězství se tak snaží postoupit pouze hráči. Přiznám se, že v sudém týmovém počtu mě hra bavila o něco víc.

Hra umí pobavit už krabicí!

Dojmy

Rychlá, zábavná, nenáročná na pravidla, na čas i na prostor, ale náročná na správné spoluhráče, plná hádek, až absurdních situací a výběrů a rozhádaných dvojic. A také hra plná smíchu, vzájemné synergie a spolupráce na podobné vlně. Ano, pokud máte rádi párty asociační hra, rádi hrajete v týmech a rádi vynadáte spoluhráči, jak mohl vybrat to či ono a na co jako myslel, pak je Na stejné vlně povedenou a originální herní záležitostí.

Po stránce pravidel nebo chte-li mechanik je tahle hra úplně triviální. Opravdu jednodušší už by to asi být nemohlo. Přitom ale přináší obrovskou variabilitu, herně společně strávený čas, desítky a desítky zábavných partií a situací.

Velkým kladem hry je rozhodně zpracování – bohatá zásoba karet obrázků i témat, šikovné uložení, vtipné ilustrace i žetony vidliček.

Hra může být poměrně solidním testem vzájemných, nejen partnerských, vztahů. I když si myslíte, že spoluhráče znáte, častěji dojde na velká překvapení a dokonale se sladit je takřka otázkou spíš náhody, než nějaké strategie. Na druhou stranu jako u podobných her mám pocit, že podstatou je spíš užít si společný čas, než se tvrdě vrhat za vítězstvím.

Hra v podstatě obsahuje dva režimy, v závislosti na počtu hráčů, ale musím říct, že pro mě je ten „sudý“ jednoduše lepší. Zkrátka pocitově týmové hraní má zajímavější náboj, než hra se společným sudím.

Nespornou výhodou podle mě je, že hra je v podstatě bez textu (kromě témat) a skvěle se tak hodí jak pro mladší hráče, tak i pro celou partu posilněnou nějakou tou sklenkou. Jen pozor na karty.

I když by se mohlo zdát, že hra vyžaduje hodně hráče, tak naopak musím konstatovat, že funguje velmi pěkně i v nižších počtech, respektive i s úplným minimem 3 nebo 4 hráčů u stolu.

Velká síla celé hry je pro mě i v následné debatě po odhalení a vyhodnocení karet – proč tohle? Proč tamto? Co ti to připomíná? Jak tě tohle napadlo? Inu po každém kole je prostor na spoustu otázek i výčitek.

Rychlá, svižná, zábavná, originální, krásně zpracovaná, nápaditá, plná protažených obličejů i vítězných úsměvů a společně sladěného nadšení. Na stejné vlně je prostě parádní párty hra, která ke hře přesvědčí jak celou partu kamarádu, tak i rodinu nebo zvídavé prarodiče.