Goon 10: Odplata nenasytné smrti

Zamračený ranař je zpátky! A je to pořádná jízda se slovy i bez nich.

7 let. Přesně tak dlouho uplynulo mezi vydáním devátého a desátého (a všech dalších) dílů oblíbené akčně hororově humorné a neortodoxní série Goon vydavatelství Comics Centrum. Tedy ne, že by měl tenhle drsňák a jeho kámoš Frankie někdy na růžích ustláno a jeho cesta k úspěchu byla stejně trnitá, jako projít se po Lonely Street potom, co si tady zaběhal Broskvička Valentýn. Úspěch se střídal s neúspěchem, edice Na přání s nasbíráním dostatečného počtu objednávek a pak přesun práv od Dark Horse k autorovi série Ericu Powellovi. A pak roky a roky dohadování, snahy, přemlouvání, vyhrožování hasákem a kudlou do voka a nakonec? Dokonalý návrat! Jasně, tahle zápletka vydání série Goon zní jak z hollywoodského filmu, ale ono to tak skutečně bylo a je.

No nic, přestaneme se hrabat v minulosti jako v Labraziově hrobě a pojďme do současnosti. Na podzim loňského roku vyšlo závěrečných šest dílů série od 10 do 15 a je čas se na ně postupně podívat, protože jestli si nějaký komiks zaslouží tolik článků, je to nesporně Goon.

Rovnou pozor – spoiler alert! Pokud jste četli devátý díl, pak víte, že se jednalo o pomyslný vrchol série a ukončení jedné rozsáhlé linky věnující se návratu mafiána Labrazia ze záhrobí. A konec byl velmi hořkosladký, pro Goona rozhodně. A – konec spoileru – po tomhle chce mít ranař konečně klid. Opíjet se na své milované barové stoličce a maximálně vybírat výpalné. A ano, tušíte správně, kdekdo je k***a proti tomu. Zejména pak sám Eric Powell, který prostě nemůže nechat Goona tiše žít v mafiánském důchodu. I když desátý díl je víceméně ještě trochu klidnější, takový pozvolný nádech k pořádné akci a rubačce.

Kniha obsahuje trojici samostatných příběhů – v tom prvním slaví Goon narozeniny. Má to rád? Ne. Akceptují to ostatní? Ne. Je to vtipné? Rozhodně! Druhý příběh možná není zajímavý svou zápletkou až tolik, ale jeho nespornou devízou je fakt, že je celý vyprávěn bezeslov. Ani slovíčko! A třetí? Tady ukazuje Powell svou nespornou genialitu a tragédii celého světa Goona a jeho tragikomických postav. Celý příběh se věnuje Krkavci v jeho cestě za smrtí, která je však lemována jen další a další tragédií a koncem, kterému jsem se nejen nesmál, ale spíš velmi sklesle koukal se slzou na kraji.

V desáté knize ukazuje Powell vše najednou. Na jedné straně je tu sprostá, nerudná a drsná klasika plná neortodoxního, černého, fekálního a všeho dalšího humoru. Aby přetavil druhou část v plejádu dokonalé kresby a následoval epickým tragicky temným závěrem. V tomhle je Goon skvělý od začátku. Umí prostě zakombinovat všechno. A ne nijak na sílu, ne strojově, ne nesmyslně. Naopak si celá kniha a svět se čtenářem hraje a Powell umí na pár stranách obrátit humor v tragédii, tragédii v humor, akci v klidné tempo, život ve smrt a pulp v čisté fantasy. Upřímně dokud jsem si další díl nepřečetl, úplně jsem zapomněl, jak dobrý tenhle autor a jeho Goon jsou a už si vzpomínám, proč se před lety jednalo o jednu z top3 komiksových sérií v mé knihovně.

A to ani nemluvím o tom, co zase kuje Páter Monster a kam musí celý příběh nesporně směřovat.

Goon je perfektní jízda i z hlediska kresby. Detailní, živá, ať už v černobílém či sépiovém provedení nebo v barvách Davea Stewarta je naprosto vtahující do příběhu a vyvedená do těch nejmenších podrobností. Je vidět, že tenhle svět Powella baví a kreslení je pro něj dokonalá hra s divákem i postavami.

Goon je i v desátém svazku drsně nekonvenční, hrubě zábavná, ale i silně tragická komiksová série, která zdaleka neosloví každého, ale je nutné ponořit se pod všechen ten balast kudel do oka, vystrčených koz, absurdních vtipů a Frankieho vidláckého humoru, abyste objevili sto a jednu další komiksovou vrstvu, kterou tyhle knihy disponují. Desítka dokonale ukazuje, jak umně skloubit nekonvenční zábavu a až klasickou tragédii v jednom komiksovém světě. A jo, je to skvělé a je strašně fajn a dobře, že tady Goon vyšel komplet, protože stojí za každý přečtený panel od začátku do konce!