Plošinovka

Skákali jste v klasických počítačových plošinovkách, sbírali mince a předměty a likvidovali hordy nepřátel? Pak vás zaujme novinka Albi s názvem Plošinovka.

Když to vezmu kolem a kolem, tak pro mě byly skákací plošinovky prvním skokem do počítačových her. V různých podobách a obměnách, ale většinou s minimálně podobným cílem – nasbírat mince, předměty, artefakty, prostě cokoliv co leželo na patrech a plošinách, cestou ideálně likvidovat nepřátele a nenechat se zabít a na konci příslušného levelu zlikvidovat big bosse s ultimátní silou – zdravím Maria, Jazze, Luigiho i Prince z Persie. A přesně o něco podobného se snaží menší hra vydavatelství Albi, nesoucí název jednoduše Plošinovka.

V téhle menší, skoro se chce říct rodinější, hře se 1-4 ve věku od 13 let (věřím, že jí zvládnou i mladší) ujmou role odvážlivců/hrdinů a během 60-90 min herního času se snaží proskákat od prvního až po finální patro a tam se utkat a porazit finálního bosse, který si pevně dřepí nad svými kobkami. A i když by se to mohlo na první pohled zdát, tak ne, nejedná se o kooperačku, ale čistě kompetitivní závod k cíli.

 

V krabici

Hra přichází na dnešní dobu v poměrně malé čtvercové krabici, která už od prvního pohledu dává tušit, že grafika se ponese v kresleném, komiksově laděném a odlehčeném stylu. 

Po odklopení na vás v jednoduchém papírovém insertu vykouknou v první řadě pravidla. Přiznám se, že ta mi z počátku nepřišla zrovna intuitivní, v některých ohledech ne úplně šťastně napsaná a leccos jsem musel dohledávat nebo se vracet zpět. Ve finále je ale hra mnohem jednodušší, než se může zdát.

Po pravidly už jsou kartony žetonů – srdce životů, mince, figurky hrdinů a žetony nepřátel – ale také pořádná zásoba karet dvou různých velikostí. Jednak tu máte větší kobky a zkrátka patra podzemí, pak ale také menší karty hrdinů, předmětů, lektvarů, artefaktů či nepřátel. Vše je vlastně dost jednoduché a nese se v podobné grafice jako box se hrou. Tedy komiksová, ale ne přehnaně infantilní nebo nějak řvavá grafika. Na stole hra díky tomu vypadá velmi hezky. Moc hezké jsou akční kostky, ale i žetony diamantů sloužící jako posilovače akcí.

Jak už jsem zmínil, figurky hrdinů i bossů jsou kartonové a použijete k nim plastové stojánky. Tedy klasické standees. Pokud si ale hru chcete vylepšit nebo jen rádi barvíte, nabízí Albi sadu plastových figurek, které je ve hře nahradí. Jen si prostě o něco připlatíte.

Celkově ale musím říct, že je hra produkčně udělána tak akorát. Kvalita karet i kartónu je pěkná, grafika se mi líbí a standees fungují naprosto skvěle už v základní hře ve všech ohledech.

 

Jak na to?

Jak už jsem psal výše, pravidla sice nejsou na první dobrou úplně lehce stravitelná, ale hraní jako takové vlastně vůbec složité není. Na začátku partie vystavíte mapu pomocí karet po dvou vedle sebe a třech patrech nad sebou. Nad ně položíte dvě karty bosse. Tedy budete mít herní plán o osmi kartách a 4 patrech (lze hrát i o jedno patro více). Dále nalosujete nepřátele do jednotlivých úrovní, připravíte si bank žetonů, karet a kostek a každý hráč se vybaví jednou z postav (ať už náhodně či výběrem). No a může se hrát.

Hráči se postupně střídají v tazích, kdy vždy hodí akčními kostkami a podle padlých výsledků mohou vykonávat jednotlivé akce, mezi které se řadí klasika, kterou byste asi ve hře čekali, ať už se jedná o pohyb, boj, nákup nebo pracovně řečeno „odkopnutí“ nepřítele o kus dál. Jakmile hráč využije akce které chce, nebo spíše které může, vyhodnotí se účinky gravitace (logicky nikdo nemůže levitovat), což dokáže postavy srazit o kus níž a může hrát další hráč. Vlastně to zní jednoduše, ne?

A co je cílem? No kupodivu hlavní boss, nacházející se v nejvyšší patře. Vtip je v tom, že jednak ho může zabít jen jeden hráč (ano, skutečně se jedná o závod) a zároveň ho musí zabít tak říkajíc jednou ranou. Tedy žádné postupné osekávání pár kol, ale musíte naházet a pomocí diamantů, které slouží jako podpora kostek, udělit jedním útokem plný počet zranění najednou. Pokud se vám to povede, hra končí a jste vítězem.

Jasně, není to tak jednoduché a do hry promlouvají pasti, mdloby, pád spodních pater a škození nepřátelům, ale základní rámec je vcelku jasný.

Hru si můžete zahrát jak je dnes běžné i sólo, kdy jste limitování nikoliv rychlostí ostatních, ale striktně 12 koly, ve kterých se musíte dostat až k finálnímu nepříteli a toho ještě úspěšně zlikvidovat.

 

Dojmy

Plošinovka, to je taková příjemná nostalgie dob, které už mladší generace ne úplně ocení. V době kdy jsme za pomocí „WSAD“ a mezerníku poskakovali z patra do patra, běhali napříč nekonečnými úrovněmi a byl to pro nás vrchol techniky. Plošinovka tohle všechno vzala a snaží se přinést podobný zážitek na deskoherní stoly.

K dobru k tomu má pěkné zpracování. Můžete si namítat, že je grafika až moc infantilnía postavy nehezké, ale to je věc vkusu a mě se hra líbí tak jak je. Podle mě jí grafika na pomezí komiksu a počítačů sedí.

Co je naopak trochu škoda, to je absence v podstatě i elementárního příběhu. Hra tak působí spíš abstraktním dojmem, byť rozhodně nejde o počítací suché euro. Nějaké to hlubší zasazení by ale podle mě hře slušelo a třeba se dočkáme v případných expanzích.

Hra se snaží simulovat prvky počítačových předloh, ať už se jedná třeba o gravitaci, pohyb nahoru, držení žebříků či (ne)automatické útoky nepřátel. I když samozřejmě některé věci musely být adaptovány do prostředí deskovek, tak aby hra byla stále hratelná s ohledem na ztrátu jisté dynamičnosti oproti pc hrám. Jednoduše nemůžete nasimulovat tu klasickou akčnost, i když hra tak jak je udělaná působí dobře.

Co mě trochu zamrzelo, to je jisté omezení variability a s tím spojená znovuhratelnost. Přeci jen ano, sice máte dostatek karet pater, ze kterých si sestavíte plán, jenže nepřátel je jen šest (2 na každou úroveň) a i bossové jsou jen dva. To variabilitu přeci jen o něco sráží. A i když je znovuhratelnost ovlivněna složením plánu, dostupnými kartami nebo třeba hrdiny, stále budete narážet na v podstatě genericky stejné nepřátele a i boss vás čeká „jen“ jeden ze dvou. Tady ale pevně věřím, že se brzy najde rozšíření ať už oficiální, tak fanouškovské, které problém vyřeší.

Jasně, Plošinovku nemůžete a vlastně asi ani nechcete brát jako velkou hru, kterou budete hrát celý víkend dokola. Z mého pohledu se jedná spíš o rodinné či příležitostnější hraní jako filler a zároveň hru, která nabízí něco originálně jedinečného, co asi jen tak do sbírky nezařadíte.

Hra nabízí poměrně dost interakce a škození. Jednak v podobě rychlejšího „kradení“ předmětů po plánu, ale také ve formě postrkávání a gravitace, která dokáže hrdinu v tu nejméně vhodnou chvíli vyřadit. S tím se pojí i dostatečné množství přemýšlení a strategie při hraní, protože nelze jen tak bezmyšlenkovitě běhat po patrech, ale je důležité kudy jít, čemu se vyhnout a kde skončit.

Hra je o takovém ideálním hledání poměru mezi nalezením dostatečného a správného vybavení do souboje a časem, který se neúprosně krátí, protože na vás nikdo nečeká. Hra může skončit díky náhodě a dobrému hodu někdy až nečekaně rychle.

Samozřejmě je u hry počítat s velkou mírou náhody v podobě kostek. Ty prostě ovlivňují vše a zejména finální souboj. I když se snažíte maximálně připravit, hodně špatný hod vás zkrátka vyřadí ze snažení a hráč hned po vás dokáže hru ukončit. A to je občas hodně k naštvání. No co vám budu říkat, zkrátka ameritrash.

Plošinovka je i přes občasnou kritiku příjemná, ale hlavně zábavná „skákačka“, která dává poctu původním PC hrám a nabízí na jednoduchém základu pěkně přístupnou, ale promyšlenou hratelnost, ve které není nouze ani o rozhodování, ale ani o náhodu. Funguje jako pěkná hra pro široký zástup hráčů i nehráčů a hlavně je ve své podstatě opravdu originální, a to se také počítá.

 

Hru můžete koupit přímo u Albi zde!

 

Plošinovka

Autor: Artur Lutyński, Lukasz Wlodarczyk

Vydavatelství: Albi

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 1-4

Věk: 13+

Herní doba: 60-90 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: