Conan 19: Plíživý stín

Conan s Natalou putují vstříc písčitému moři pouště a nebezpečí tajemného Xuthalu i Akrelské oázy!

Po neslavném rozloučení s princem Almurikem, žvanilem a zneuctěným šlechtickým zbohatlíkem, v osmnáctém svazku Conanových dobrodružství z dílny Comics Centra a Dark Horse Comics, pohltila Conana a jeho společnici Natalu jediná cesta, kterou se mohli vydat – nekonečná, nedozírná a tvrdá krajina pouště, kde je písek a teplo tím možná nejmenším nebezpečím. Po dlouhém putování takřka bez vody a jídla, na pokraji zhroucení nachází dvojice hrdinů brány tajemného města Xuthala. To se tyčí nad pouští jako fata morgana, ale ukrývá děsivá tajemství plná drogového opojení černého lotosu, mocných ve stínech ukrytých bohů, ale i padlé stygijské princezny, tedy spíš čarodějky Thalis. No schválně, kdo by věřil stygijské čarodějce?

Jenže ani střet s tajemnými stíny není koncem tvrdých zkoušek populárního barbara. To nejhorší teprve čeká ve veskrze skoro až malebné oáze Akrel, kde je konfrontován nejen s královnou Chauranu, ale hlavně s entitou skrývající se hluboko za hvězdami a také s vlastní minulostí v podobě drsné Smrtonošky. Inu v Plíživých stínech to Conan vůbec nemá snadné a čeká ho jeden tvrdší střet než druhý. A do toho samozřejmě musí myslet i na budoucnost a svou společnici Natalu.

Nutno podotknout, že Fred Van Lente, který má na starost postupný čtyřdílný oblouk příběhů po konci dobrodružství točícího se kolem Královny Černého pobřeží, rozhodně neměl snadnou práci. Ostatně právě příběhy Conana a Belit, hrdé královny moří, patří mezi jeden z vrcholů tvorby nejen právě řady Dark Horse, ale i původních příběhů z pera R. E. Howarda. Ale autor se svého úkolu zhostil skvěle, s parádním umem a citem pro postavu a vyprávění. Z původní předlohy si bere to nejlepší a někdy volněji, jinde věrněji, převádí Howardovo dílo do komiksových panelů, a to s pro mě velmi stoupající tendencí kvality. U Stínů nad Kúšem jsem možná ještě lehce pochyboval, ale jak Horda prokletých, tak i Plíživý stín mě utvrdili v tom, že autor prostě ví co dělá a umí velmi dobře skloubit dobrodružné a podmračené vyprávění plné sekání meče, sličných děv a drsného barbara, ale i velmi příjemně odlehčující humor, který úplně nebývá u Conana zvykem. Zde je ale hned několik částí, nad kterými jsem se musel minimálně pousmát. Ne kvůli jejich naivitě, ale dobře podané lehce nekorektní humornosti. V podstatě mohu s klidem říct, že za celých 20 svazků jsem nečetl vtipnější knihu, přitom ale Conan neztrácí na své podstatě a charakteru. A právě tahle změna pro mě vystřeluje Van Lenteho mezi nejlepší conanovské scénáristy. To jak se nebojí pojmout celý příběh originálně a jinak.

I když kniha obsahuje celých 7 původních sešitů, čte se velmi lehce, svižně, plynule. A to i přes fakt, že obsahuje poměrně dost textu, který pocitově lehce upozaďuje akci. Respektive akčnější scény zde jsou v hojném počtu, ale ustupují do pozadí.

V rámci kresby na svou práci navazuje Brian Ching, kterého doplňuje Guiu Vilanova. Jejich kresba v zásadě naprosto přesně navazuje na zmíněné předchozí knihy, tedy Stíny nad Kúšem a Hordu prokletých. Dobře dokresluje atmosféru, vytváří akční napětí a plížící se stíny, které vynikají zejména v podání města Xuthal, které by klidně mohlo fungovat jako pěkné hororové kulisy. Tedy pokud by tu nebyl Conan, který vše vyřeší sekáním meče a na nějaké větší budování strachu či atmosféry není tolik prostoru. Na druhou stranu dynamické panelování a dobře zvolená barevná paleta mnohdy omezených odstínů knize dobře pomáhá. A i když nemám v rukou kolosální vydání, tak v menším formátu je kresba tak akorát i po stránce detailů.

Pevná vazba, přebal, perfektní překlad, dokonalé zapadnutí do knihovny. Co víc si od Comics Centra z hlediska řemeslného zpracování přát?

Plíživý stín je výborným pokračováním vyprávěním nejen o Conanovi, ale i o jeho společnici Natale, a uzavřením další části jejich společně nespolečné cesty. Fred Van Lente z původní předlohy naprosto zdařile doslova ždíme do nejlepší a přináší parádně fungující knihu, ve které není nouze o spoře oděné ženy, humor, drsného barbara ani o pořádnou sekanou servírovanou mečem ostrým jako břitva, ať už se jedná o bojovníky, stíny či mocná božstva. Conan se prostě nebojí ničeho!