Kronika Padlých: Bezhvězdná noc

Neskutečná sága Společenství od Petera F. Hamiltona dospěla ke svému závěr. A je to pořád jízda!

Planeta Bienvenido je v krizi. Vyvržená Prázdnotou do chladných hlubin mezigalaktického prostoru, jakéhosi „smetiště nepřizpůsobivých planet“, kde je vydána na pospas agresivní rase Padlých. To vše díky zásahu Nigela Sheldona z konce předchozí knihy. Bohužel Nigelův akt milosrdenství nadělal více škody než užitku, totiž uvrhnul Bienvenido do spárů totalitní autoritářské vlády plukovníka Svlasty a jeho potomků. Lidé s nadáním zděděným po předcích ze Společenství jsou perzekuováni, svoboda projevu je nulová.

A na pozadí orwellovského světa přistane na planetě loď ze Společenství vezoucí s sebou dítě, jež může změnit budoucnost celé společnosti…

Bezhvězdná noc je (zatím) posledním příspěvkem Petera F. Hamiltona do rozmáchlé space-opery, jejíž dějová linka se pne přes čtyři tisíce let lidského vývoje popsaného na pěti a půl tisíci stranách. Ani poslední díl není tenkou výjimkou, jeho 723 stran je Hamiltonův průměr. V celé sáze nám pak autor servíroval nejrůznější žánry: od klasického sci-fi po akční jízdu či pomalý, politický thriller. I poslední kniha je svým způsobem výjimečná, byť Hamiltonův modus operandi zůstává stejný. Do vesmíru se v Bezhvězdné noci podíváme jen vzácně, mnohem více nás bude zajímat boj na Bienvenidu.

Ono zázračné dítě totiž dostane obyčejný správce lesa, nadmíru sympatický Florian, který bude muset přežít stíhání celého státního aparátu – pokud mu záleží na budoucnosti lidstva! Proti Florianovi se staví kapitán Chaing se silou Lidově Bezpečnostního Pluku (rozuměj fízlové) a touhou dopadnout mimozemské dítě za každou cenu, aby nebyl narušen mnohaletý totalitní status quo. Nad vším se pak vznáší hrozba Padlých, která jako temný stín halí jinak obyčejně vypadající hon na kočku a myš.

U každé z předchozích autorových knih platí, že první díly (zde je to předchozí kniha Propast na konci snů) slouží hlavně jako kulisy pro rozestavění herců. Bezhvězdná noc je na tom o chlup lépe, protože nám představuje nové hrdiny i nové problémy, kterým musí čelit: Děj se odehrává 250 let po konci první knihy a zúžil se do dvou dějových linek. Na straně jedné je Florian s miminem a bezvýchodná situace, na straně druhé pak kapitán Chaing a chladná detektivní procedurálka jako vystřižená z klasik drsné školy. Mezi tím pak nalezneme pár známých postav, zajímavé prostředí i stupňující se napětí jak pronásledování začne nabírat na obrátkách. S rozmáchlostí spisovatelského stylu jakou má Peter Hamilton je jasné, že několik set stran nebude stačit k velkému rozvinutí příběhu; pořád se jedná o vyvrcholení – byť poněkud svébytné – s přímočarým směřováním. Pár příjemných překvapení na nás čeká, stejně jako snaha o prohlubování plasticity jednotlivých postav, nicméně od jasně vytyčeného záměru a budoucího nevyhnutelného střetu nás to neodchýlí ani o píď.

Škarohlíd by sice mohl tvrdit, že v knize bylo až moc zásahů typu deus-ex-machina, to mi ale ani v nejmenším nevadilo. Druhá polovina knihy vás prostě vtáhne do děje a vy spolu s hlavními hrdiny očekáváte finální střet a jednoduše si přejete, aby vyhráli ti dobří. I za cenu některých přepálených autorských berliček. Bylo to napínavé a jestli byl konec přespříliš sluníčkový? To už si budete muset zjistit sami. Jen doufám, že do Společenství se ještě někdy vydáme!