Hory

Vydejte se na nejvyšší i nejobtížnější vrcholy hor celého světa!

Hory!

Mocné štíty, vysoké ledovce, zasněžené vrcholky, horské chaty i zcela opuštěná místa, kam se vypraví jen ti největší dobrodruzi. Zkrátka Hory – od Sněžky, přes Mt. Blanc, Mount Everest, slavná K2, Makalu, Annapurna, Mauna Kea či Olymp. Zkrátka desítky a desítky mocných velikánů rozprostírajících se po celém světě a lákajících horolezce a dobrodruhy k jejich zdolání. A právě téma zdolávání hor dalo vzniknout velké novince vydavatelství Mindok, která dostala název Peak – Hory, ve které se z vás stanou nejodhodlanější horolezci světa s cílem zdolat mocné vrcholy světa.

Hory jsou velkou euro hrou s engine buildingem, sbíráním sad, semi-kooperací, využíváním akcí a správou „zdrojů“, ale i pokoušením štěstí, za níž stojí Sam Gray. Hra je v české verzi určena pro 1-4 hráče od 12 let a s herní dobou okolo 60 min na jednoho hráče, což platí minimálně v prvních partiích. Každý hráč se ve hře převtělí do role odhodlaného a rozhodně i nutně statečného horolezce, který podniká expedice po největších a nejslavnějších horách a vrcholech celého světa.

Došlo i na naší Sněžku

Zpracování

Předně si dovolím uvést, že i když se můžete různě po internetu dočíst, že Hory jsou až pro šest hráčů, není tomu tak. Tedy ano, v rámci podpory na kickstateru hra skutečně byla až pro 6, ale retailová české verze upravila maximum na 4. A také si dovolím napsat, že to vůbec není na škodu, ale důvod se dozvíte níže v dojmech.

Hory už na první pohled dávají jasně tušit, co je jejich tématem. Na víku velké a poměrně těžké čtvercové krabice najdete dvojici, která si pomáhá ve zdolání jednoho z vrcholů. A právě podobně laděné ilustrace prostupují celou hrou, což jí v mým očích samozřejmě posouvá o další stupínek výše, protože co si budeme nalhávat, vizuální stránka je nedílnou součástí deskových her.

První v pořadí jsou pravidla. Ta nevypadají dlouhá, ale zároveň nemohu napsat, že by byla úplně jednoduchá. Jedná se o takový ten zlatý střed, kdy sice mechanické jádro hry není vyloženě složité, ale pár her zabere, než se naučíte správné fungování mechanik a sem tam je důležité dát si pozor na pár drobností. Zatímco některé akce jsou velmi jednoduché, některé jsem si musel přeci jen přečíst vícekrát, abych si byl jistý. A přesto jsme při první hře na některé věci nahlíželi. Aspoň že jsou zde připraveny přehledové karty, které pomohou se základy.

Herní materiál je třeba rozdělit na společný a soukromý pro jednotlivé hráče. První jmenovaný se skládá zejména z velkého centrálního herního plánu, který zobrazuje místa na karty, mapu světa rozdělenou do oblastí, ale i stupnici zkušeností, po které se hráči posouvají při zdolávání vrcholů. Druhou zásadní věci jsou karty samotných hor. Velké, tarotové karty s krásnými ilustracemi jednotlivých vrcholů, od speciálního proma naší nejvyšší Sněžky, přes různé vrcholy celého světa, až po mocný Mount Everest, obsahují nejen zmíněné ilustrace, ale vždy i tematické zajímavosti, ale hlavně ikonu zeměpisného umístění, odměny za zdolání a požadavky na výstup. A i když se může zpočátku zdát, že ikon je hodně, musím konstatovat, že hra využívá šikovnou ikonografii, která se velmi rychle zažije a příjemně funguje. Kromě toho najdete v krabici i speciální startovní karty (asymetrie do začátku hry), bonusové karty (úkoly) a průvodce, kteří vám pomohou s výstupy díky variabilitě schopností.

Hromada komponent zde čeká na každého hráče. V první řadě je to velká deska, která je příjemně provedena z dvouvrstvého kartónu, kde má vše své místo. K tomu je zde řada dřevěných kostiček a označovačů, figurka, ukazatele, ale také speciální kostky síly akcí a veledůležité vlajky. Materiálu pro jednotlivé hráče je hodně, je pěkně provedený a funkční, ale přiznám se, že za mě osobně by mohly být pro hráče zvoleny jiné, možná výraznější barvy, protože použitá zelená, oranžová, fialová a šedá u dřevěných označovačů pocitově trochu splývá. Chápu, že tvůrci cílí na dotažení tématu, ale prostě mám pocit, že to šlo i trochu lépe.

Jinak ale nemám ke zpracování hry žádných výtek. Naopak hra je krásná – bohaté zpracování, krásné realistické ilustrace, a to nejen hor, ale i průvodců, k tomu flavor text na každé kartě plný zajímavostí. Hodně se mi samozřejmě líbí dvojité desky hráčů, protože ve hře máte celou řadu ukazatelů – vybavení, využití průvodců, sílu akcí, počet použití jednotlivých akcí či stupnice energie a výdrže.

Kdo bude nejlepším horolezcem?

Jak na to?

V základním jádru jsou Hory v podstatě přístupná hra. Ostatně překvapivě, s ohledem na množství komponent, ani setup není nijak zvlášť dlouhý. Herní plán, zásoby a nabídky karet k tomu kostka nebezpečí. Každý hráč si vyskládá svou desku, figurku, vlajky a zásoby kostek a do začátku dostane 2 karty hor ze základního balíčku A a startovní kartu, která určuje jeho počáteční statistiky (kdy první je doporučené hrát bez ní).

Cílem hry není žádné sbírání bodů, ale umisťování vlajek. Což možná trochu paradoxně vlastně body jsou, jen nečekejte žádné počítadlo, což je příjemně tematické, protože co jiného vztyčit na vrchol hory, než právě vlajku dokumentující dobytí vrcholu. Hra se nehraje na kola, ale hráči se jednoduše střídají ve vykonávání akcí, do doby než jeden z nich neumístí svou 16. vlajku na plán. Pak se dohraje tak, aby měl každý jeden poslední tah a přejde k finálnímu hodnocení. Během toho se umístí poslední vlajky na splněné bonusové karty, na kontinenty na plánu dle převahy, další dvě za obsazení všech 6 kontinentů a dle počtu zdolaných hor. Vítězí hráč s nejvyšší počtem vlajek!

A jak se tedy k těm vlajkám a vítěznému cílí během hry dostat? Jakmile je hráč na tahu, má vždy na výběr z trojice akcí – odpočinek, příprava a vylepšení. Odpočinek je nejsnadnější, kdy během něj se lze přesunout na libovolný kontinent a doplnit potřebnou energii. Během přípravy si hráči dobírají karty hor z nabídky a získávají vybavení, protože bez maček, cepínů, pořádných bot či stanu se prostě nejvyšší vrcholy zdolávat nedají. Poslední a i nejkomplexnější akcí je výstup. Aktivní hráč si vybere jednu kartu hory, zvolí si jednu ze dvou odměn a následně musí splnit podmínky vybavení, zkušeností, energie či podstoupit riziko hodem speciální kostky. Ale pozor, protože právě při výstupu nastupuje zajímavý „semikooperativní“ prvek, kdy se k výstupu mohou přidat libovolní soupeři a pokud splní podmínky, čekají na ně také odměny, a to takové, které si aktivní hráč nezvolil. A také zkušenosti. Se zdoláním hor pak logicky pomáhají karty průvodců.

Důležitým prvkem při zdolávání, ale i při celé hře není jen všemožné vybavení, energie či zmínění průvodci, ale také zkušenosti, které se zaznamenávají na počítadle na centrální desce, a postupným získáváním v průběhu hry díky nim vylepšujete jednotlivé akce či umisťujete bonusové vlajky.

Pokud se do hry vrhnete v sólové variantě, čelíte Josefu Rakoncajovi, našemu slavnému horolezci, který je řízený pravidly hry. Jeho obsluha není složitá a hra příjemně plyne i v sólu, byť se přiznám, že Hory jsou pro mě primárně hrou více hráčů. A to více hráčů myslím doslova, protože pravidla nabízí možnost zařazení Rakoncaje i do hry dvou hráčů. A to z docela logického důvodu, který uvedu níže.

Tak kam?

Dojmy

Hory jsou pro mě příjemným překvapením, byť zároveň tahle hra pro mě má pár ale. Rád si jí zahraju, líbí se mi, ve velkém balení a mnoha možnostech nabízí v zásadě jednoduchá pravidla a zábavný tematický systém. Pojďme si to ale rozebrat postupně.

Na jedné straně se mi moc líbí zpracování. Dvojité desky, přehledné ikony, pěkné žetony, tematické figurky, rozlišené vlajky a naprosto parádní ilustrace jednotlivých hor i s tematickými flavor texty. To je vše je super. Jen prostě za mě mohly být pro hráče využity trochu jasnější barvy. A zároveň moje největší výtka ke zpracování – kde jsou další vlajky? Jakože prostě nedokážu pochopit, proč někdo udělá vlajky jako způsob bodování, ale pak jich ve hře není dost, abych s nimi vše označil, a ve výsledku používám na označení kostky? Přitom kdyby bylo ve hře třeba 25 vlajek pro každého hráče, nemyslím si, že by to výrazně navýšilo cenu.

Na jedné straně se mi líbí lehkost herního systému. Pravidla sice vypadají na první pohled možná komplexně, ale Hory jsou v zásadě přístupným eurem pro široké spektrum hráčů. Jasně, je třeba naučit se ikonografii, pochopit výstup a spolupráci, ale hra je opravdu přístupnější, než se na první pohled zdá. A zároveň je dlouhá. Na krabici je sice 60-120 min na hráče, ale reálně se pohybujeme spíš okolo 60 min na jednoho. A právě délka hry je možná o trochu delší, než by u hry reálně musela být, byť opakovaným hraním se pravděpodobně dá o něco stáhnout, ale o moc ne.

Ono totiž nejčastěji chcete Hory hrát ve 3-4. Ano, hra funguje v sólu i ve dvou, ale podstatnou, zábavnou a originálním části hry je společné lezení. A to ve dvou prostě nevynikne tak, jak tvůrci zamýšleli. Ve více hráčích přemýšlíte ke komu se přidat, jak si pošetřit energii a vybavení, taktizujete. Je to i tím, že při společném výstupu se sčítají zkušenosti a lze tak dosáhnout lepších/vyšších hor. Ve dvou ale buď pravidelně kopírujete své tahy nebo naopak semikooperativní prvek využíváte takřka minimálně. Nebo tomu tak aspoň bylo u nás. Ve vyšším počtu ale právě tato mechanika mnohem více rozkvétá. A i když se mi líbí hra ve více hráčích, v kombinaci s poměrně dlouhou herní dobou mi opravdu nevadí, že česká verze je hratelná maximálně ve 4, protože v šesti bych si osobně zvolil jinou hru.

Tím jak v podstatě jednoduchý je systém pravidel a jasně daný cíl, má hra i přes svou délku, velmi pěknou plynulost a svižnost. Ono totiž většinou není nad čím dlouho přemýšlet a ideální volba tahu, respektive vybrané akce je jasná. Zároveň si ale myslím, že Hory mohou trochu zklamat hráče, kteří mají rádi velkou otevřenost a každý tah založený na hromadě možných akcí ze kterých je třeba vybírat až s analytickoparalytickou přesností. To v Horách zkrátka nehledejte. Akcí je omezené množství, jejich náplň jasně daná.

Co se mi hodně líbí, to je tematičnost hry. Odpočinek, příprava, výstupy, nebezpečí, dobré vybavení, správní pomocníci, společné lezení, ale i prosté umisťování vlajek jako označení „vítězných“ bodů a k tomu samotné hory, kde prostě znatelně rozeznáte rozdíl mezi v uvozovkách jednoduchou Sněžkou a majestátní K2 nebo jinou nebezpečnou osmitisícovkou v Himalájích.

Líbí se mi otevřenost informací ve hře. Nikdo zde nemá skryté karty, tedy vyjma bonusů. Ale jinak víte na jaké hory se ostatní chystají, jaké mají průvodce, jaké mají statistiky energie či sílu jednotlivých akcí dle kostek, kdy vše pomáhá s plánováním dalších tahů.

Hory jsou na jedné straně tematickou, příjemnou, chytrou hrou, která nabízí propojení tematických mechanik s hratelností, krásným zpracováním a opravdu povedenou grafikou zejména v podání titulních hor. Jen se připravte na to, že šplhání na nejvyšší světové vrcholy nějakou dobu zabere, je lepší mít ideální více než jednoho spoluhráče, a také to, že pokud čekáte komplexní euro hru, můžete být ve výsledku zklamáni, protože Hory jsou komplexitou spíše blíž příjemnému Na křídlech než třeba složitějším Letokruhům nebo SETI. V jádru se ale jedná o příjemnou hru, která udělá radost nejen milovníkům horolezectví, přírody a dobývání nezdolatelných vrcholů.