Rone: Invaze

Utkejte se v nehostinném post-apokalyptickém světě zničeném vražednou jadernou válkou o poslední zbytky a moc nebo čelte invazi umělé inteligence z dalekého Marsu.

Dobrých a originálních duelovek není nikdy dost. Jenže když se řekne hra pro dva a deck building, napadne asi mnoho hráčů víc her, než se vejde na prsty jedné ruky. Čím by tak mohla nějaké nová zaujmout? Co kostky? A co dokonce variabilní sestavitelné kostky! Post-apokalyptická soubojová novinka vydavatelství REXhry s názvem Rone: Invaze českého autora Štěpána Štefaníka navazující na předešlou hru Rone v sobě kombinuje jednak právě deck building, tedy postupné budování herního balíčku karet a vylepšování speciálních kostek, nebo-li dice crafting. A oboje nabízí v originální a inovativní formě.

Rone: Invaze je karetně kostková soubojová a i kooperativní hra odehrávající se po jaderné válce na zničené zemi, které hrozí invaze umělé inteligence Celesty, a ve které se 1-2 hráči od 14 let utkají buď jeden proti jednomu v nesmiřitelném souboji nebo společně či sólo proti právě hrou řízené umělé inteligenci. Základem hry je stavba vlastních balíčků, kdy ze základních postupně vylepšujete své možnosti o nové prvky a silné efekty, a zároveň hra stojí na speciálních kostkách, kterou slouží pro zisk zdrojů, a během hry si je postupně upravujete a vylepšujete pomocí speciálních šroubků a šroubováků. Připraveni?

 

Herní vybavení

U Rone mě osobně neskutečně překvapila velikost krabice, když nám hra dorazila (velké díky do Rexher). Je totiž opravdu obrovská. A po rozbalení jsem její velikost nějak nedokázal pochopit, protože je spíš poloprázdná, než že by byla aspoň poloplná. Velikost by klidně mohla být takřka třetinová se skládacími deskami a ničemu by to nevadilo. Co naopak funguje už na první pohled, to je parádní sci-fi post-apo grafika Rolanda Havrana.

Jeho grafika a ilustrace vévodí celé hře, a to zejména více než 200 karet, velkých desek pro hráče i pro invazi řídící umělou inteligenci nepřítele. Kromě mnoha karet rozdělených do několika kategorií jako jsou vůdci se silnými schopnostmi, technologie či herní verbovací karty, desek nebo hromádky dvou typů žetonů, najdete ve hře ještě 8 velkých speciálních kostek a k nim více než 400 barevných plastových šroubků a dva šroubováčky na jejich montáž. Inu aspoň si vyzkoušíte jemnou motoriku.

Co úplně pochválit nemůžu, to jsou pravidla. Ne, nejsou vyloženě špatná a v podstatě vše vysvětlují, ale osobně jsem to s jejich nastudováním neměl úplně jednoduché, často jsem se vracel a dohledával. Na druhou stranu, jakmile vám hra přejde do krve, najdete už vše na kartách či na deskách, které fungují i jako pomyslné lama karty.

Pokud pominu až nesmyslně velkou krabici, musím říct, že se nám hra graficky i materiálově líbila. Ano, karty jsme obalili, ale to osobně považuji za skoro nutnost všech deck buildingových her, kde se karty točí. Zároveň je třeba dávat si pozor při používání kostek a šroubování speciální šroubků, protože plast zkrátka trpí a nechce to brát vyloženě silou, ale s citem.

 

Jak se hraje?

Úplně nebudu rozebírat detailně pravidla. Na to si je můžete přečíst, a navíc na stránkách Rexher je ke stažení už upravené verze pravidel s upravenými některými řekněme „porodními“ bolestmi a neduhy.

Hru můžete hrát kompetitivně nebo kooperativně. V první variantě si každý z hráčů vezme jednu desku, základní karty, kostky se základním setupem (na každé straně jeden barevný šroubek označující daný zdroj a zbytek šedých neutrálních), šroubováček a k tomu vůdce, základní technologii či první naverbované herní karty. Potud to asi stále zní jako klasický deckbuilding, kde každý začíná se stejným základem a chytrým vylepšováním se snaží proklestit cestu k vítězství.

Čím je Rone: Invaze inovativní, to nejsou jen zmiňované kostky a možnost jejich postupného vylepšování, ale i práce s kartami.

Hráči se střídají v postupných tazích s jednoduchým cílem snížit soupeřovi životy na nulu. A zároveň přežít. Každé kolo hráče se skládá z 10 postupných kroků, které ale nejsou víceméně složité a pokud jste aspoň středně zkušení deskovkáři, rychle do nich naskočíte.

Na začátku kola se vyhodnotí zvláštní efekty, pokud nějaké jsou. Hned druhá fáze je za mě super – dobírání karet totiž funguje na dobrovolné bázi, kdy si může hráč dobrat tolik karet, kolik jen chce! Byť je zde strašák postihu v podobě zamíchání balíčku a ztráty životů. Po dobrání hráč hodí kostkami a už se může vrhnout do hlavní fáze, ve které postupně provádí akce dle libosti, ať už čerpá zdroje, hraje karty nebo aktivně využívá schopnosti svých akčních karet zahraných třeba v předchozích kolech. Následuje ukládání zdrojů a odhození zbylých nezahraných karet a udělení zranění. Inu na kamarády se zde nehraje a musíte prostě soupeře ubodat a ustřílet.

Následně dojde k využití speciálních náhradních dílů, odhození zahraných karet a vycvičení. Karty totiž povětšinu mají nějakou hodnotu vycvičení, kterou musíte postupně zaplatit, abyste kartu získali.

Jakmile hráč dohraje celou sekvenci, je na řadě soupeř. A to až do doby, dokud jeden z hráčů neztratí všechny své cenné životy. Zajímavé je, že v tom případě ale automaticky hra nemusí končit jeho prohrou a i soupeř musí aplikovat speciální pravidla a hra klidně může skončit remízou.

V případě kooperativního módu jsou pravidla hry víceméně podobná a obdobná, ale přichází společný nepřítel v podobě Celesty, kterému musí hráči spojenými silami čelit. Cením rozhodně to, že ovládání automy není příliš složité, ale pěkně funkční a společné snažení je solidní zábava. Navíc si k tomu připočtěte scénáře, ve kterých hra probíhá. Musím říct, že oba herní módy jsou krásně vyvážené a oba nás hodně bavili.

 

Dojmy

Rone: Invaze je podle mě povedenou duelovou dvojkovkou s kooperativním fungujícím módem a množství originálních prvků, které tenhle titul odlišují od konkurence a mnoha jinak v teoretické rovině podobných titulů.

Co mě osobně zaujalo, to je grafické zpracování celého světa a všech komponent. Zejména karty jsou prostě parádní a originální. Co prostě nedokážu úplně pochopit, to je velikost krabice, do které by se vešly dvě další normálně velké hry. Na šroubky doporočuji pořídit krabičky a v nich je mít na stole. Vyvarujete se lezení po zemi. Na některých fórech jsem viděl stesky na šroubování do kostek, ale pokud vše děláte s citem a opatrně si šroubky nejprve jemně zasunete do otvorů, problém mít nebudete. Zároveň je za nás fajn, že šroubky používáte jako všemožné ukazatele i zdroje a hra si tak vystačí s minimem.

I když si lze hru zahrát jako koop i proti sobě, právě druhá varianta u nás pomyslně vítězí. Ta nabízí velkou variabilitu i znovuhratelnost a spoustu možností přístupu. Hodně se mi líbí inovativní přístup k tvorbě balíčku, cvičení karet pro jejich přidání, ale i manipulace s kartami v rámci dobírání a opětovného míchání, které je oproti ostatním hrám hrozně světí a jiné a dává hře zajímavý přesah a nové možnosti.

I když hra víceméně ve finále není složitá, nastudovat a vysvětlit pravidla, než hráčům skutečně přejdou do krve vyžaduje trochu více investice. Není to klasický svižný deck building jako třeba Star Realms a musíte počítat s tím, že z hlediska hratelnosti vás čeká více rozhodování a správy karet i zdrojů. Tím se také hra natahuje a po 90 min na partii jsme se nedostali ani po několikátém hraní. Rozhodně se tak nejedná zrovna o malou hru.

Co mě trochu překvapilo to jsou samotné kostky. Na tuhle mechaniku jsem byl hodně zvědavý a docela mě překvapilo, že k jejich vylepšení zase až tak často nedochází. V průměru řekněme 6-7 za partii? Přitom původně mi právě kostky přišly jako stěžejní. Navíc se z hlediska pravděpodobnosti logicky vyplatí vylepšovat dominantně hlavně jednu-dvě kostky, abyste zvýšili možnost správného hodu a zisku cenných zdrojů, protože jakmile rozmělníte svou snahu, snižujete pravděpodobnost. Zároveň samozřejmě platí, že kostky vedou k náhodě, která má na hru nesporný dopad, kdy sice existují různé možnosti, jak "vybruslit" z vyloženě špatných hodů, může ale více štěstěny na straně jednoho hráče pomoci jeho válečné strategii a druhého naopak i přes veškerou snahu pohřbít.

Oproti jiným deck buildingovým hrám, jako třeba zmiňovaný Star Realms je Rone mnohem taktičtější a pomalejší. Ne, není to podle mě na škodu, ale hře to celkově dává jinou dynamiku a z brutálně rychlé kombinačně karetní bitvy, kterou by leckdo mohl čekat se stává pomalejší rozjezd s pevnou přípravou armád a prostředků. Právě s dynamikou celé hry se pojí i herní doba, která z počátku míří ke dvou hodinám a zdaleka se tedy nejedná o nějaký malý filler.

Rone: Invazi lze s doplněním hrát až ve 4 hráčích. Domluvili jsme se a tuhle variantu zkusili. Podotýkám, že jen jednou, ale upřímně nás natolik nenadchla. Jako dvojkovka, ať už spolu či proti sobě je tahle hra mnohem lepší. A parádně funguje i jako sólo proti automatickému protivníkovi.

Ve svých mechanikách a svěžím pohledu na známé herní pvky přináší Rone povedený taktický přesah a možnosti toho, co lze neustále dělat a vymýšlet. Kombinační a herní potenciál je zde zkrátka silný a vydá na desítky partií objevování možností a synergií. Zaměříte se na vylepšování kostek, více zdrojů a silnější karty? Přímo poškození nebo pomalé okusování soupeře pomocí ztráty brnění či nucení protáčení balíčku?

Rone: Invaze je nesporně zajímavým a svěžím pohledem nejen na mechaniku deck buildingu, ale i kostky, správu zdrojů či celkově soubojové karetní hry a titul, který možná na první pohled vypadá tradičně, ale ve skutečně se jedná o jedinečné a originální ztvárnění post-apokalyptického světa, ve kterém smrt a záhuba čeká na každém kroku a o kudlu do zad není nouze. Autor vytvořil nejen povedenou hru, ale i zajímavý svět, který velmi dobře funguje a klidně si dokážu představit pár knih zasazených do příběhu Rone. Hře musíte odpustit pár nedostatků a musíte přistoupit na její styl fungování, ale jakmile jí dáte šanci, velmi pravděpodobně vás pohltí na dlouhé hodiny.

 

Hru můžete koupit na Planetě her zde!

 

Rone: Invaze

Autor: Štěpán Štefánik

Vydavatelství: REXhry

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 1-2

Věk: 14+

Herní doba: 90+ min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: