Goon 13: Nedostatek whisky a krve

Autor

Adam

Hry

2. 6. 2026

#comicscentrum, #komiks, #recenze

Eric Powell se utrhl ze řetězu! A Páter Monster hlásí epochálně temný návrat!

V sérii Goon už jsme si všichni zvykli na absurdity všeho druhu, možností a proměn. Zkrátka už u první knihy, když Franky zapíchne svou první kudlu do voka rybákovi, který jakoby vypadl z hororu mýtu Cthulhu, musí každému dojít, že tahle série je všechno možné, jen ne úplně vážná. I když ono to trochu klame tělem, protože Goon je sice v jádru absurdně volno myšlenkářský, ale zároveň umí silně potemnět a přinést srdcervoucí momenty, po kterých se leckomu valí slzy na krajíčku.

Třináctý díl s podtitulem Nedostatek whisky a krve patří do dvou kategorií – jednak je to v podstatě povídkový sborník, který hlavní děj posouvá jen krátce, jednak je to taškařice sázející na až absurdní humor. Ano, tohle je kniha, kterou nám Powell servíruje před velkým finále, ke kterému se schyluje ve dvou závěrečných svazcích.

Umíte španělsky? Pokud ano, máte výhodu. Pokud ne, máte dvě možnosti – vybavit se překladečem nebo si prostě přiznat, že si jeden ze čtyř knižních příběhů užijete jen v podobě grafiky, protože Eric Powell vsadil na čistě španělský scénář. A ano, kniha přináší čtveřici kratších příběhů, které svým absurdním humorem nemusí sednout každému, ale pro mě se jednalo upřímně o vyšší kvalitu, než v předchozí knize Powellův skok k parodii na superhrdiny se zaříznutými slipy. A co že tahle kniha přináší? Halloween a Billyho Kida, lidského ještěra, boxerský zápas i zombie plnou dynamitu. Inu ano, zkrátka absurdity. Jenže zabalené do skvělého goonovského vesmíru, kterému prostě hodně věcí odpustíte, protože… protože je to zkrátka Goon. A jak už jsem psal na začátku, i když na jedné straně je to strašně hluboká a emocionální série, na straně druhé se nebojí proti emocím a hloubce postavit naprosto absurdní, černý, krvavý nebo dokonce fekální humor. A právě to je věc, se kterou musíte u Goona počítat, a proč si myslím, že se jedná o jednu z nejlepších komiksových sérii, která u nás vyšla. Takovou emočně humornou jízdu jen tak někde nečekejte, protože jí zkrátka nedostanete. Tady se vezete jeden sešit v maniodepresivní šedi ve smrti a zmaru ztracené Lonely street, jen abyste v dalších stránkách prskali smíchy na nemožně neskutečným soubojem s tchořoopem nebo obyvateli bizarního lunaparku, či se utápěli v parodii na jeden z tradičních komiksových příběhů.

Goon ve třináctém svazku potvrzuje mnohokrát řečené a napsaná – série je neskutečně bohatým švédským stolem, kde se servíruje vše od vybraných pokrmů, až po vesnickou sekanou. Powell ani v dalším vyprávění nezpomaluje a nabaluje svůj svět do nových rozměrů, nových možností a nejrůznějších až hekticky nečekaných spojení.

Na Powellově kresbe je vidět radost, s jakou svůj drsný svět vytváří, kdy na jedné straně vykresluje tmavé linky a ostré hrany okolního dění, jen aby zároveň vytáhl emoční linky a jemné detaily vytvářející živost celku. Každopádně tentokrát na to není sám a pomocnou ruku mu podávají Kyle Hotz a hlavně Mark Buckingham, který se postaral třeba o stěžejní část Mýtů, kterým vtiskl jejich ikonický vizuál, který aplikuje i v případě své černobílé práce u Goona.

Nedostatek whisky a krve je sice odbočkou, ale skvělou. Absurdní, vtipnou, nezávaznou, ale zároveň čtivou, povedenou, svižnou a graficky naprosto parádní. A hlavně skvělým nadechnutím před velkým finále, ke kterému celý příběh Goona a Frankyho nemilosrdně směřuje. Pohltí mágové Goona nebo bude borec s hasákem silnější? To uvidíme v posledních dvou svazcích série!