Pustina aneb postapo i bez Falloutu

Hry recenze

Z nějakého důvodu je moderní civilizovaný člověk posedlý postapokaliptickými světy. Tedy neustále přemýšlí o tom, jaké to bude, až všechno to, co z něj činí moderního a civilizovaného člověka skončí. Až bude muset přežívat v zemi postižené živelnou, nukleární nebo jinou katastrofou. A Pustina nám dává tuto možnost prozkoumat v prostředí deskové hry. 

Ve hře se ujímáte role vůdce klanu ve zdevastovaném světě. Společně s jinými klany žijete u přehrady, která je jediným zdrojem pitné vody v jinak zamořeném prostředí po nukleární válce.  U přehrady je lesík, kde je dostatek dřeva, důl se zbytky železa, a dokonce trosky dvou měst plné užtečných věcí k vyrabování a v okolí se dokonce potuluje divoká zvěř. Aby toho štěstí nebylo málo, tak je v přístavu zakotvená nákladní loď plná konzervovaného jídla. 

To v jednoduchosti shrnuje vaší hrací desku. Máme zde osm políček, ze kterých můžeme získávat různé zdroje. Vtip je ovšem v tom, že zásoba je každé kolo omezená a rozhodně nevyzbyde na všechny. Váš klan má čtyři hrdiny s různou hodnotou (3,3,4,5), které využíváte ke sbírání surovin v daném množství. Cíl hry je jednoduchý, a to získat nejvíce bodů za šest kol. Nic víc ani míň.

Tedy samozřejmě, že to nebude tak jednoduché. Každé kolo se totiž stane nějaká veselá věc. Například udeří nukleární zima, lupiči sníži už tak malou zásobu surovin na herním plánu nebo se nad oblastí usadí nukleární mrak. Samozřejmě, že ve světě po jaderné válce se muíte také každé kolo vypořádávat s radiací a čas od času i s šikanou ostatních hráčů.

Pro generaci hráčů vyrůstajících v 90. letech existuje videohra, která je takovým svatým grálem postapo žánru – Fallout (chcete-li tak i Fallout 2, který to přeci jen dotáhl kvalitou ještě o kousek dál). A právě Fallout vám hra dozajista připomene, protože mimo herní plochu má každý hráč vlastní kartu bunkru, která víc nemůže nepřipomínat falloutovský Vault. Bunkr je vaší hlavní bodovací strategií. Stavíte v něm místnosti, staráte se o přeživší svého klanu, uskladňujete jídlo i vodu a díky přechodové komoře dokonce bojujete s radiací.

Hra je na první pohled velmi neinteraktivní. Jedinou přímou interakcí kterou můžete provést je umístění panáčka na políčko, kde má soupeř hrdinu s menší hodnotou a pokusit se ho vydírat o nějaký ten materiál nebo suroviny, ale i to vám dá soupeř dle vlastního výběru. Zábava je ale v nepřímém ovlivňování. Hra totiž pracuje s minimálním prvkem náhody při rozlosování vůdců klanů a místností, které můžete postavit ve vaultu, pardon bunkru. Celý gameplay je pak čistě o strategii a načasování, protože všichni vidí vše.

V čem tedy spočívá nepřímé ovlivňování? Především v pokusech o odříznutí od zdrojů či vody a podobně. Jak jsem avizoval na začátku, tak maximální počet zdrojů na políčku ve hře 4 hráčů je 10 a minimální hodnota 4 figurek je 12 (4 hrdinové po hodnotě 3) takže pokud první tři hráči půjdou do lesa na dříví (doslova) se svými nejslabšími hrdiny, tak na chudáka čtvrtého zbude jeden špalek a to může být rád. Samozřejmě hra má v pravidlech prvek, že se každý hrdina musí každé kolo pohnout a nelze mít dva hrdiny na jednom políčku, což dokonale zabrání „kempení“ a přidává do hry dynamičnost a variabilitu.

Pravidla jsou jednoduchá a do 30 minut máte vysvětleno i připraveno a za další hodinku až dvě dohráno. Samozřejmě záleží na zkušenosti i počtu hráčů. Ale rozhodně se nekoná žádný zákys na 6 hodin, kde hru nakonec všichni raději vzdají než aby se trápili dál.  

Za mě je Pustina adeptem na lokalizovanou hru roku 2017.

 

Autor: Vojtěch Rabyniuk Thunair

Galerie:

Partneři