Epochy: Vzestup kultur

Ponořte se do znovuzrození lidské rasy od prvopočátků civilizací, až po moderní vzestup technologií a zažijte jedinečné Epochy plné rozličných kultur.

Jedním z nejstarších témat moderních deskových her je vývoj civilizací. Ať už je to klasická Civilizace Sida Meiera nebo Střet civilizací. Vždy se jedná o velké, obsáhlé, dlouhé a komplexní 4X hry, ve kterých se mohou hráči doslova vyřádit a vypiplat si svou civilizaci od prostých začátků a až po honosná impéria plná moderních technologií a krás. A mezi legendy kombinující zmiňované 4X, tedy explore (průzkum), expand (rozšiřování a vývoj), exploit (využívání zdrojů a jejich správa) a exterminate (vyhlazování nepřátel či zkrátka boj), se snaží nově probojovat další obsáhlý a náročný kousek, který si přichystalo vydavatelství TLAMA games pod názvem Epochy: Vzestup kultur. A hned na úvod prozradím, že Epochy nabízí veskrze velmi moderní přístup ke klasickému tématu se svěžím zpracováním.

Epochy: Vzestup kultur jsou hrou plnou draftu a výběru karet, využívání technologií, kulturního pokroku, správy zdrojů, bojů a tahanic o omezený herní prostor, za níž stojí Jeffrey CCH, který jí vytvořil pro 2-4 hráče od 12 let a s herní dobou okolo 120-180 min. každý z hráčů se ujme jedné z 12 originálních civilizací a v rámci 3 vzestupných epoch jí musí provést od drsného starověku až po zářící budoucnost novověku a ideálně za to posbírat co nejvíce bodů a zvítězit.

Zpracování

Epochy svou velikost dokazují už jen prvním pohledem na krabici a jejím potěžkáním v ruce. Jedná se o pořádně naditý box plný herního obsahu, který je rozložen v jednoduchém papírovém insertu, který sice pro uložení poslouží, ale s ohledem na množství věcí se docela těším na nějaký šikovný 3D insert, který jistě bude k dispozici od českých tvůrců.

V první řadě je třeba zmínit pravidla. Ta vypadají delší a komplexnější, než ve skutečnosti jsou a po jejich přečtení mě příjemně překvapilo, že ve svém jádru je hra až překvapivě přístupná. Byť samozřejmě s komplexitou kolem 4 na serveru BGG se jedná o komplexní a velkou hru. Ostatně počítejte s tím, že vysvětlení pravidel a všech herních prvků před hrou (a to zejména u nováčků) je otázkou tak 30 min. ideální samozřejmě je, pokud mají pravidly všichni nastudovaná před herní seancí. Kladem budiž, že pravidla obsahují opravdu vše podstatné včetně mnoha příkladů, i když občas mi jejich řazení přišlo trochu nešťastné. Kromě pravidel je ve hře ještě Glosář, kde jsou vysvětleny karty, schopnosti či civilizace.

A když už jsem u civilizací – ve hře najdete v základní krabici celých 12 národů, které mají svá specifika a schopnosti, které je vzájemně odlišují a propíjí do hry typické atributy té či oné strany, ať už jsou to mongolští kočovníci, angličtí mořeplavci či římské legie a řecká filozofie. Odlišnost civilizací je sice dána jejich schopnost, ale musím trochu smutně poznamenat, že během hraní hra neklade na civilizace větší důraz a v zásadě je vám jedno, kdo za koho hraje. Kromě zvolené civilizace je pro každého z hráčů připravena hromada herního materiálu, kterému dominuje dřevo na jedné a papír na druhé straně. Sympaticky žádný plast, žádné figurky. To však dělá herní materiál trochu abstraktním, kdy hodně věcí je řešeno označením barevnými kostičkami. Nevadí mi to, ale mezi mými spoluhráči to na počátku vyvolalo trochu zklamání. Kromě kostiček je pro každého hráče připravena řada herních desek (obchodování, vlády, pomocná deska), karet (počáteční jednotky, vynálezy, obchod), ale také zmíněné dřevěné žetony, jako jsou města, obchodní stanice či ukazatele. Hodně tematicky a mechanicky zajímavou volbou je ukazatel diplomatického statusu spolu s vlajkami vyhlášení války, které jasně deklarují kdo s kým je v míru, válce nebo kdo je tzv. válečným štváčem, který se žene válečnou štěstěnou.

Kromě komponent pro hráče najdete v krabici i množství hexových mapových dílů, stovky karet, vyšší desítky žetonů zdrojů, uměleckých děl či cti, ale i trojici centrálních desek či bojových kostek.

Ano, pod víkem Epoch se toho jednoduše řečeno skrývá hodně. A z toho plynou dvě věci – jednak příprava hry rozhodně není okamžikem několika málo minut, ať už té společné části či jednotlivých hráčů. Než prostě všechno vyskládáte, trvá to a chce to opravdu jít v poklidu krok po kroku. A zároveň je třeba si hru vyhradit dostatek herního prostoru. Ve dvou to ještě jde, ale v plném počtu to chce opravdu velký stůl a nebál bych se Epochy srovnávat rozměry třeba s megalomanským Speakeasy. Z toho pro mě plyne z hlediska zpracování jedna menší nevýhoda, a to je poměrně malý font textu, kdy se třeba na karty v nabídce, pokud jsou od vás dál, častěji nakláníte, abyste měli přehled. A zároveň každý prostor hráče složený z několika částí je hodně obsáhlý a široký a chce to si na vše postupně zvyknout, což sebou nese rozhodně pomalejší úvod prvních partií.

Jinak ale nemám ke zpracování hry větších výtek. Všeho je hodně, přesně jak to má u velké civilizační hry být. V zásadě je vše i šikovně přehledné a prakticky zpracované. Naskočit do hry možná chvíli trvá, ale je třeba si uvědomit, že se jedná o komplexní a obsáhlý titul.

Jak na to?

Když skočíte na dolní odkaz, můžete si přepnout na stránku TLAMA games, kde najdete kompletní pravidla v pdf ke stažení. A jakmile je uvidíte, asi pochopíte, proč nemám v plánu je komplexně vysvětlovat.

První mini hrou ve hře je zmiňovaný setup – mapa, zásoby žetonů, nabídky karet, do toho osobní prostory hráče. Puf a máte slabších 20-30 min pryč.

Cílem hry je získat co nejvíce vítězných bodů, které jsou rozdělovány v několika kategoriích a oblastech od kultury, přes čest a ovládaná území či města až po zlato, umělecká díla či některé karty. Vítězným vůdcem a vládcem národa je logicky hráč s nejvíce získanými body.

Hra je hrána na tři epochy, rozdělené vždy na 6 tahů hráčů. Tedy ano, během partie dostane každý z hráčů přesně 18 svých tahů, což je však více než dost. Rozhodně nemáte pocit, že by hra končila v nejlepším, respektive že byste si nestihli svůj národ vypiplat.

Jakmile se hráč dostane na tah, čeká ho trojice kroků. Během údržby (skutečně je hned na začátku) dojde k doběru nové karty vynálezu, doplnění trhu o nové divy nebo armády a případně odhalení dílku mapy, které se zde děje dynamicky bez ohledu na rozhodnutí hráčů. V následující fázi akcí se hráč musí rozhodnout, zda bude vynalézat a získá jen jednu akci nebo se vzdá vynálezu, ale akce bude mít dvě. Vynálezy jsou jedním ze stěžejních typů karet, tlačících civilizace vpřed díky svým efektům a výhodám a v každé epoše je třeba zahrát přesně 3. Během akcí hráč může rozšiřovat své území (zabírat nové místa), budovat města či obchodní stanice, provádět společný akademický výzkum na centrální desce, stavět divy nebo se start o své armády či měnit formu vlády, kdy všichni začínají s náčelnictvím, ale mohou se dostat třeba ke komunismu či tvrdému kapitalismu nebo pohodovému federalismu. A samozřejmě lze produkovat nějaké ty zdroje. Základní gró hry je zkombinovat akce v optimálním poměru a časování k dosažení vítězství, ale samozřejmě díky omezenému systému nikdy nestihnete vše a je třeba umně balancovat mezi možnostmi a při každé partii si vybrat tu nejlepší cestu. Poslední tahu je fáze vojenství, během které hráč vyhlašuje války, provádí své expanzivní útoky či války a v kostce řečeno zkrátka válčí, protože životní prostor každého národa je nezbytně omezený. Kromě tří fází a povinných kroků lze během tahu ještě jako volné akce měnit zdroje či odemykat schopnosti civilizace – což samozřejmě chcete, protože jednotlivé schopnosti jsou velmi šikovné a praktické.

Vždy na konci jedné epochy (a šesti tahů každého hráče), dojde k velké údržbě, případně závěrečnému bodování a vyhlášení vítěze.

Pokud by na vás byla základní hra dlouhá (deklarovaných 120 min je spíš nezbytný základ), lze si zahrát rychlejší variantu, kdy je vynechána I. nebo naopak III. epocha. Ono jednoduše musíte přijmout, že Epochy jsou civilizační hrou se vším všudy, tedy i s delším herním časem.

Dojmy

Epochy: Vzestup kultur jsou zajímavou, komplexní, strategickou, velkou, promyšlenou a veskrze pozitivní civilizační hrou, která však v některých ohledech bude hráče jistě rozdělovat. A ano, tím myslím zejména mírně abstraktní boj. I když za mě se jedná o elegantní a pěkné řešení, ať už karetní jednotky či celé jeho řešení, mnohým budou asi u hry chybět řady vojáků v nablýskané zbroji výhružně na sebe mířící ostrými meči. Naopak tohle mi vůbec nevadí, hra pro mě mnohem větší (a subjektivně lepší) důraz klade na vývoj.

Je to skutečně 4X strategie? Ano. I když v některých ohledech dosti upravená nebo možná kondenzovaná, najdete v ní všechna čtyři titulní X – objevování mapy, využívání a správu omezených zdrojů, budování své civilizace a zabírání cenných území, ale i drtivé souboje s ostatními hráči i hrou samotnou. Jednoduše řečeno tohle měřítko hra bezezbytku splňuje.

Osobně se mi líbí zpracování. Jasně, můžete nadávat nad nějakou absencí figurek či abstraktností některých komponent, ale pro herní zážitek a prožitek je prostě nepotřebujete a autoři zvolili dobře nastavenou kombinaci funkčního a účelného designu s šikovnou ikonografií a líbivým zpracováním. Byť se samozřejmě musíte připravit na delší setup i úklid nebo široký herní prostor.

Obrovským plusem hry je za mě variabilita a znovuhratelnost. Množství národů, spousta možností, stovky různých karet a cest k prozkoumání, variabilní herní plán, deterministická rozhodnutí hráčů, proměnlivý vývoj. Každá partie je zkrátka jiná. A to ani nemluvím o dalších civilizacích v podobě rozšíření.

Hra má velmi proměnlivou dynamiku a hratelnost a rozhodně není statická. Nejen herní plán, ale hlavně nabídky karet se neustále doplňují a proměňují a vše má dopad na celou partii. Strategii je tak třeba promýšlet doslova v každém tahu. Tím se samozřejmě hra stává hůře přístupnou pro hráče lehčích her, kteří si nechtějí trápit hlavu komplexní strategickým plánováním. Jenže ti si asi nesednou k civilizační hře, že? Zároveň proměnlivost a dynamický vývoj hry klade důraz na intenzitu celé partie, kdy jsou všichni svým způsobem neustále zapojeni do hry a sledují dění. A to i v případě delších tahů některých hráčů.

Ve hře rozhodně nestihnete všechno a v žádném případě nelze dominovat v každé kategorii. Chce to zkrátka vybrat si, kterým směrem svou civilizaci zaměříte, ideálně s ohledem na karty, ale i vybraný národ.

Co ve hře hraje roli nesporně, to je náhoda. Nejen v rámci kostek a soubojích, ale i došlých kartách. Byť nemám za to, že náhoda je taková, aby dokázala někomu vyloženě prohrát hru.

Ostatně tady musím zmínit, že souboje nejsou natolik deterministické, aby nastalo pověstné „když se dva perou, třetí se směje“. Naopak ale jsou souboje nedílnou součástí hry v podstatě se jim nedá vyhnout.

Hra pěkně funguje v jakémkoliv počtu hráčů, ale je třeba si na jednotlivé partie vyhradit dostatek času. Dvě hodiny u nás byl spíš základ, než skutečná herní doba.

Epochy: Vzestup kultur jsou svěžím, zajímavou, poměrně hutnou a herně obsáhlou hrou, kterou musíte pečlivě vstřebat, zažít a následně se nechat unášet všemi jejími možnostmi od budování měst a území, přes střety lehce abstraktních armád, až po obchodování či kulturní soupeření. Rozhodně se nenechte odradit vyšší komplexitou nebo místy hutnějšími pravidly, protože tahle civilizace si zaslouží své objevení a ovládnutí, ať už jste zkušenými stratégy nebo to chcete s civilizačními hrami nově zkusit. Autorovi se povedlo přenést všechny herní prvky do moderního svěžího hávu, který vás o svých kvalitách přesvědčí hned, jakmile se prokoušete všemi nástrahami a váš národ začne rozkvétat z prostého náčelnictví a starověku až do jasných vod novověku.