Pád nebes

Největší obavou Galů bylo to, že jim spadne nebe na hlavu. Mnohem větší starosti jim ale nejspíš měl dělat Gaius Julius Caesar a jeho římské legie pochodující Gálii. V Pádu nebes vám totiž žádný Asterix nepomůže.

U malého - i když slovo malého už bychom skoro měli přestat používat, vzhledem k nabídce jedinečné nabídce titulů - vydavatelství Fox in the Box ze severu Čech jsme si už zvykli na leccos. Vůbec první hra, kterou jsem měl možnost si zahrát, byl Pax Renaissance, následovaný Bios: Genesis. Nebudu tvrdit, že to byly lehké začátky, a ač jsem měl nahrány i obtížnější a komplexnější tituly, rozsah „eklundovek“ mě doslova posadil na zadek. Už jen samotné studování pravidel a doprovodných textů je zážitek. O hraní ani nemluvě. A když jsem si myslel, že už mě nic nepřekvapí, dostala se mi do ruky pěkně těžká bedna nesoucí název Pád nebes: Galské povstání proti Caesarovi. A teprve ve chvíli, kdy jsem začal studovat obsáhla pravidla jsem pochopil, že tenhle titul posune moje deskoherní zážitky na ještě vyšší stupeň.

Než se vůbec vrhnu na hru samotnou, je asi dobré vysvětlit jednu základní věc - systém COIN, což je zkratka pro „COunter INsurgencies“. Celý systém, používaný pro celou řadu her vymyšlený a vylepšovaný Volko Ruhnkem, je založený na vyhodnocování karet událostí, určující které frakce a v jakém pořadí mají v daném kole iniciativu, a tedy mohou hrát. Navíc vždy jedna strana je dominantní a druhá má možnost volby pouze v závislosti na ní. Na jednu stranu se jedná o takřka geniálně vymyšlenou věc, ale na druhou umí systém některé hráče dost dobře „zaříznout“. O tom už ale dále.

Za hrou Pád nebes: Galské povstání proti Caesarovi stojí dvojice otec a syn Volko a Andrew Ruhnke. V zásadě je hra určena pro 1-4 hráče, ovšem s tím, že vždy hrají všechny 4 dostupné frakce a hráči si je buď musí rozdělit nebo použít bota. Věkové doporučení je 12+, což je podle mě v tomto případě trochu podstřelené a spíš bych řekl tak 15-16, už jen protože ideální je, pokud se hru každý hráč naučí sám. Zkrátka tohle opravdu nechcete vysvětlovat nováčkům před partií. Herní doba se pak pohybuje v závislosti na vybraném scénáři (krátká, střední, dlouhá hra) od 2-3 hodin až po prakticky celý den strávený taktizováním a bloumáním po Gálii. Ať už si vyberete jakoukoliv variantu hry, přenesete se do období Galských válek kolem roku 55 př. n. l. a budete v roli galských kmenů nebo Římského impéria soupeřit o nadvládu v simulaci bitev, přesouvání jednotek, budování, obchodování i politikaření. Cíl mají všichni stejný - zvítězit.

 

Plno dřeva pod nebem

V pořádně těžké krabici, nesoucí poměrně strohý design GMT, na vás po otevření čeká hromada komponent. A také pořádně dlouhá pravidla rozdělená do dvou sešitů. Respektive jednou jsou samotná pravidla čítající 35 stran a druhý sešit je Průvodce hrou, obsahující výukovou hru, přehled karet a událostí, popis strategií či různé přehledy a poděkování. Pokud jste už někdy v ruce drželi nějakou hru od GMT (např. Studená válka), pak vás asi pravidla nepřekvapí. Pokud jste ale nováčci, tak vězte, že naskočit do pravidel není úplně snadné. Ne že by byla nepřehledná, ba naopak jsou řazena systematicky a s mnoha příklady u každé akce či možnosti. Ovšem to řazení je takové řekněme zvláštní a informací je hodně. Pokud se hrou začínáte, rovnou vám doporučuji si ke čtení pravidel vzít k ruce komponenty a všechno si rovnou prohlížet nebo rovnou rozkládat na stole bod po bodu, mě to dost pomáhá u většiny hodně komplexních her u Lišky. Co se ovšem musí pravidlům nechat je fakt, že v nich v podstatě nejsou slepá místa a všechno v nich najdete. Nemusíte během hry hledat nejasnosti na internetu, vše je v textu někde obsažené. Navíc učení podle nich tak snadné není, ale hraní už ano - něco nevím, dohledám daný bod a v něm je každý detail, čemuž pomáhá i přehledný rejstřík na konci s odkazy na konkrétní body.

Pochvalu rozhodně zaslouží herní plán, zobrazující mapu Gálie. Pevný kartón, velmi hezká grafika, velký a přehledný. A dokonce i s jednoduchým schématem hry.

Nebudu tady rozebírat všechny žetony nebo kostky, přehledy nebo hráčské desky. Prostě ve hře jsou, slouží k označení různých veličin a milovníci „vylupování“ si přijdou na své.

Mnohem důležitější jsou dvě hlavní věci - dřevo a karty. Nejdřív to první. V Pádu nebes naleznete 200 dřevěných žetonů, válců, kostek a disků v pěti barvách. Jsme u GMT, takže zapomeňte na plastové figurky, ale vůbec to není na škodu, protože dřevěné dílky k Pádu nebes a dobovému zasazení tak nějak sedí a v průběhu hry před sebou máte skutečnou historickou taktickou mapu s jednotkami a armádami pohybujícími se lesy a loukami starověku. Velké množství jednotlivých dílků pak obsahuje rytiny, které mají jednak herní význam a také odlišují jednotlivé frakce ještě více. A taky samotného Caesara od jeho případného nástupce, když vám velký vojevůdce hrdinně padne - ale o tom dále.

Druhou zásadní věcí jsou karty, které v podstatě řídí celou hru a leží na nich systém COIN. Každá ze 77 herních karet jednak reprezentuje nějakou reálnou historickou událost, a také určuje pořadí frakcí na tahu. V horní části karty je vždy čtveřice symbolů všech frakcí ve hře. v zleva doprava se vždy jedna stane první dostupnou a jedna druhou dostupnou. První frakce má na výběr libovolnou ze tří akcí, výběr druhé je ale omezen právě výběrem té první. V podstatě vždy kromě prvního kola jsou vždy dvě frakce dostupné a dvě nedostupné z předchozího kola, pokud se tedy jedna z těch dostupných nerozhodne pasovat. Ale to už zacházíme trochu moc do pravidel. Zkrátka karty řídí hru, určují možné velmi silné události a pořadí tahů frakcí, to je asi nejzásadnější informace. 

Ono rozebrat jen komponenty hry jak asi vidíte, není úplně snadné. U každé položky by totiž bylo ideální hned vysvětlovat její význam, jenže to by tenhle článek byl dlouhý jak Caesarovo tažení, a to rozhodně není jeho účelem. Hlavní asi je, že po stránce komponent je hra velmi povedeně udělaná, přehledná a funkční. Dřevěné komponenty pohybující se po plánu dávají ten správný pocit strategického zážitku z války u vás doma. Karty by pro někoho mohly být barevnější, ale za mě je grafika dobrá a historické obrázky mi ke hře sedí na jedničku. Co mě trochu mrzí u takhle velké hry jsou desky hráčů, respektive jednotlivých frakcí, které by přeci jen mohli být dvojité, aby se při „drcnutí“ do stolu vaše zásoba nekutálela okolo. To je ale takový neduh mnoha současných her, i když je to mnohem menší problém, než v případě novinky konkurenčních Stonemaier games. Co se mi naopak hodně líbí jsou přehledové karty, které vám většinou postačí ke hraní a zodpovězení pravidel bez zbytečného dlouhého hledání.

 

Všichni proti všem, všichni proti Římu, dřív než přijde zima

Pokud bych měl vypisovat celý herní systém, pravidla hry a průběh Pádu nebes bylo by to hooooodně dlouhé. Proto si dovolím vás v případě zájmu odkázat na velmi povedenou dvojici výukových videí z dílny Nitrahranie od Branislava Berece zde 1. část a zde 2. část, kde máte celou hru velmi hezky a přehledně vysvětlenou. Já se budu dále v této části věnovat pouze obecnějšímu popisu a vybraným aspektům.

K čemu přirovnat čtveřici rozdílných frakcí ve hře? Pravděpodobně k Rootu od stejného vydavatelství Fox in the Box. Jedním z výrazných atributů hry je totiž jistá asimetričnost. Za každou z frakcí ve hře se musí hrát jinak a každá má odlišné podmínky vítězství. Úplný základ je stejný a základní akce stejné nebo velmi podobné. Ovšem každý z národů má svá specifika a zvláštní schopnosti a výjimky - Řím má rychlejší pohyb a možnosti příjmu či díky svému skvělému stavitelství buduje pevnosti, ale je závislý na zásobovacích trasách se svým domovským územím. Naopak trojice Galských kmenů si je logicky podobnější, ale zase třeba Belgové mají jiné platební podmínky, Arvernové mohou za pomoci svého vůdce verbovat i na zpustošeném území - zkrátka hra obsahuje vždy řadu výjimek.

Asymetrické jsou též podmínky vítězství jednotlivých frakcí, což dále upravuje nutnou strategii a přemýšlení. Zatímco Řím se snaží ovládnout a rozehnat vzpurné kmeny, případně je uplatit, tak Arvernové zase naopak bodují za zlikvidované hrdé legie, a Belgové jsou zase hladový po územích a snaží se ovládnout co největší prostor. Oproti zmiňovanému Rootu nejsou ty rozdíly až tak velké, přesto si ale dovolím tvrdit, že za každou stranu máte ve hře jiný pocit a zážitek.

Jak už jsem psal výše, tak systém hry je založený na kartách a tzv. COINu. Na začátku kola se vyhodnotí karta událostí, která určí jednak postupně dostupné frakce, kdy vždy hrají každé kolo jen dvě, ale hlavně jejich pořadí, a také nabídne často velmi silný efekt, ať už trvalý nebo jednorázový. V horní části karty jsou vždy čtyři symboly frakcí v různém pořadí. Dostupná frakce (ta které minulé kolo nehrála nebo passovala) nejvíce vlevo volí akci jako první a má tři možnosti:

 

1. rozkaz - využití jedné ze schopností frakce, jako je pochod, verbování nebo třeba boj,

2. rozkaz a zvláštní schopnost - silnější verze předchozího, kdy kromě základu využije frakce ještě zvláštní „posílení“ vázané ke svému národu,

3. vyhodnocení události - vykoná se přesně to, co jest napsáno na kartě

 

Trojice možných akcí zní takhle jednoduše, ovšem vtip je v tom, že druhá frakce - tedy druhá dostupná v pořadí zleva doprava - může buď passovat a získat zdroje nebo následovat první výběr a podle toho vykonat akci svou, jejíž síla je velmi závislá právě na prvním výběru a klidně může dojít k vyhodnocení události až právě druhým hráčem. První hráč má tedy fakticky volnou ruku, ale zároveň musí nutně sledovat a přemýšlet, co soupeři přihraje, co mu může a hlavně co mu chce nabídnout. Někdy tak víte, že jakýkoliv výběr vás bude bolet a musíte zkrátka volit menší zlo. Výhodou je, že vždy vidíte aktuální kartu, i kartu události pro další kolo a máte tak představu, co se může stát.

Zajímavým mechanismem, který stále souvisí s kartami je Zima. Podle daných pravidel se do balíčku událostí do určitých částí zamíchá několik karet zimy, které po odhalení přeruší hru a následuje jakási herní mezi etapa. V té dochází k údržbě, kontrole senátu, zásobování atd. ale hlavně ke kontrole vítězných podmínek. V hře totiž klidně můžete v průběhu tahů splňovat podmínky vítězství vaší frakce, ale nevyhrajete, pokud je neudržíte do kontroly během zimy, což může někdy být lehce frustrující, věřte mi.

Během zimy se do hry dostává i další prvek, a tím je automatická frakce Germánů, která se v tomto zasněženém období hlásí o slovo a vyrojí se z prostoru za řekou Rýn a stěžuje herní podmínky a je třeba s nimi počítat. Rozhodně to není přátelská parta.

Specifickou věcí ve hře je boj. Když se řekne válečná hra, většina hráčů si asi představí kostky/karty a náhodu spojenou se štěstím, kdy to občas prostě zkusíte a ono vám to i s menší armádou proti chrabrým legiím vyjde. Tohle ale v Pádu nebes nefunguje a boj má spíš nádech euro hry, ve které si předem obě strany spočítají ztráty a šance.

Pokud bych měl vypisovat celá pravidla a všechny možnosti či schopnosti, dostali bychom se z jednoho článku na celou sérii. A stejně bych asi nepokryl všechno. Přesto so dovolím tvrdit, že ač se to tak nemusí jevit, tak Pád nebes není až tak složitou hrou. Samozřejmě hra vyžaduje nemalou časovou investici a „obětování“, ale odměna je víc než sladká. Jakmile hráči jednou pochopí základní mechanismus a proniknou do strategií frakcí, k čemuž jim pomohou velmi pěkné přehledové listy, vše už plyne velmi pěkně. 

Hra nabízí i zajímavý sólo mód. Ostatně v jednom hráči hra funguje tak dobře, že jsem u ní strávil polovinu víkendu. Jen snad trochu zamrzí, že většinu času luštíte na přiložených diagramech, co která frakce řízená hrou bude dělat, pak odehrajete během pár minut svůj tah a zase zpátky do hledání. Hraní je ovšem skutečná výzva a nedá vám nic zadarmo.

 

Válečná simulace bez konkurence

Pád nebes je velká, hutná, těžká válečná hra, která ale na českém trhu těžko hledá konkurenci. Její vydání je skvělý počin a splněný sen mnoha hráčů, a i proto se hodnotí velmi obtížně a ještě těžší je být nějak objektivní. To ovlivňuje i to, že mám rád historické období antického Říma a mít možnost prožít chvíle Caesara v Gálii a jeho bojů s kelty je prostě skvělá. Pojďme ale postupně na nějaké plusy a mínusy.

Hra má jednoduše povedené zpracování. Pevný herní plán, přehledná grafika všeho od žetonů po karty, množství dřevěných komponent - vše je velmi hezky udělané a na stole po rozložení vypadá luxusně. Jsem rád, že se v GMT rozhodli použít historické výjevy na kartách a nepřistoupili k nějakému modernímu vyobrazení. Zamrzí slabší desky hráčů, které mohly být v takto velké hře trochu lepší.

Pravidla hry nejsou až tak složitá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Když vezmeme čistě rámec herních pravidel, dostaneme se někde na 17-18 stran, zbytek tvoří přehledy, nastavení scénáře, modelové a výukové hry, seznam všech karet a událostí apod. Není se tedy třeba bát, a pokud máte zkušenosti např. se Studenou válkou nebo hrami od Phila Eklunda, nebudete mít s přečtením a pochopením problém. Je určitě dobré si při čtení vzít k ruce komponenty nebo si hru rovnou rozložit a zkoušet si jednotlivé aspekty, pomůže vám to, věřte mi. 

Hra má jedinečnou atmosféru vyprávějící příběhy. Může sice na stole z počátku působit trochu abstraktně a „eurovkovým“ nádechem, kdy vidíte jen hromadu dřevěných disků, kostek a hranolů, ale nakonec zjistíte, že opravdu zažíváte ten pocit pochodujících legií a galských sborů plenění a vypalování území, politického pletichaření a podplácení. Příběhy tvořené v průběhy každé herní seance si budete pamatovat ještě dlouho.

Plusem pro mě byla i asymetričnost. Ostatně je to jeden z mých oblíbených prvků ve hrách. Jenže tady se z plusů pomalu houpeme k mínusům. On totiž tenhle prvek může být výhodou i nevýhodou. Frakce totiž působí rozdílně nejen herně, ale i z hlediska zábavy. Z Říma či Arvernů jsem měl neustále pocit, že se něco děje, jejich hráči v každém scénáři museli vymýšlet a přemýšlet a kombinovat, ale pak přišla řada na modré Heaudy, kteří udělali tah podstatně rychleji a omezeněji a jelo se dál. S tím souvisí i složitost a komplexnost jednotlivých frakcí. Určitě se nedá říct, že každý může hrát za jakoukoliv stranu, což silně ovlivňuje zkušenost jednotlivých hráčů - za galské kmeny si zahrají i méně zkušení hráči, či řekněme nováčci, ale hra za Řím vyžaduje zkušenost a přesné tahy, protože každá chyba za tento národ je velmi, ale velmi tvrdě potrestána.

Navíc hra nemá žádný možnost vyrovnání nebo korekce a jakmile jednou vypadnete z tempa a začnete ztrácet, už se pravděpodobně nejen nevrátíte do hry, ale hlavně vaše šance na vítězství se rovná nule.

Ač se to nemusí zdát, je ve hře i poměrně dost náhody, a to i v poměrně negativním smyslu. Jednak jsou tu přítomné kostky, kterými v určité chvíli rozhodujete o padlých jednotkách (ne v bitvě), takékdyž karty událostí přinášejí ve „správnou“ chvíli velký bonus neustále jedné frakci v dobrém pořadí, dochází k jejímu nakopnutí a hra rychle ztrácí balanc. Což je ještě očividnější, pokud mají hráči u stolu různé zkušenosti a hráčskou úroveň. Ono není problém společně tu jednu silnější frakci udolat a spojit se proti ní, jenže ne každý má správné diplomatické vlohy.

Ano, diplomacie a pletichaření je jedním z důležitých aspektů hry, který nemusí každému sedět. Ale bez komunikace se tady daleko nedostanete.

Abych zase ale nezněl zbytečně negativně, tak to co dělá hru až geniální je systém COIN, který je zkrátka léty ověřený a v Pádu nebes funguje skvěle a jeho aplikace na starověk sedí. Vždy víte kdo kdy bude hrát, můžete se na všechno nějak připravit, odhadovat a taktizovat dopředu. Kromě aktuálně vyhodnocované karty události vidíte i následující, což přidává na jistotě.

Pád nebes rozhodně není dokonalá hra. Ani to není hra pro každého. Od hráčů vyžaduje nemalou časovou investici, ať už se jedná o studium pravidel a proniknutí do hry, ale i o samotné hraní, kdy i nejkratší ze tří scénářů zabere několik hodin. A to i pokud hrajete několikátou partii a víte co dělat. Hra klade důraz na přemýšlení, odhad soupeřů, taktizování a diplomacii a nabízí pro správné hráče obrovskou porci zábavy. A když neseženete stejně uvažující nadšence do historie, vždy si můžete rozložit velmi povedenou sólo variantu hry. Pokud jste někdy uvažovali o vstupu do velkých komplexních válečných her, může být Pád nebes přesně tím správným a vhodným titulem na pokoření startovní čáry. Jak by řekl Caesar: Alea iacta est - kostky jsou vrženy a na vás čeká jedinečný zážitek na území starověké Gálie.

 

Koupit přímo u Fox in the Box!

 

Pád nebes: Galské povstání proti Caesarovi

Autor: Andrew a Volko Ruhnke

Vydavatelství: Fox in the Box

Rok vydání: 2020

Počet hráčů: 1-4

Věk: 12+

Herní doba: 3 hod až celý večer

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: