Melochův duel

Temný a tajemný Meloch čekal na svou příležitost k pomstě. A když se mu naskytla, přetáhl legendární hrdiny Scythu i Expedice do vzdálené reality a času a ponechal je v krutém souboji!

Vraťte se do světa 1920+!

V alternativních 20. letech 20. století bylo a je vše trochu jinak. Velká válka sice skončila, ale to nebrání mocnostem v dalším boji a střetech o moc a vědění, ať už v okolí legendární Teslovy Továrny nebo na Sibiři po pádu tajemného asteroidu. Proto vysílají své největší hrdiny za dobrodružstvím i ovládnutím rozsáhlých území a bohatství. Právě takový svět vytvořil Jakub Różalski a Jamey Stegmaier ho následně převedl do svých her Scythe a Expedice. A musím říct, že právě Scythe je pro mě osobně legendou a stále jednou z top deskových her, a to i po deseti letech od vydání. I proto, že se jednalo o jednu z prvních recenzí, kterou jsem kdy v rámci deskových her psal, ale také díky své kombinaci správy surovin, využívání dělníků, postav i mechů, boji o vliv a moc na nádherném herním plánu. Ale zároveň mám osobně rád i pozdější Expedici, která využívá stejný svět, ale přináší odlišné herní mechaniky i herní zážitek, založený na kartách, dělnících a využívání efektů s pohybem velkého mecha po variabilním herním plánu. Zkrátka obě hry mají něco do sebe a obě jsou odlišné svým fungováním i nápady. Vlastně zásadní společný jmenovatel je zejména autor a společný svět.

Inu a teď si představte, že po letech od vydání obou her Jamey Stegmaier přijde a řekne, že 33% hráčů hraje jeho hry převážně ve dvou hráčích a tak vymyslí v principu a na první pohled trochu šílený nápad – spojím Scythe a Expedici v jednu hru! A to navíc tak, že jeden hráč bude hrát podle pravidel hry Scythe a druhý podle pravidel Expedice, a to v nesmiřitelném duelu na zmenšeném herním plánu. A ne, to není jen zdánlivě trochu šílený nápad, ale realita, kterou přináší právě novinka Melochův duel!

Melochův duel je asymetrická hra pro 1-2 hráče od 14 let a s herní dobou okolo nějakých cca 35-45 min na jednu partii, ve které hráči vzájemně na hexové mapě soupeří o splnění cílových úkolů a co nejrychlejší umístění vítězných hvězd, protože kdo jako první umístí 4 na speciální desku pomocí splnění jednotlivých výzev, vyhrává.

Na jedné straně Scythe…

Zpracování

Velkým lákadlem hry, tedy aspoň pro mě, je jednoznačně grafická stránka hry, která plně sází na ilustrace Jakuba Różalskiho a jeho svět 1920+, který v sobě mísí období Velké války, 20. let a alternativního steam punku, diesel punku s příměsí fantastiky a folklóru. Pro mě osobně je celý tento vytvořený svět a styl doslova vtahující a Melochův duel není výjimkou. Zároveň oceňuji, že grafická stránka hry je nová a ne recyklovaným využitím předchozích her.

Ostatně právě s pojmem „nové“ je spojen i obsah hry. I když to tak může z krabice vypadat, nečeká vás zde známá Anna a věrný Wojtek, ale obě strany, obě hry, tedy jak Scythe, tak Expedice, dostávají zcela nové frakce. Respektive frakci a mecha s postavou a společníkem.

Na straně Scythu je to Evren a Acar, zástupci Sultanátu Konstantinopol, který tak sympaticky doplňuje velké soupeřící frakce počátku 20. stol. odrážející skutečný svět. Celá frakce dostává kompletní herní vybavení, zcela stejné jako v původní hře – tedy desku frakce i tu herní s akcemi, dřevěné figurky budov, vylepšení či dělníků, ale také sadu figurek čtveřice mechů připomínajících Da Vinciho kruhový tank a figurku postavy. Zároveň je dobré zmínit, že obě nové strany lze použít i v původních hrách, a proto dostává tato frakce i žeton pro základnu a karty setkání či Továrny, které lze využít i v klasické hře. Ono ano, Melochův duel je zkrátka na jedné straně samostatným titulem, ale zároveň i obsáhlým rozšířením pro dvě hry zároveň, díky čemuž ho lze hodnotit opravdu z mnoha stran.

A stejně jako dostává své vybavení strana „Kosy“, dostává ho i Expedice, ať už jde o barevné figurky workerů, karty předmětů či meteoritů či žetony na počítadla, ale hlavně desku nového mecha Poutníka inspirovaného říčními parníky 19. století a startovní postavu Nikte s vlkem Nohochem. Tedy konkrétně vlkem hřivnatým, ať jsme zoologicky přesní, protože Nikte je inspirována džunglí a státy Jižní Ameriky. A opět tak doplňuje širokou škálu postav a společníků celého světa. Co musím zmínit, to je dvouvrstvá úprava desky mecha, která v původní Expedici absentuje a tato úprava se týká až rozšíření Gears of Corruption, které však bohužel nevyšlo česky.

Každopádně ano, v balení zkrátka najdete vybavení pro obě hry, tak aby komponenty stačily pro obě frakce, a to ať už ty pro ně specifické, či společné jako mince. A i když pravidla mluví o možnosti přidání komponent z původní her, nikdy jsme je nepotřebovali.

Velmi příjemným překvapením hry je jednak plastový insert, do kterého pohodlně rozmístíte všechny komponenty, ale také neoprenový oboustranný herní plán, který na jedné straně představuje prostředí inspirované džunglí, na straně druhé pouští. A zároveň jedna strana je tematicky laděná do podoby Scythu, druhá do Expedice.

Pokud znáte obě hry, nebudou pro vás žádným problémem pravidla. Tady totiž skutečně doslova jeden hraje to a druhý tohle, kdy principy obou her lehce modifikují společné prvky, tak aby se hry protínaly. Ale naskočení do titulu je velmi rychlé a plynulé. O něco horší to je, pokud hry neznáte. Pak je učící bariéra zkrátka větší, protože se musíte naučit dvě větší hry a navíc společné prvky. Co musím zmínit, to jsou nové bojové karty, které jsou známé ze Scythu. Zde je využívají obě strany v soubojích, ale kromě číselných hodnot mají i efekty, které přinášejí dobrou míru napětí a blufování. Ale to už jsem trochu u herní stránky, že? Tak o tom dále.

Každopádně z hlediska zpracování je Melochův duel parádní. Krásná Rozalskiho grafika, vysoká kvalita komponent, krásné mechy a dobře udělané figurky, dvojité desky, neoprenový plán. Zkrátka všechny palce nahoru.

Na druhé Expedice…

Jak na to?

Nebudu úplně rozebírat kompletní pravidla hry, protože bych musel rozepisovat princip hraní Scythu na jedné straně a na druhé kompletní Expedici. Takže trochu jinak.

Ano, Melochův duel je plným spojením obou her a oproti původním hrám přináší jen některé dílčí změny a doplnění, ať už se jedná o bojové karty, žetony mapy či vítěznou desku na hvězdy, ale i speciální karty Melocha.

Principem je hraním obou her dosáhnout co nejrychlejší umístění čtveřice vítězných hvězd na stupnici, přičemž jednotlivé úkoly jsou pro obě strany podobné (stejné), ale zároveň některé logicky odlišné. Ono když mech z Expedice nemá klasickou bojovou sílu, těžko jí bude sbírat.

Z herního hlediska mi přišlo trochu zvláštní rozhodnutí, nedávat do krabice kompletní pravidla her. Jasně, máte tu nějaký přehled pro obě strany, máte tu společné prvky, ale pokud chcete kompletní pravidly hry Scythe či Expedice, musíte do digitální verze (tedy pokud hry nemáte doma). Pocitově tak Melochův duel cílí primárně na hráče, kteří obě hry znají, což ale může být trochu škoda, protože Melochův duel může fungovat jako skvělý a povedený úvod do světa 1920+, ale hlavně jako úvod do obou her, kdy obě jsou za mě skvělé.

Musím zmínit i to, že hra nabízí kromě hraní Scythu vs. Expedice i možnost hraní čistě Scythu či čistě Expedice. A opět tady prostě vidíte, že hra opravdu cílí na hráče těchto her. A to vlastně i tím, že zatímco v Melochově duelu máte po jedné frakci k obou stranám, tak hra doslova vybízí k různým kombinacím využitím frakcí a stran z původních her.

Po čistě herní stránce ještě zmíním, že i přes mou počáteční skepsi, spojení obou her funguje prostě skvěle. Vůbec není překážkou, že jeden hraje A a druhý B a na herním plánu se obě hry a principy skvělé doplňují a prolínají.

Velmi dobře je zde navržené sólo. Hry od Stonemaier Games mají dlouhodobě velmi kvalitní sólo módy a automu a zde tomu není jinak. Ono ostatně už původní Expedice byla v sólu naprosto boží, a i když má osobně Scythe raději ve více hráčích, i zde automa funguje dobře, rychle a plynule.

V parádním souboji!

Dojmy

Na začátku jsem byl trochu skeptický. Nedokázal jsem si úplně představit, jak spolu mohou v jedné hře fungovat hry, které jsou v zásadě odlišné. A překvapivě to je ve finále naprosto parádní! Melochův duel nabízí příjemnou, svižnou, nápaditou, interaktivní dvojkovku, která hráče opět vtahuje do světa 1920+ a nabízí dva oblíbené tituly v jiném světle a možnostech. A ano, samozřejmě dost záleží na tom, jak máte rádi Scythe či Expedici, protože pokud vám tyhle hry nesedly, Melochův duel nemá šanci to změnit.

Hodně se mi samozřejmě líbí zpracování. Svět 1920+ je mým velmi, ale velmi oblíbeným tématem už od prvního otevření krabice Scythu v roce 2016, a i proto mi zdejší grafika dokonale sedí do posledního detailu. Zároveň oceňuji kvalitativní stránku plnou potištěných ukazatelů, žetonů, dvojitých desek neoprenového herního plánu či figurek.

Díky tomu, že herní plán obsahuje jen v zásadě velmi omezené množství prostoru, nabízí Melochův duel od začátku žhavou a dynamickou hratelnost, žádný čas na pomalé rozlézání a budování. Zkrátka od začátku se něco děje. Díky tomu i mezi hráči vzniká skutečně duelové napětí.

Celá hra je vlastně závodem. Umístění 4 hvězd není otázkou předlouhého plánování a čekání, ale spíše fungování na principu „kdo dřív přijde“. I díky tomu je každý tah, každé kolo, každé rozhodnutí zásadní a má přímý dopad na celou hru.

Strašně se mi líbí, jakým způsobem došlo k chytrému propojení obou odlišných her a nastavení společných prvků. Zde musím Jameyho Stegmaiera skutečně ocenit, protože originální prvky Scythu či Expedice velmi umně propojil či zapojil do druhé hry.

Mám trochu pocit, že o něco horší to v případě Melochova duelu může být s variabilitou a znovuhratelností. Ano, frakce jsou samozřejmě odlišné, dvě mapy také, ale pocitově hra jednoduše počítá s tím, že máte Scythe či Expedici (nebo ideálně obě) a můžete do téhle dynamické dvojkovky variovat různé strany z obou her a zkoušet nové možnosti a principy.

Co se mi velmi líbí, to je možnost hrát čistě Scythe ve dvou na zmenšené, kondenzované mapě, pokud využijete frakce ze základní hry. Taková hra „kosy“ nás velmi bavila. Malý herní plán vede k neustálým třenicím, bojům, přetahování.

Větší bariéru (a zároveň i mínus) představuje hra ve chvíli, kdy neznáte ani Scythe, ani Expedici. Pak se totiž hráči musí naučit dvě velké komplexní hry a ještě je převést na společné hraní. Ta učící bariéra je pak zkrátka větší, i když musím říct, že jsem byl až překvapený, jak lehce se obě hry učí u nových hráčů oproti některým moderním titulům.

Hodně se mi líbí, že hra nestojí jen jako samostatný titul, ale komponenty, respektive frakce, lze využít do obou původních her. V zásadě tak hráči dostávají jako příjemnou a dobře navrženou dvojkovku, tak i velké rozšíření pro dva samostatné tituly.

Subjektivně se mi líbí odvaha Jameyho Stegmaiera experimentovat, a to nejen s novými tituly jako Vantage, ale i s osvědčenými (a trochu vousatými) kousky.

Příjemným překvapením je nejen funkčnost celku, ale i vyrovnanost celé hry. Nemám reálnou představu, kolik testovací her musel Melochův duel zažít, ale výsledkem je vyvážená hra, kde po několika partiích ani jedna strana nemá výrazně navrch, i když původně nám přišlo, že Scythe je zde lepší, procenta se postupně takřka vyrovnala. Jen se chce hře věnovat čas a proniknout do strategií, které jsou odlišné oproti původním hrám, a to i výše zmíněnou větší rychlostí, menším prostorem a dynamikou.

Z herních novinek se mi velmi líbí efekty podpořené bojové karty, které přinášejí větší napětí a dynamiku, ale také karty melocha, které přinášejí bonusy v průběhu hry a přidávají další taktickou a herní vrstvu.

To co se na první pohled zdá takřka nemožné, to je v Melochově duelu převedeno do praktického a dokonale funkčního hlediska, kdy se podařilo výborně spojit dva odlišné herní systémy, dvě odlišné hry do jednoho funkčního celku, který přináší zábavu, napětí, skvělý duelový zážitek, hlubokou hratelnost, spoustu možností a krásný svět, a to vše uzavřené do rychlé hratelnosti skrývající se v rychlé herní době. Novým hráčům bych osobně doporučil nejprve se naučit jednu a poté druhou hru, ale pokud máte rádi Scythe anebo Expedici, nebude pro vás naskočení do Melochova duelu žádným problémem a odměnou vám bude skvělá hratelnost, nápaditost i samozřejmě povedené zpracování. Za mě velké překvapení i velké doporučení!