Turing Machine

Hry recenze

Počítač bez elektřiny, elektronkových zásuvek nebo dokonce bez jakýchkoliv moderních prvků? A přesto řešící nebo spíš nabízející tisíce číselných rébusů? Turing Machine dokazuje, že to jde.

Britský analytik, matematik a logik Alan Turing proslul nejen jako geniální zakladatel moderní informatiky, ale také jako jeden z vědců, kteří pracovali a dešifrovali německý šifrovací stroj enigma. A také jako „vynálezce“ teoretického modelu počítače, známého jako tzv. Turingův stroj. A právě ten dal název nové deskové hře vydavatelství MindOk, která už v roce 2022 stihla získat ocenění mj. jako nejlepší sólo hra roku dle hlasování hráčů v žebříčku BGG. Čím je tak výjimečná?

Turing machine je hra Yoanna Leveta a Fabiena Gridela založená na originálním herním systému dedukce, kdy se za pomocí jednotlivých verifikátorů (podmínek) snažíte najít jedinečný trojmístný kód. Hru si zahrajete v 1-4 hráčích od 12 let a s herní dobou pohybující se okolo 20 min na vyřešení jednoho rébusu. Jen nečekejte nic tradičního, protože Turing machine je opravdu ve všech směrech mírně řečeno originální deskovka.

 

Děravá krabice?

Ostatně netradiční je už krabice. Ta v podstatě ukazuje princip fungování hry a už sama o sobě je plná děr a výřezů. Díky tomu vypadá opravdu netradičně, a to i svým poměrně jednoduchým bílo zeleným zpracováním.

Pod víkem najdete v první řadě pravidla. Ty jsou v zásadě velmi jednoduchá, mají jen několik zásadních bodů a pokud byste o něčem nejistě pochybovali, obsahují pěkný přehled a vysvětlení. Zároveň pravidla obsahují též základních 20 jednodušších rébusů k vyřešení, kdy nekonečné množství dalších získáte na webovém rozhraní, které vám vygeneruje kód se zadáním i řešením (odkaz je v podobě QR kódu přímo v pravidlech). 

Pod nimi už v jednoduchém papírovém insertu najdete jeden stíratelný fix, zástěny pro hráče fungující jako „lama“ karta současně, vylupovací centrální destičku a zásobník na karty děrných štítků a několik sad karet, rozdělených mezi nápovědy/verifikátory, děrné štítky na hádání a poznámkové listy.

Ono zpracování hry je docela zajímavé. Vlastně hrozně minimalistické. Všemu dominuje bílá a zelená, doplněná jen o „drobná“ barevná zvýraznění a odlišení v podobě modré, žluté a fialové, kdy je ale zároveň myšleno na hráče s omezeným barevným spektrem a vše je doplněno symboly či čísly. Na stole hra na první pohled úplně nezaujme, ale ona ani nemusí a svým zpracováním si na nic nehraje a hlavní je zde hratelnost. Tím samozřejmě neříkám, že je grafika nebo zpracování nějak špatné.

 

Jak najít správný kód?

Ať už hrajete zadání z pravidel nebo náhodně vygenerované a ať už hrajete kompetitivně, kooperativně nebo sólo, průběh hry a její setup se v zásadě moc neliší. Každý hráč (nebo hráči společně) si vezme jeden poznámkový list a zástěnu. Připraví se zásobník s děrovacími štítky a doprostřed stolu deska verifikátorů (centrální) a k ní dle zadání karty verifikátorů a výsledkové karty v počtech od 4 do šesti k písmenům A-F. Každá z karet verifikátorů udává nějakou z podmínek k ověření hledaného kódu, jako např. je modrá číslice větší, menší či rovna 1? Je součet všech tří číslic sudý nebo lichý? Atd.

Jak se ale k výsledku doberete? Na začátku kola si každý hráč vezme přesně tři děrné štítky dle své volby (jsou ve třech barvách a pěti hodnot). Ty poskládá přes sebe (modrý, žlutý, fialový) a následně se může „dotázat“ až tří verifikátorů, zda má správnou kombinaci. To probíhá tak, že vezme výsledkovou kartu dané nápovědy a položí jí pod svou trojici čísel. Verifikátor odpoví buď kladně (zelená fajfka) nebo záporně (červený křížek), čímž buď potvrdí nebo vyvrátí hráčův předpoklad. Takto lze vyhodnotit s vybranou trojicí až 3 verifikátory na stole a poznamenat si výsledky do záznamového archu. Následně si hráči mohou vyhodnotit dosud získané informace, a to zda už vědí nebo stále tápou nad odpovědí. Jako poslední bod kola je určení zda hráči ví nebo neví ukázáním palce vzhůru nebo dolů. Kdo si je jistý, může si zkontrolovat výsledek s tabulkou. Pokud hádal správně, vyhrává, v opačném případě vypadá ze hry.

Jak jsem již psal, hru lze hrát též kooperativně nebo sólo, liší se v podstatě pouze v tom, že záleží na počtu otázek, zda jste byli rychlejší (vítězíte) nebo pomalejší (prohráváte), než stroj.

 

Dojmy

Turing Machine je hodně specifická hra. V zásadě totiž předně naprosto chápu její výhru v kategorii sólo her, protože v jakémkoliv počtu hráčů se jedná v podstatě o sólový zážitek. Nic si neblokujete, nic si nekomplikujete, ani když ostatní uhodnou neznemaná to, že musíte skončit se hrou. Prostě každý si okolo stolu sám luští zadání. Je to srovnatelná asi s tím, když si každý sám čte nebo luští sudoku. Samozřejmě je zde prvek rychlosti a chcete být první a v co nejmenším počtu tahů, ale neměl jsem nijak závratný pocit, že by na tom záleželo. Z toho plyne zásadní fakt – rádi hrajete „s ostatními“ a jste zapojeni do hry s ostatními hráči? Pak asi Turing Machine nebude úplně pro vás. Byť si stále myslím, že se jedná o velmi dobrou a svým konceptem možná až geniálně originální hru.

Zpracování je čisté, minimalistické, ale přesto hezké a fungující a plně odpovídající konceptu hry.

Bude vás hra bavit? Inu to záleží na vaší oblíbenosti logických her a rébusů jako je např. Sudoku, Kakuro a jim podobné, které svým jednoduchým přístupem škvaří vaši hlavu a dávají zabrat mozkovým závitům. Pravidla možná nevypadají z počátku úplně triviálně, ale opak je pravdou a Turing Machine po stránce pravidel není vůbec, ale vůbec složitou hrou. Jeho komplexnost dělají jednotlivé rébusy a sloučení všech nápověd, verifikátorů a logického uvažování do jedné linky, která vám odhalí správný výsledek.

Strašně se mi líbí, že tahle hra je v podstatě neomezená svou variabilitou a znovuhratelností, protože i ke stejným číselným kódům může nabídnout trochu odlišné zadání a v podstatě (vyjma 20 kódů v pravidlech), hrajete pokaždé úplně jiný rébus, který na vás a vaši mysl klade jiné podmínky a zadání.

Samozřejmě, velkým mínusem pro mnoho hráčů bude sólovost hry, kdy se prostě každý ztratí ve svých myšlenkách a dedukcí, oprostí se od okolní reality a luští si na papírku tajně svůj kód.

Základní kódy v pravidlech nejsou náročné a lze na ně poměrně jednoduše přijít, ale hra umí nastavit obtížnost skutečně vysoko a vygenerovaná zadání dokážou skutečně hodně potrápit mozkové závity.

Zároveň je ale hra přístupná nejen svými pravidly, jejíž základní rámec je opravdu jednoduchý, ale i herní dobou, protože do 20 min, maximálně možná 30, máte i ty nejsložitější rébusy vyřešené (nebo prohrané) a hra láká dát si ještě aspoň jeden další a překonat její výzvu.

Turing Machine je opravdu zajímavým počinem, který sousloví desková, respektive společenská hra, dává možná trochu jiný význam. Není to totiž tak úplně hra, jsou to spíš logické, abstraktní a dedukční puzzle, které kladou nápor a podmínky zejména na hráčské mysli a spojování jednotlivých „důkazů“ k sobě. Docela věřím, že se z téhle hry může lehce stát jedna z moderních „klasik“, protože tím co dělá a hlavně jak to dělá se jedná o jedinečnou hrou, kterou jinde nenajdete a je myslím více než dobře, že jí MindOk vydal. A teď ticho, jdu si dát ještě jeden kód.

 

Hru můžete koupit na Černém rytíři zde!

 

Turing Machine

Autoři: Yoann Levet a Fabien Gridel

Vydavatelství: MindOk

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 1-4

Věk: 12+

Herní doba: 20-30 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie:

Partneři