Smrt Mínótaurova

Bájný krétský labyrint skrývá děsivé tajemství, ale také krvavé dobrodružství!

Řecké báje a pověsti jsou fascinující. Respektive stará řecká mytologie je fascinující, plná hrdinů, zrady, překvapení, krvavých střetů, přízně i škodolibosti bohů a příběhů, které i po tisících let znají čtenáři po celém světě z mnoha různých důvodů, přepisů a adaptací. U nás třeba díky klasickému dílu Eduarda Petišky, které málokdo z nás vynechal během školních let. Jeden z příběhů mi ale už od dětských let rezonuje v hlavě, a to i díky cestě na Krétu – báje o Mínotaurovi a labyrintu právě na ostrově Kréta. Fascinující příběh, kdy král Mínos nechal postavit labyrint, ve kterém uvěznil mínótaura, a kterému posílal muže a ženy z Athén, nad kterými vyhrál dřívější válku. Což je samozřejmě hodně hrubý popis základu příběhu. Právě tento základ však vzali do rukou Christian Cantamessa a Chris Pasetto a ve spolupráci s vydavatelstvím Comics Centrum přinesli komiks pod názvem Smrt Mínótaura, který bere fantastický základ a dává mu krvavé a ještě fantastičtější kulisy.

A o co tedy jde? Po prohrané válce, která se rozběhla po smrti syna krétského krále Mínoa, musí Athény platit pravidelný poplatek v podobě mladých žen a mužů, kteří jsou odváženi na Krétu. A tam jsou podle tiché šeptandy obětovány tajemnému, odpornému a krvelačnému mínótaurovi, kříženci člověka a býka, kterého zde naprosto šílený král, ukrývá v masivním labyrintu a díky kterému chce v podstatě ovládnout svět. Ano, historické vyprávění, respektive bájný základ zde dostává trochu na frak ve filmovém stylu, protože hrdinný Théseus je zde drzí floutek, který je tak trochu zahleděný do sebe, princezna Ariadna drsná divoženka vrhající se do labyrintu, Mínos blázen lpící na svém „synovi“ a krvavé lázně zde potřísní nejen stěny labyrintu, ale i všechny přítomné a samotného čtenáře k tomu.

Ano, Smrt Mínótaura je na jedné straně výpravným historickým exkurzem do klasické řecké báje se všemi známými postavami klasickým postavami, ale mnohé představuje ve zcela odlišném světle. A i když je finále částečně předvídatelné, umí celá kniha ve svém průběhu dostatečně překvapit, zaujmout a vtáhnout do děje od prvních až po poslední stránky. Právě ten odklon od předlohy, ale se zachováním její podstaty se mi u knihy opravdu líbí a moc rád bych si v podobném duchu přečetl další řecké klasiky jako zlaté rouno, Odysseovu cestu či Trojskou válku.

Snad jedinou věcí, která mě u tohohle komiksu ve finále trochu mrzela je jeho konec. Nebo prostě to, že vůbec má konec. Tahle jízda labyrintem plným krve by klidně mohla být o pár stran delší, o pár panelů roztáhlá a o několik soubojů nebo detailnějších vysvětlení propracovanější. Ne snad, že bych si tenhle komiks neužil, ba právě naopak – užil a hodně.

Scénář má poklidnější nástup, který však přechází do raketového tempa, kdy střední a závěrečná část knihy jsou takovou jízdou, která vás usadí do křesla a knihu nedovolí odložit, dokud nedočtete do konce. A přesně tento tah na bránu je velkým kladem celého komiksu.

Skvělou práci odvedl pro mě dosud neznámý Lukas Ketner na pozici výtvarníka celého díla. Detailní, živá, nesymetrická kresba využívající dynamické panelování, hru světla a stínů a živých barev skvěle dotváří moderní pojetí klasické báje ve všech jejích krvavých detailech. Kresba je za mě strhující částí knihy a zejména vyobrazení labyrintu nebo samotného mínótaura si opravdu užije každý čtenář. A to do všech jeho nejodpornějších detailů.

Přebal s kovovou maskou, krásně pevná vazba, skvěle zvládnutý překlad – Comics Centrum opět odvedlo svou standardně dokonalou práci a komiks servíruje v té nejvyladěnější podobě.

Smrt Mínótaurova je krvavá, akčně historická jízda, která po pomalejším začátku nabere obrátky doslova filmových rozměrů a usadí své čtenáře do křesel a odnese jejich mysl do hlubin magicky fantastického labyrintu plného nástrah, pastí, ale i překvapení. Nad osudem Thésea, Ariadny, ale i Mínótaura nebude chvílemi ani dýchat a garantuji vám, že pokud se na tento uzavřený příběh vrhnete, rozhodně nebudete litovat.