Zoo Tycoon

Ujměte se vlastní nově vznikající zoo, naplňte jí zvířaty a buďte nejlepším ředitelem ve městě. Přesně to vám dovolí velká deskoherní novinka Zoo Tycoon.

Na začátek si musím nostalgicky zavzpomínat. Psal se rok 2001, mému počítači vévodil legendární Ceaser III, ale do rukou se mi dostalo „cédéčko“ s nápisem Zoo Tycoon. Hra která slibovala možnost postavit si vlastní zoo a z nichž jsem byl během pár hodin unešený a dlouhé dny se bavil budováním výběhům a jejich plněním zvířaty. Bylo mi lehce pod deset, takže nějaká ekonomika šla víceméně kolem mě a pokaždé jsem zkrachoval, ale dítěti stačí ke štěstí málo. Na druhou stranu jsem u hry vydržel hodně dlouho a opakovaně se k ní vracel i v době, kdy její grafika už byla mírně řečeno zastaralá a dočkali jsme se druhého dílu. Každopádně právě původní počítačová hra Zoo Tycoon, respektive celá série, posloužila jako předloha pro deskovou hru nesoucí stejný název.

Desková hra si, i přes neznámost tvůrčího autorského švýcarského dua Marc Dür a Samuel Luterbacher, prošla úspěšnou kickstarterou kampaní, a my se jí dočkali v češtině díky vydavatelství ADC Blackfire. A co tahle velká a těžká (nejen váhově) hra přináší? No postupně.

Zoo Tycoon je simulační hra se správou zoo a všeho co s tím souvisí – od financí až po zvířata a jejich štěstí – určená pro 1-4 hráče od 13 let a s herní dobou pohybující se okolo 3-4 hodin na partii (pokud hru znáte, tak se lze ve dvou dostat někam ke dvou hoďkám). Každý hráč se ujme role ředitele jednoho z městských parků a v průběhu sedmi let se ho snaží naplnit zvířaty, těm splnit jejich přání a dovést je ke štěstí a zároveň udržet pak finančně v chodu a pohodě. Ne, větší simulaci tématu jsem za dlouhou dobu u deskovky nezažil. Pokud vůbec někdy.

 

Parky a zvířata

Zoo Tycoon je velká deskovka. Opravdu velká a s velkým množstvím komponent, což vám napoví hned první pohled na krabici a její zvážení v ruce. A vzhledem ke svému tvaru se nevejde do kalaxu – to jen pokud byste se ptali. Každopádně už od víka na vás dýchá atmosféra původní počítačové předlohy od loga až po množství různých zvířat okolo.

První co vás po rozbalení čeká jsou pravidla. A ty tvoří asi největší slabinu hry. Jednak mají absolutně nestandardní velký formát srovnatelný třeba s otevřenými novinami. To by ještě šlo. Horší to je s jejich obsahem. Po přečtení se toho dozvíte hodně, ale zároveň budete hodně tápat. Pak si je přečtete znovu a nakonec budete nejspíš hledat různé gameplaye a vysvětlení (česky dostupný třeba na hraj.cz zde). Nakonec zjistíte, že nejsou tak složitá, ale je jich dost, je zde spousta mikropravidel, doplnění, úprav a věcí, které je třeba pochytit. U mě se vyplatilo si přečíst pravidla (2x), podívat se na video, pak si hru rozložit sólo a cvičně si rozjet postupnou partii s nahlížením do pravidel a jet prostě pomalu a postupně. V tu chvíli mi sice dvě kola zabraly skoro dvě hodiny, ale postupně jsem zjišťoval, jak je mnoho věcí ve hře logických a v podstatě i dobře uchopitelných. Jen je toho dost. A zároveň je všechno hodně provázané a spojené a jedna akce vyvolá klidně nesčetně reakcí a změn. Dá se to uhlídat a po pár hrách už víte, ale začátky se Zoo Tycoon jsou prostě obtížné.

Pod pravidly už na vás čeká opravdová hromada všemožných komponent od velkých plat žetonů, kterým dominují oboustranné výběhy pro vaši zvířenu až po karty a doslova obří desky. Ano, hra nejen že není malá ve své krabici, ale nejinak je tomu i po rozložení na stole, a to ať už hrajete v jednom nebo ve čtyřech.

Velkou část komponent zabírají dřevěné dílky, ať už se jedná o různé označovače a figurky pro hráče nebo různé budovy, ale hlavně o víc než 250 malých dřevěných meeplů desítek druhů zvířat, kterými obydlujete svá zoo. A ano, jsou krásná, roztomilá a skvěle dotvářejí atmosféru hry. Nejen že všechny druhy zvířat mají svůj tvar a barvu, ale vzájemně se odlišují i samci a samice – u některých jen barvou (např. zebry jsou černé a bílé), ale u některých druhů i tvarem (sloní samci mají docela logicky kly).

Obsahově a produkčně je hra zkrátka krásná a velmi dobře zpracovaná. Autoři šli ekologickou cestou a ve hře absentuje jakýkoliv plast – karty, plány, dřevěné figurky a zajímavý insert. Ten je řešen nikoliv sáčky nebo nějakou plastovou vložkou, ale několika papírovými krabičkami, do kterých se komponenty rozloží, přesně pasují do krabice a pomáhají nejen s přípravou a úklidem, ale i s hraním hry. Stačí je vyndat a rozložit na stůl. Když už jsme u herního stolu, tak ten si připravte velký. Hodně velký. Hra je velmi prostorově rozměrná a vyžaduje dostatek místa na velké desky, stupnice, zásoby žetonů a meeplů. Na druhou stranu je fakt, že to vypadá na stole opravdu krásně a rozložená hra si s přehledem ospravedlňuje svou cenovku. Suma sumárum – pěkná gramáž karet, kvalitní desky a žetony, krásné ilustrace, fungující insert a roztomilá hromada zvířat. Co víc si od hry se stavbou zoo přát?

 

Cesta k vysněné zoo

Jak už jsem psal o kousek výše u pravidel, cesta k vysněné a plné prosperující zoo je docela trnitá. A její počátek leží už v pravidlech, která řeší hodně detailů, ale docela neintuitivně a i tak toho budete hodně dohledávat a nejspíš vám nebude vše jasné. Ideálně ale prostě platí jednoduché „nastudovat – rozjet“ i  tím, že budete z počátku dělat chyby, ale budete se hraním učit.

Celá hra se hraje na 7 kol, která se skládají ze čtveřice fází pojmenovaných podle ročních období, tedy jaro, léto, podzim a zima. Nejen že každé období slouží (logicky) k něčemu jinému, ale každé je i velmi rozdílně dlouhé.

Na jaře dojde k vyhodnocení událostí, narodí se potencionálně nová mláďata a změní se první hráč. Tuhle fázi doslova prosvištíte rychlostí blesku.

Pak přijde léto. V tomto období dochází k příchodům a odchodům zvířat. K tomu slouží speciální deska Burza zvířat, která vám udává která zvířenina je v daném kole dostupná (zelená pole), a na kterou je poptávka (červená). Právě jen tahle zvířata a v uvedeném množství je možné získat/poskytnout. Tohle řešení se mi vlastně velmi líbí a zajímavě funguje. Jenže to není tak jednoduché. Ke každému druhu zvířat existuje ještě karta, která udává jeho specifické podmínky, ať už se jedná o velikost výběhu a skupiny, body, vzdělání, ochranu přírody, poměr samců a samic, rozená mláďata, (ne)spokojenost, zkušenosti s chovem – a teď asi chápete, že těch informací o každém druhu je hodně. A všechny jsou nějakým způsobem důležité pro zisk zvířat, jejich spokojenost, možnost umístění do zoo nebo prostě zisk dalších druhů (do špatně vedené zahrady vám nikdo zvířata neposkytne). Zvířata můžete umístit buď do karantény (bez vlivu na zoo) nebo do prázdného (nový druh) nebo stávajícího již obsazeného výběhu (již chovaný druh). V tom případě ale musíte vzít příslušnou kartu zvířete z vašeho balíčku, umístit jí vedle zoo a označit si všechny ukazatele podle aktuální nálady druhu, což má dopad zase na další ukazatele vaší zoo. Ono umístění jednoho druhu/zvířete tak má dopad (trochu nadsazeně) na celou hru. A to je minimálně z počátku obtížné sledovat, protože tohoto mikromanagmentu je ve hře hodně.

Aby toho nebylo málo, tak nastane podzim, což je část výstavby, ať už nových výběhů a jejich prvků, tak ale i všemožných stánků a informačních center. A to je další zamotávající část. Ono kdybyste vzali dílek a prostě ho položili na plán, bylo by to snadné. Jenže tady je zase třeba sledovat, co chtějí vaše zvířata, ať už chovaná/v karanténě/ nebo ta co chcete chovat v budoucnu.

Naštěstí zima je už „jen“ fáze údržbová, kdy si posunete stupnice, zaplatíte daně, získáte příjmy a nadšeně se vrhnete do dalšího roku.

Jakmile si projdete sedm let, nastává konec hry, poslední ohodnocení vašich snah a určení vítěze podle hodnoty na dosažených stupnicích, kdy důležité jsou dvě a z těch se bere ta nižší (popularita a ochrana přírody).

Zdaleka, zdaleka to není vše. Máme tu ještě takovou reintrodukci, ochranářské programy, personál a pomocné akce, různé výjimky a úpravy. Na to si ale raději pusťte video vydavatele s vysvětlením.

 

Dojmy

Hodnotit Zoo Tycoon je obtížné. Aspoň pro mě určitě. Pořád je tu totiž velká nostalgie z původní počítačové hry a já bych byl nerad, kdyby se promítala do mých dojmů. Pojďme postupně.

Proti zpracování hry nemám vůbec nic. Naopak se mi velmi líbí ve všech ohledech – tedy až na formát pravidel a jejich obsah. Krabice je velká, plná všech možných kvalitně udělaných a graficky zvládnutých komponent a po rozložení máte opravdu pocit velké masivní deskovky plné možností.

Co mi na hře vadí?

Dobře, problém s pravidly už jsem tady omílal několikrát, ale musím je zmínit ještě naposledy. Nejsou intuitivní, nejsou jednoduchá a je jich dost. Hra je zkrátka hutná a velká s množstvím možností, rozhodování a prvků.

Minimálně z počátku mi vadilo velké množství věcí, které je třeba uhlídat, sledovat a při každém tahu měnit a upravovat. Ono se řekne přidat si zvíře do zoo… no jo, jenže to může úplně zamíchat kartami, spokojeností a podmínkami. Stejně tak vás při prvních hrách jistě překvapí věci jako porodnost – takových papoušků se vám vylíhne, že byste s nimi mohli tapetovat stěny vašich návštěvnických center a pak si špatně vezmete lvi, zapomenete na pravidlo o samcích a máte ve výběhu klobásovou párty bez jediného lvíčete. Jasně, ono je to všechno tematicky logické, ale často na to zapomenete, protože těch věcí je ve hře hodně. Doporučení? Hrajte pomalu. Fakt si dejte čas, hrajte jednoho kolo třeba hodinu, ale přemýšlejte nad vším a hrajte v klidu.

Takové neutrální je nevyvážení fází. Zatímco jaro a zima jsou rychlé, léto trochu zpomalí, tak podzim je analytická paralýza ve své nejčistší formě. A nemám pocit, že by hra šla nějakým způsobem hrát „pocitově“, protože v tu chvíli vás prostě poseká, seseká a zničí. Jakože jasně, bez dobrého managmentu zoo nepostavíte, ale tady je to místy doslova hardcore a to jsem zvyklí hrát hry Phila Eklunda.

Posledním bodem, který se u mě úplně nesetkává s nadšením je herní doba. I ve dvou se bavíme o 3-4 hodinách. A to i když hru znáte. S vysvětlením pravidel a při prvních hrách to máte na celé odpoledne. Ne že bych se u toho (já osobně) nebavil, ale zároveň prostě ruku na srdce během toho zvládnete jiné hry i opakovaně, nebo několik. A to i složitější eura.

Jenže i přesto, že to možná vypadá, že na hru vlastně spíš pouštím pekelnou síru a negativitu, tak mě baví. Jakože není to nejlepší hra, kterou jsem kdy hrál a ani letošního roku, ale pevně si stojím za tvrzením, že se jedná o velmi povedený managerský budovatelský koncept. A proč?

Tak v první řadě téma. Vzpomenete si na jinou hru s budováním zoo? Ano, loňská výtečně hodnocená Archa Nova (mimochodem pro mě hra roku 2022). Ta sice skvěle funguje, ale vlastně u mě nebuduje to správné téma stavby zoo. U Zoo Tycoon ale mám opravdu pocit, že stavím výběhy, řeším všechny ty prvky a spokojenost zvířat, obsazuji svojí (ne)vzkvétající zoo, snažím se aby byli spokojení její obyvatelé, ale i návštěvníci, abych dosáhl z těch obyčejnějších zvířat na ta chráněná. Zkrátka u Zoo Tycoon mám pocit toho opravdového budovatele moderní zoologické zahrady.

I když jsem nadával na pravidla, tak ve finále zjistíte, že jakmile do nich proniknete a naučíte se je, jsou docela jednoduchá. Pořád sice zůstává komplexnost a provázanost celé hry, ale ten pravidlový rámec zvládne velká řada hráčů. Samozřejmě vše uhlídat už je věc jiná. Hra ale nabízí velmi exponenciální učící křivku, kdy sice z počátku tápete, ale jakmile si vše sedne a v hlavě se vám akce prováží, už nad hrou přemýšlíte úplně jinak.

Líbí se mi systém řešení zvířat a jejich spokojenost, kdy řešíte výběhy, velikosti skupin, poměr samců a samic a ke všemu vám slouží jen přehledná karta druhu.

Hru bych doporučil ideálně pro dva, případně sólo. Při vyšších počtech roste herní doba i prostoje. I když můžete některé části hrát dohromady, většinou prostě nechcete hrát hru jako úplný solitér a chcete se mrknout, co dělají ostatní – schválně nepíšu hlídat ostatní nebo jim do něčeho mluvit, protože to většinou ve vlastních managmanetu nezvládnete. U sóla – byť je to „jen“ boj s bodovou tabulkou mě baví podobný pocit, jako jsem před lety zažíval u počítače. Jen prostě na stole a v upravené podobě (a ano, mám obecně rád zvířátkové hry).

Vlastně jsem po dlouhém přemýšlení zjistil, že i když je toho hodně ke sledování a hra je mikromanagmentové rébus, tak mě ta provázanost baví. Ono je to totiž opravdu propojené s tématem, logikou a jednotlivými druhy – lvi jsou zkrátka dominantní samci, zebry chtějí žít ve stádu, gazely dáte k nosorožcům, ale těžko k tygrovi apod.

Zejména léto nabízí docela dost hráčské interakce v podobě burzy zvířat, kde si můžete jednak druhy krást, ale zároveň i brát ty co zde soupeři zanechají. Zároveň je boj i o společné úkoly v podobě spolupráce s národními parky či v podobě celosvětového záchranného programu.

Ano, Zoo Tycoon je vlastně hra, na kterou u Blackfiru nejsme úplně zvyklí – velké komplexní euro, které, vypadá na první pohled (a na pár prvních přečtení a zahrání) mnohem složitější než ve skutečnosti je, ale která v sobě zároveň kombinuje něco, na co u mnoha podobných her poslední doby nejsem až tak zvyklí, a to euro hru a téma. Tady to zkrátka dohromady krásně funguje, a i když můžete brblat, že je to hlavně hodně managmantu a hlídání stupnic, tak vám budu oponovat, že tahle hra (stejně jako předloha) je o štěstí zvířat a šťastné a fungující zoo a zkrátka nestačí nabouchat si výběhy a naházet do nich zvířecí obyvatele a nechat je volně se množit. Tudy cesta kvalitní zoologické zahrady rozhodně nevede. Zoo Tycoon je hra, která vyžaduje v mnoha ohledech velkou, zejména časovou, investici, která se ale podle mě vyplatí. Rozhodně to nebude hra pro každého a mnoho lidí asi bude klamat tělem, protože se nejedná o další zvířátkovou oddechovku, ale poctivé „tycoonovské“ budování se vším všudy a zároveň podle mě jednu z nejlepších adaptací počítačových her do deskoherní podoby. A ve finále i milé překvapení, jak šetrně tvůrci k předloze přistoupili. Zkrátka chcete si vybudovat svou vlastní zoo plnou zvířat na stole? Pak je pro vás Zoo Tycoon jasná volba.

 

Hru můžete koupit na Cechu hráčů zde!

 

Video návod zde!

 

Zoo Tycoon

Autoři: Marc Dür a Samuel Luterbacher

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 1-4

Věk: 13+

Herní doba: min 120 min a víc

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: