Conan 18: Horda prokletých

Ohromný poklad ukrytý v poušti? To je něco pro Conanovi uši! Cesta k němu však nebude jen prostým hledáním. Tady jde o život.

Spolu s knihou Stíny nad Kúšem tvoří osmnáctý svazek komiksových dobrodružství slavného Conana pod názvem Horda prokletých jeden delší na sebe navazující příběh. Po opuštění královských služeb se kapitán Amra – Conan a jeho bastardi, tedy kusští žoldnéři, vydávají ve společnosti sličné Diany vstříc dunám pouště temné Stygie. V těch podle zkazek a pověstí leží obrovský poklad, hromady zlata a drahých kamenů. Na své cestě za bohatstvím však musí Conan jako vždy čelit mnohým nástrahám a příkořím. Ostatně už jen vysvobodit zotročenou Dianinu sestru Natalu se jeví jako nadlidský úkol. Tím spíš, když se Conan a jeho družina musí přidat k závistivému, chtivému a pomstychtivému princi Almurikovi, který má v hlavě jen rabování a loupení, stejně jako jeho posbíraná banda zlodějů, psanců a hrdlořezů. A tohle spojenectví z rozumu samozřejmě nemůže vydržet. Jenže Almurik není to nejhorší, co Conana potká – stygijská poušť je děsivým temným místem a poklad přitahuje i ty nejtemnější síly – třeba čaroděje Tot-Amona.

Jsem moc rád, že Comics Centrum stále vydává jednotlivé conanovské série. I když osobně právě tu od Dark Horse Comics považuji subjektivně za nejlepší, je super, že je z čeho vybírat – Barbar Conan, Příběhy psané mečem, retro Barbar z minulého století. Každý si přijde na své. Ostatně nikdy jsem nepřečetl tolik příběhů podmračeného barbara, jako díky tomuto komiksovému vydavatelství. Hrozně se mi líbí ta syrovost, přímočarost příběhů, jedinečně ikonická energie a magie, která svět Conana prostupuje, a která vychází už z předlohy R. E. Howarda, a která také v komiksu výborně funguje napříč sériemi. A vždy když mám pocit, že by se mohl námět vyčerpat, dojde k výměně autorského týmu a Conan dostane novou sílu, novou náplň, nový nápad. Fred Van Lente se na jedné straně drží pevného schématu, které do příběhů Conana předestřel už jeho pomyslný literární otec, ale zároveň se nebojí přinést svůj příběh a prvky. Ale s veškerou úctou k předloze. Zkrátka jakoby se pro psaní Conana narodil (dobře to možná trochu přeháním).

Celá kniha je prostoupena magií, dobrodružstvím, krvavými souboji, drsnými postoji, mytologií a temným tajemstvím. Zároveň svým příběhem, byť v podstatě naprosto předvídatelným, protože začátek knihy je zároveň částečně její konec, naprosto vtahující. Conana často beru jako odpočinkovou četbu, u které nespěchám a nechám se unášet temně laděným mytologickým starověkem, ale zde jsem se nějak nemohl odtrhnout a knihu přečetl během dvou večerů.

Co se mi na celé sérii Conana od Dark Horse líbí, je to, jak si každý autor vyloží Conana po svém. Drsný zachmuřený mladík, hejsek bez autority, ale i drsný pirát ošlehaný mořem a svázaný láskou, ale také podmračený nevázaný dobrodruh. Fred Van Lente sice není lepším autorem, než třeba famózní Kurt Busiek, ale mám pocit, že se mu daří držet Conanovu povahu na té ideální úrovni poměru mezi hejskem, který vás tak trochu štve a dobrodruhem, kterému držíte palce při jeho snaze o „vítězství“. A zároveň se mi líbí, že Van Lente se umí nejen odkázat na klasického Howarda, ale využít i prvky jeho spisovatelského přítele H. P. Lovecrafta.

K celkovému vyznění a zpracování příběhu silně pomáhá neuhlazená, drsná a místy až „špinavá“ kresba Briana Chinga, který dotváří atmosféru stygijské pouště, kdy si dokážete při čtení představit bodající písek do tváří a žízeň po nedostatku aspoň kapky vody.

Fred Van Lente možná svůj začátek s Conanem v první knize nerozjel plnou rychlostí, ale v Hordě prokletých dokonale ukazuje svůj talent a cit pro to správně podmračené, temně magické a drsné vyprávění v čele s ikonickým barbarem, zlodějem, pirátem, válečníkem a dobrodruhem. Conan v jeho podání možná trochu ztratil na dospělosti a vrátil se do svých hejskovských let, to mu vůbec neubírá na sympatiích a vtahujícím dobrodružství.