Vikomti Západního království

Králova vláda se chýlí ke konci a království na tom není zrovna nejlépe. Mír byl tvrdě vykoupen a doba je nejistá. Jste Vikomti Západního království a vaším úkolem je udržet křehkou rovnováhu a naději do budoucna. A hlavně zvítězit!

Roky plynou a v Západním království jsme se dopracovali až do roku 980 našeho letopočtu. Než se ale vrhneme dále, dovolte mi malý návrat zpět. Série nesoucí společný podtitul „Západní království“ započala tematicky v roce 850 dílem Architekti, ve kterém se hráči zhostili role jednoho z budovatelů Karolinské říše ve snaze nejen rozvíjet království, ale také si získat a udržet přízeň krále (recenze zde). Druhý díl Paladinové posunul časové období do roku 900 a místo budování v době narůstajícího blahobytu se zaměřil spíš na obranu říše, porážku nepřátel a vyrovnání se s nelehkou dobou (recenze zde). Společným jmenovatelem obou her byl oblíbený mechanismus worker placementu, ovšem pokaždé v jiné podobě a s odlišným fungováním. A rozhodně i velmi odlišnou úrovní obtížnosti, kdy Architekti nepochybně lehčí hrou i pro méně zkušené hráče, ale Paladinové jsou naopak velmi komplexní hra neodpouštějící chyby při hraní. Třetí hra ze série, která celou trilogii uzavírá, nese název Vikomti a hned na úvod je třeba konstatovat, že se jedná o zcela jinou hru, než obě předchozí. A to je rozhodně dobře.

I když úplně jiná je trochu odvážné konstatování, protože pár stejných věcí se najde. Tak předně je to dvojice autorů Shem Phillips a S. J. Macdonald. I grafické zpracování si na starost opět vzal Mihajlo Dimitrovski. A ostatně i ikonografie nebo komponenty jsou podobné. Tak v čem že jsou ty rozdíly? Uvidíte sami.

Vikomti Západního království jsou euro hra využívající systému deck buildingu (postupná stavba karetního balíčku v průběhu hry) a worker movementu (pohybu pracovníka po herním plánu a vykonávání akcí) na kruhovém herním plánu. Hra je určena pro 1-4 hráče od 12 let a herní doba se pohybuje okolo 60-90 minut v závislosti na počtu hráčů. Úkolem hráčů je získat co nejvíc vítězných bodů různými způsoby v průběhu hry a na jejím konci, za pomoci prací na hradě, opisování rukopisů, stavbou budov a plnění smluv. Zvláštností hry je, že na konci může v království zavládnout blahobyt, chudoba nebo dokonce obojí podle toho, kolik si hráči doberou smluv a dluhů. Ale o tom, všem už dále.

 

Zase plná krabice ve známém provedení

Pokud už sérii Západního království znáte, pak vás krabice se hrou nepřekvapí. Relativně malá, čtvercová krabice v oranžových odstínech s kresbami Mihajla Dimitrovského. I když se to může jevit jako nepodstatná věc, tak mi můžete věřit, že právě rozměry boxu jsou docela plus, které oceníte hlavně ve chvíli, kdy se vám doma začnou deskovky hromadit po desítkách. Po otevření na hráče čeká hromada herního materiálu.

V první řadě jsou to pravidla. Ty sice mají celých 32 stran, což může působit trochu odstrašujícím dojmem, ale nebojte se. Polovinu tvoří pravidla klasické hry i s přípravou a mnoha názornými ukázkami a příklady, druhou pak pravidla sólové hry, takže toho rozhodně nemusíte vstřebat tolik. Množství příkladů je určitě pozitivní, a pokud vám něco není po přečtení jasné, díky tomuhle to hned pochopíte.

Překvapení může vzbudit plastový model hradu. Opravdu je ve hře skutečný kulatý 3D model hradu, který při hraní umístěte doprostřed rondelového pětidílného herního plánu. Plán je rozdělený na jednotlivé akční pole, po kterých pohybujete svým dřevěným zástupcem - Vikomtem - a můžete vykonávat akce. Opět samozřejmě v nezaměnitelné grafice.

Hra obsahuje velké množství dřevěných komponent - celých 200! - rozdělených jednak mezi jednotlivé hráče a mezi 3 druhy surovin. Pro každého hráče je připravena sada 20 poddaných pro využití na hradě, 1 velká figurka vikomta reprezentující pohyb po plánu a 9 baráčků ve třech typech, které stavíte na plán pro zisk bonusů. Suroviny obsahují trochu netradiční novinku (ruku na srdce, zlato a kameny dneska máte skoro všude) v podobě kalamářů.

Kromě figurek je pro každého z hráčů připravena 1 deska. A tady mám asi největší problém z hlediska komponent. Deska je totiž z velmi slabého kartonu (spíš čtěte papíru) a navíc je lesklá a strašně lehce klouže po stole. On by to takový problém nebyl, kdyby měla jen „ležet“, jenže na ní v průběhu hry každý hráč pokládá množství komponent a hlavně na ní vykládáte a posunujete karty. Velká škoda, že desky nejsou z tvrdé desky jako např. v Paladinech. Co je ale na deskách naopak velmi příjemné je rozpis celého herního kola hráče, a díky tomu se nemusíte bát, že na něco zapomenete, když zkrátka jedete bod po bodu zleva doprava. To je vážně skvělá věc, a hlavně nováčkům to velmi pomáhá dostat se rychle do hry.

Další velmi důležitou součástí hry jsou karty. Jak by taky ne, když se jedná o deckbuilding. Ty hlavní tvoří velká sada karet měšťanů různých druhů a profesí, které lze rozdělit do tří kategorií - 4 základní zcela stejné sady, speciální vybrané na začátku hry a největší porce těch najímaných během hry. Ale o všem dále v části věnované herní stránce. Druhým důležitým typem karet jsou smlouvy a druhy, řídící jednak konec hry, a také ukazující zda celé království míří do blahobytu či chudoby.

Samozřejmě kdybychom detailně rozebírali každou jednotlivou věc pod víkem krabice, byli bychom tu ještě podstatně delší dobu, to si raději projděte třeba galerii ve spodní části. Už trochu tradičně je toho zkrátka hodně a skoro by to množství mohlo vyděsit.

Z hlediska komponent je hře málo co vytknout. Jedná se sice o hru typu euro, ale nečekejte nic nudného a strohého, ale naopak celá hra je velmi hezká, kvalitně zpracovaná a grafické zpracování jí dává velmi hezké podkreslení, které zaujme na první pohled. To zda se vám Dimitrovského design líbí, už samozřejmě nechám na vás. Co zamrzí jsou výše zmíněné desky hráčů, které hře nemohu odpustit a celkový dojem přeci jen kazí. Řešením je možná laminace či 3D tisk overleye (dočkáme se od Tlamy?). Vše ostatní je přehledné, intuitivní a povedené.

 

Na hrad, opisovat, budovat a bodovat

Ač se to tak nemusí na první pohled jevit, tak Vikomti Západního království v podstatě nejsou složitou hrou.

Trochu delší je ve hře příprava. Ono rozložit všechen ten materiál na stůl přeci jen nějakou tu dobu zabere. Herní plán je variabilní a nezáleží na tom, jak jdou dílky po sobě. Ať tak či onak, vždy vše spojíte hradem uprostřed. Na příslušná místa se rovnoměrně rozloží rukopisy k opisování a měšťané k najmutí. Bokem se položí všechny suroviny, bonusové karty, mince a hromádka smluv a dluhů. Ty se musí dle počtu hráčů nastavit tak, že odeberete z vrchu určitý počet a pod ně vložíte kartu blahobytu (v případě dluhů) a kartu chudoby (u smluv) - konec hry a bodování jde tedy přesně obráceně, kdy pokud se doberou smlouvy, boduje se chudoba a tedy splacené dluhy a obráceně. Dokonce však může dojít k vyhodnocení obou dvou karet. Musím říct, že tohle je jeden ze subjektivně nejlepších mechanismů konce hry, který jsem za dlouhou dobu viděl a strašně mě ve hře baví. Ale dost dost, tohle si necháme na hodnocení a zpět do hraní.

Každý hráč obdrží jednu desku, černý žeton zkaženosti a bílý počestnosti, sadu dřevěných komponent ve zvolené barvě a základní sadu měšťanů. K tomu se navíc vytvoří nabídka karet hráčů a významných měšťanů a když si musí vybrat jednu dvojici, která určuje jednak počáteční podmínky a částečně modifikuje i směřování hráčských rozhodnutí v průběhu hry.

Hráči se střídají v tazích skládajících se z několika fází:

1. správa karet - všechny karty měšťanů na herní desce se posunou o jedno místo vpravo a hráč vyloží nového z ruky dle své volby na uvolněné místo. Také se vyhodnotí případné efekty karet. U karet se ještě zastavme, neboť to je v zásadě základní prvek hry. Karta měšťana určuje pohyb hráčovi figurky po plánu, posun žetonů zkaženosti a počestnosti a přináší symboly požadované pro provedení akcí (viz dále) na herním plánu.

2. pohyb - hráčova figurka - Vikomt - se pohybuje po herním plánu o tolik polí, kolik určuje karta měšťana, případně o tolik víc, kolik hráč na tahu odhodí mincí. Pole na kterém je pohyb ukončen určuje dostupné akce.

3. hlavní akce  - v této části hráč na tahu může provést jednu ze čtyř akcí (respektive dvou podle toho zda se nachází na vnitřním, tedy blíže hradu, nebo vnějším, tedy dále od hradu, okruhu). Hráče může obchodovat (primárně pro zisk surovin), stavět budovy (pro body a bonusy a odkrytí trvalých bonusů na desce), umisťovat poddané na hrad (opět body a bonusy) a opisovat rukopisy (stejný princip). Zkrátka by se dalo shrnout, že krom obchodu slouží zbylé tři akce pro zisk bodů a bonusů, ale liší se v požadovaných surovinách a ikonách.

4. najímání - zaplacení ceny a zisk nové karty měšťana do balíčku

5. vyhodnocení střetu - velmi zajímavý a originální mechanismus, o kterém je třeba se rozepsat. Každý hráč má na svém plánu stupnici, po které posunuje žetonem zkaženosti a počestnosti proti sobě. Logicky musí v určitou chvíli dojít ke střetu, který se právě v tuto chvíli vyhodnotí. Hráč vyhodnocující střet obdrží smlouvy a/nebo dluhy a mince dle pozice střetu a případně protihráči získají bonus či postih pod políčkem.

6. dobrání karet - zkrátka si hráč vezme karty do limitu ruky.

 

A v zásadě to je celé. Ne dobře, zapomeňte na to, že by se jednalo o nějaký detailní popis hraní, ostatně na to máte pravidla (pochvalně velmi přehledná a vše vysvětlující) a mnoho dostupných videí.

Konec hry nastává, jak už jsem zmínil výše, po dobrání dostupných smluv nebo dluhů. Následuje jedno poslední kolo a závěrečné bodování, kdy hra je takový ten „point salát“, kdy se boduje (a také ztrácí) za strašně moc věcí. Ale funguje to perfektně.

 

Jaká je? A jaká je v rámci trilogie?

Než se vrhnu na hodnocení samotných Vikomtů, udělám krátkou odbočku k celé sérii. Nebudu nic zastírat, Západní království mám už od Architektů opravdu rád. Každá hra je jiná, ale stále funkční a zábavná. Zatímco Architekti jsou takovým lehčím euro worker placementem zajímavým prvkem interakce mezi hráči a Paladinové naopak heavy tvrdým eurem neodpouštějícím chyby a nutícím přemýšlet na každým tahem, tak Vikomti stojí někde mezi. Nedosahují obtížnosti Paladinů, ale jsou o něco složitější než Architekti. A teď tedy přímo na ně.

Z Vikomtů jsem nadšený. Jedná se o zajímavý mix fungujících mechanismů v dobrém vzájemném poměru s mnoha možnostmi, ovšem hra není tak složitá, jak vypadá. Nejprve tedy mínusy a poté plusy.

Asi jediným větším mínusem a problémem, který se hrou mám jsou několikrát zmíněné desky hráčů. Menší výtku bych měl k některým menším pravidlům, jako např. obdržení mincí za vyřazené měšťany, na což se dá lehce zapomenout. Zároveň mi trochu nevyvážená přišla hrací doba - jedna partie nám zabrala 45, ale i 90 minut ve stejném počtu hráčů.

A teď na druhou stranu barikády. Překvapila mě pravidla. Jejich rozsah mě ze začátku trochu zarazil, ale ve skutečnosti nejsou tak dlouhá ani složitá a velkou část zabírají příklady, na kterých je velmi dobře popsána každá akce a část hry, a při hře v podstatě nenarážíte na neřešené situace, což u hry vždy potěší. Co totiž skutečně nemám rád je, když musím hledat odpověď třeba na BGG.

Hodně mě baví hlavně tři herní prvky – samotný deck building, systém zkaženosti a počestnosti a vyhodnocení konce hry pomocí blahobytu a chudoby. Deck building jako takový už je taková klasická mechanika - nakoupím karty, přidám je do balíčku a základní plevel vylepšuji lepšími možnostmi. Tohle prostě funguje. Základní sada měšťanů není úplně nejslabší, ale ti najímaní v průběhu hry přidávají lepší bonusy a pomáhají vám zaměřit se více na některé akce - někdo tak bude více stavět, někdo opisovat či šplhat po hradě. Zkaženost a počestnost jsme v různých obdobách a variantách viděli ve všech hrách trilogie. Tady je tento mechanismus postaven tak, že na jedné straně dostanete více smluv (a tím vítězných bodů, ale méně mincí. Na straně druhé pak naopak hodně mincí, ale také dluhy, které se sice mohou jevit hodně negativně, ale v průběhu hry je můžete proměnit naopak na svou výhodu a s celou stupnicí tak neustále pracujete a přemýšlíte, co se hodí vám, ale i jak můžete uškodit protihráčům. Konec hry je pak kapitola sama pro sebe. Můžete celou hru sbírat jednu smlouvu za druhou a máte radost, že nevlastníte dluhy, ale díky tomu, že se odkryje karta chudoby, obdrží váš soupeř ranec bodů jen díky tomu, že se naopak zadlužil až po uši. Zároveň je to věc, se kterou se dá skvěle pracovat - dochází balíček smluv a hra míří k chudobě? Můžete rychle nabrat nějaké ty dluhy, splatit je a zajistit si body. Nebo zase naopak. To všechny drží neustále v partii a nutí hráče přemýšlet a taktizovat.

Ač se to nemusí zdát, tak je ve hře i poměrně hodně mezi hráčské interakce. Asi nejvíc z celé série a mnohem víc, než bývá v hrách podobného typu zvykem. Při dobírání smluv a dluhů a zkaženosti s počestností je jasná. Tím co si hráči berou či neberou lze ovlivnit jedno z bodování na konci hry. A zase pokud dojdete daleko v počestnosti a někdo využívá zločince (univerzální symbol pro akce), můžete mu tím přidat nějaký ten dloužek či zkaženost. Perfektní interakce funguje na hradě, kdy se hráči vzájemně vyhazují, jak se plní jednotlivé části (při více než 3 poddaných různých barev se někteří vrací do zásoby). Dalším prvkem je potkání hráčských Vikomtů na stejném poli, kdy si hráč, který zde byl dříve, může přeskládat své zahrané měšťany a tím si urychlit pořadí jejich odchodu do „důchodu“. A samozřejmě občas můžete schválně protihráči sebrat potřebný rukopis nebo kartu měšťana, jen aby se nedostal k němu do spárů.

Pozitivně se jeví i provázaný systém jednotlivých akcí a volnost ve smyslu toho, na co se chcete zaměřit a co dělat. Hra vás primárně nevede za ruku a z počátku můžete mít pocit, že je toho až moc – mám dřív stavět domy? Vysílat poddané na hrad? Sbírat smlouvy? – neexistuje univerzální cesta k vítězství a za partii nikdy nestihnete vytěžit všechny možnosti na maximum. Na druhou stranu není ani dobré něco úplně vynechávat a nakonec se mi po několika partiích osvědčila strategie „od každého něco“, kdy např. poprvé jsem zkoušel prakticky jen posílat poddané na hrad (a obchodovat) a fungovalo to až do okamžiku, kdy se k tomu připojili soupeři a začali mi vyhazovat moje meeplíky pryč. Obdobně u rukopisů, kdy se snažíte sbírat sady podle barevného určení, když vám někdo sebere potřebnou barvu, zabolí to. Ovšem je to i pěkně fungující balanční mechanismus hry a jednotlivé akce jsou více či méně provázané – obchodovat musíte vždy, rukopisy mohou určit, co se bude navíc na konci bodovat, budovy ale zase nemůžete opomíjet, protože vám jednak vylepšují desku a dávají bonusy na plánu, ale i body na konci a hrad se může stát ultimátním kolbištěm a přetahovanou o každé místo.

Vikomti nabízejí na poměrně jednoduchých pravidlech velkou míru komplexnosti, do které ale proniknou hráči velmi rychle (myšleno na poměry komplexních a obtížnějších euro her, není to Carcassonne nebo Osadníci z Katanu). A pokud znáte ikonografii série, tak ještě rychleji. Ve hře je neustále co dělat, neustále co vymýšlet a plánovat a dost vás zajímají i vaši soupeři a jejich plány, což u podobných her nebývá úplně zvykem.

Zkrátka Vikomty Západního království bych označil za perfektní zakončení perfektní série, ze které si všechny tři hry kdykoliv a velmi rád zahraju.

 

P.S. Ještě úplně v ZK nekončíme, protože nás kromě nějakých těch rozšíření čekjí Letopisy, propjující celou trilogii do navazující kampaně.

 

Koupit hru se slevou u Tlama Games!

 

Vikomti Západního království

Autoři:ShemPhillips, S. J. Macdonald

Vydavatelství: Tlama Games

Rok vydání: 2020

Počet hráčů: 1-4

Věk: 12+

Herní doba: 60-90 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: