Monstrum: Frankensteinovi dědicové

Vítejte v Paříži roku 1819. Cíl vašeho výletu do města na Seině ovšem nejsou líbánky nebo památky. Váš cíl je úplně jiný. Musíte stvořit život. Umělý život. Musíte stvořit monstrum - dokonalou Frankensteinovu nevěstu.

V roce 1818 vyšel hororový román Mary Shelleyové s prostým názvem Frankenstein. Kniha vypráví o příběhu vědce Viktora Frankensteina, který stvoří monstrum – umělého člověka a pomocí vědy a elektřiny ho přivede k životu. A následně i o příběhu oživlého monstra. A proč že vám tohle píšu v článku o deskové hře? To je poměrně jednoduché. Ve vydavatelství Plaid Hat Games, které je u nás známé především svými příběhovými hrami jako např. nedávno recenzovaná Kolonie, částečně využili původní knižní zápletku a hra se tak trochu tváří jako její volné pokračování. Tajemný mecenáš svolal dvacet let po románových událostech vědce a doktory do Paříže, aby odhalili tajemství umělého života. Odměnou je nehynoucí sláva a nesmrtelnost. Ovšem v pozadí se skrývá i důvod o poznání prostší, protože v kápi se schovává samotné monstrum a touží po vytvoření družky stejné jako on. Ujměte se tedy role jednoho z vědců, sesbírejte biologický materiál tlející po ulicích, hřbitovech a márnicích a oživte další děsivé monstrum. Tohle vážně není hra pro slabé povahy.

Do nejvyšší věže vybavené železnou hromosvodnou tyčí udeřil blesk. Příval energie se prohnal celým domem a důmyslným systémem drátů, dynam a rozvodů. Na konci své cesty se ostře pustil do podivného takřka hnijícího sešitého monstra přivázaného ke stolu koženými pásky s přezkou. Vědec v úžasu pozoroval odletující jiskry a doufal v zázrak. Nastalo hrobové ticho doprovázené jen ťukáním deště na střechu. Náhle se zvedl jeden z prstů na ruce, pak druhý. Příšera se probouzela. Povedlo se, umělý život byl stvořen. Zázrak. Nebo zkáza.

Monstrum: Frankensteinovi dědicové je v jádru klasický euro worker placement designérského nováčka ve světě deskových her Dana Blanchetta pro 2-4 hráče od 14 let s herní dobou 90-120 min. Nejedná se tedy rozhodně o nějakou krátkou zábavu na pár minut, ale jde o poměrně hutnou strategickou hru, která obsahuje pro tenhle typ her jeden velmi netradiční prvek – atmosférické hororové příběhové pozadí vinoucí se celou partií jako smrad rozkládajících se těl uloupených z jejich čerstvých hrobů, což je vítanou změnou oproti klasickým „suchým“ představitelům žánru. Jen tedy musíte vy a vaši spoluhráči překousnout ty mrtvoly, části těl, krev, kosti a vnitřnosti. Úkolem hráčů je v průběhu maximálně 12 herních kol sesbírat materiál a stvořit a hlavně oživit nové monstrum. 

 

Kosti, šlachy, krev a Paříž

Nebudeme si nic nalhávat, hra působí už od prvního pohledu na velkou krabici poměrně morbidně. Goticky laděná vědkyně v podivné do vybledlých barev laděné laboratoři pozoruje oživení sešitého monstra na svém stole. A od coveru na víku se odvíjí i veškerý další obsah hry. A že ho je požehnaně, kdy na rozložení celé hry i „jen“ pro dva hráče budete rozhodně potřebovat poměrně velký stůl, abyste se se všemi komponenty pohodlně vešli.

Ostatně nebudu vás tady trápit a zahlcovat veškerým obsahem, ten si můžete kdekoliv na internetu dohledat – klasicky vás čekají pravidla, velký herní plán Paříže, desky, hromada žetonů a kostiček, figurky a desítky karet různých druhů. Vše je samozřejmě laděno do goticky hororové atmosféry Frankensteinovské Paříže, čili hru nedoporučuji pro slabší povahy nebo hraní s dětmi. Správná parta masochistů tady ale bude jako doma. Pojďme se podívat na některé zajímavé herní komponenty a prvky.

V první řadě je třeba pochválit herní plán. Krásně graficky vyvedené a temně goticky laděné ztvárnění Paříže se vážně povedlo a na stole působí doslova jako dobová mapa města. Tedy samozřejmě doplněná o různá akční pole a místa pro žetony či karty. Trochu v kontrastu k němu působí desky hráčů. Tedy ne že by byly vyloženě nepovedené, ale přeci jen mohly být ze silnější kartonové vrstvy, a to hlavně z prostého důvodu – na každé jsou otočné měřáky a počítadla a deska díky plastovým patentům nedrží úplně rovně na stole. Jedná se sice spíš o kosmetický problém, ale nic nenaštve víc než drcnutí do desky nebo stolu a rozsypání herního materiálu všude okolo.

Další zajímavou komponentou jsou ústřední části lidského těla, které postupně získáváte a tvoříte z něj své monstrum. Tematicky jsou povedené a postupně se tvořící a přetvářející tělo (jak přibývají kosti, šlachy, maso atd.) je povedené, ale je to jeden z prvků, který nesedne úplně každému, a v rodinném kruhu si hru přeci jen nezahrajete. Podobné to je i se „surovinami“, které sbíráte, představujícími kosti, krev, maso, části zvířat… no zkrátka z čeho tak asi je člověk, že ano? Teda z mrtvých zvířat samozřejmě ne, ale tak tady jsme ve vědeckých laboratořích.

Co Monstrum hodně odlišuje od klasických worker placement her je příběhové pozadí a kombinace karet událostí a setkání. Těch je větší počet a před partií se připravují náhodně – vždy jedna na kolo a různou měrou a stylem ovlivňují průběh samotného kola, nabízejí bonusy nebo postihují hráče a dotvářejí atmosféru u stolu.

Druhou poměrně zajímavou a ne úplně tradiční věcí v rámci strategických a plánovacích euro her jsou kostky. Ty zde slouží k oživování a přinášejí prvek náhody do hry. Samozřejmě můžete tenhle prvek náhody různě eliminovat a minimalizovat, ale prostě tu kostky jednou jsou a je s nimi třeba počítat. Pokud tedy ve hrách neoddujete náhodě ani v minimální míře, Monstrum zkrátka nebude hra pro vás a zkuste svoje štěstí jinde. Vyhnete se zbytečnému zklamání.

Díky velkému množství obsahu – ať už se jedná o karty postav představující jednotlivé hráče, událostí nebo setkání nebo karet mrtvol a padouchů a také díky kostkám a rozdílnému přístupu – nabízí hra dostatečně velkou variabilitu na mnoho partií a dostatek možností jak hrát a jak přizpůsobit svou strategii. Navíc je třeba zmínit, že po řadě stížností na délku hry existuje i zkrácená verze s názvem „Igor“, která je ke stažení na stránkách Blackfiru zde.

Celkové zpracování hry a grafika je, až tedy na výtku ohledně desek hráčů, na vysoké úrovni. Hra je nabitá herním matriálem, všechno je graficky perfektně morbidně zvládnuté a přehledné a ani na kvalitu materiálu není možné si stěžovat. Z hlediska zpracování je tedy hra velmi povedená a dělá čest své předloze.

 

Vědec sem, asistent tam

V jádru není hra z herního hlediska nijak zvlášť složitá. Ostatně výše zmíněné doporučení 14+ je spíš kvůli tématu, než složitosti.

Jako první se na stůl dle počtu hráčů samozřejmě rozloží veškerý herní materiál. A doporučuji použít buď opravdu velký stůl, nebo si hru rovnou hodit třeba na zem, protože po rozložení herního plánu a jeho zaplnění komponenty, vyskládání desek hráčů a přehledových karet a všech zásob karet, žetonů a kostek je hra opravdu velká a zabírá dost prostoru. Po společné nabídce nastává čas na přípravu hráčů – vědců. Každý obdrží velkou desku laboratoře, náhodnou kartu postavy se zvláštními schopnostmi, kartu anatomie pro přehled oživování, nějaké ty franky (peníze vy neznalci!) a sadu figurek vědců a asistentů ve své barvě. A může se jít rabovat hřbitovy, márnice a popraviště a vesele oživovat.

Hra se hraje buď na dvanáct kol (což symbolizuje figurka kapitána pronásledujícího Frankensteinovo monstrum) nebo na míň, pokud někdo oživí celé své monstrum. Paradoxně však ani oživení nemusí znamenat vítězství, protože Monstrum stojí na vítězných bodech. Může se tak tedy stát, že sice úspěšně sešijete a oživíte svého umělého človíčka, ale soupeř bude mít ve výsledku víc bodů, což mi osobně trochu vadilo a přišlo lehce netematické. Každopádně každé kolo se skládá ze čtyř částí:

1. fáze událostí – otočí se a vyhodnotí vrchní karta z balíčku událostí a dle jejího textu se provede příslušný efekt, ať už je to okamžité vyhodnocení, vliv na celé kolo nebo skrytý efekt ne určité akční pole na herním plánu.

2. fáze města – v téhle části hry probíhá klasický worker placement, který asi nemá cenu nijak dál vysvětlovat – zkrátka umístíte pracovníka na dané pole na herním plánu nebo své desce a vyhodnotíte efekt. Jednoduché jako facka.

3. laboratorní fáze – část hry, ve které hráči sešívají/tvoří části svých monster a následně je mohou pomocí kostek oživovat. Ano, tady se projevuje ta náhoda – kostky vám sice mohou mrtvolu oživit, ale také jí poškodit. Na druhou stranu své štěstí můžete ovlivnit několika faktory a úspěch tak dost záleží i na vaší předchozí přípravě. Zkrátka nic se nesmí uspěchat, a to ani oživování nemrtvých. 

4. přípravná fáze – sklizení aktuálního kola a příprava na kolo další. Tady nastává jeden velmi zajímavý a tematický prvek hry – biologický materiál má tendenci se kazit, pokud ho nemáte uchovaný v ledu. Každá ze surovin má určitou „čerstvost“, která se postupně kolo co kolo snižuje a zatímco takové svaly docela vydrží, krev máte jen na dvě kola a pak musíte shánět novou. 

A teď trochu blíže na některé herní prvky.

Začátek každého kola je ovlivněn náhodnou kartou události nebo setkání, která mění některé herní prvky a upravuje pravidla a postihuje nebo naopak odměňuje hráče. A také je skrze tyto karty vyprávěno příběhové pozadí a utvářena nemalá část atmosféry u stolu.

Jádrem hry je už zmiňovaný klasický worker placemant – tedy umístění jedné z hráčových figurek na akční pole a vyhodnocení příslušné akce. Můžete tak sbírat mrtvoly a z nich materiál, podporovat vědu na akademické půdě nebo se kát za své nemravné hřích proti společenskému mínění. V rámci „materiálu“ na tvorbu netvora jsou ve hře dva poměrně originální a zajímavé prvky. První tkví v tom, že kromě částí lidských těl můžete do svého monstra přidat i kusy zvířat jakožto jakési žolíky, ale jste za to penalizováni menším počtem vítězných bodů získaných za vytvořenou část. Druhým prvkem je už výše zmíněná „čerstvost“, kdy se vám váš biologický matriál postupně kazí a zhoršuje se jeho stav. 

Samotné monstrum není tak jednoduché stvořit, jak by se mohlo zdát. Dílky těla jsou oboustranné a hráč musí nejdřív vytvořit svalovou část a teprve následně jí pokrýt kůží. A to vše následně oživit pomocí hodu kostek. Samozřejmě že hod jako takový je náhodný, ale může být jednak různě modifikován a za určitých podmínek je hráči umožněno házet lepšími (méně ničícími) kostkami.

A abych nezapomněl, důležitým herním prvkem jsou tři ukazatele na desce každého hráče – lidskost, pověst a odbornost – které si musí každý neustále hlídat, protože nemalou měrou ovlivňují snažení v oživování. Třeba bez dobré odbornosti se vaše šance na vytvoření složitějších částí těla snižuje.

V kostce se o této hře dá říct, že se jedná o jeden z nejtematičtějších worker placementů, který kdy vyšel. A jaké je tedy jeho hodnocení?

 

Jaké to je oživit člověka?

Hodnotit Monstrum: Frankensteinovi dědicové je tak trochu oříšek. Na jednu stranu se mi hra hodně líbí, na druhou má i svá nesporná negativa, díky kterým u mě klesá na hodnocení. A to ani nemluvím o tom, že hodnocení hodně záleží na tom, zda máte nebo nemáte rádi klasické horory.

Začněme už trochu tradičně nejprve negativy. Není jich sice mnoho, ale nějaká tu bohužel jsou. Desky hráčů už jsem zmínil výše. Někomu může rozhodně vadit i velmi morbidní téma a některé herní akce – od vykrádání hrobů, až po vraždění v temných uličkách – a také materiál symbolizující krev, svaly, kosti. No zkrátka té smrti je ve hře požehnaně, ale kdo by čekal, že člověka sešije z kytiček.

Mnohem větší negativum pro nás ovšem byla jednak poměrně dlouhá herní doba, kdy se partie lehce dostane přes dvě hodiny a leckdy skončí skoro u třech. Každopádně délku lze upravit volně použitelnou variantou „Igor“, dostupnou na stránkách vydavatele. Poslední výtka směřuje k alternativnímu zakončení hry. Když už je tématem hry vytvoření umělého člověka, proč není automaticky vítězem hráč, který byl ve svém vědeckém snažení nejúspěšnější? Zkrátka bych v této variantě vypustil počítání vítězných bodů a hra by pak byla ještě o fous tematičtější. 

Jako negativní stránka jsou často zmiňovány kostky při oživování částí těla. Paradoxně v nich až takový problém nevidím, když se můžete připravit a náhodu částečně upravit a omezit. A pak taky jsme zase u tematického prvku – když vám do baráku praští blesk, nikdy nevíte, jak silný bude a zda vám ten kus masa rozpohybuje nebo rovnou usmaží.

A teď z druhé stránky, tedy pozitiva hry. Určitě je třeba vyzdvihnout perfektní grafickou stránku a design, který jde přesně ruku v ruce s knihou a ponurou atmosférou, kterou má vytváření monstra z částí mrtvých v kulisách gotické Paříže navodit. Vše je takové studené, nevýrazné, depresivní a ke hře to sedí. Navíc je hra doslova narvaná materiálem.

I když se v jádru jedná o klasický worker placement, který tu byl v mnoha a mnoha podobách, hra se snaží držet si vlastní styl a ne jen kopírovat. No kdy naposledy jste posílali své dělníky na hřbitov či popraviště? Navíc kromě klasického sběru materiálu tady máte i různé stupnice a další možnosti, kde se můžete dosyta vyřádit a k vítězství vede množství strategií a vy tak nikdy nemusíte hrát stejně. Což jde tedy ruku v ruce i s charaktery reprezentující hráče, kdy každý je jiný a má své vlastní dovednosti a schopnosti.

Plusem budiž i to, že ač se jedná o poměrně velkou a strategickou hru, pravidla nejsou nijak zvlášť složitá a i průměrnějším hráčům je vysvětlíte poměrně rychle. Vše ve hře je pak řešeno krátkým vysvětlujícím textem nebo přehlednými ikonami.

Asi největší plus pro mě ale u téhle hry byla zkrátka atmosféra. Euro worker placementy mám hodně rád, ale většina her se smrskne na „jdi tam, vykonej tohle a pak jdi sem a vykonej něco jiného, nakonec máš dost materiálu, tak proveď akci c a pořád dokola“ a je jedno, jestli zrovna stavíte město, středověkou katedrálu nebo bráníte království před nájezdníky – téma je okrajová záležitost naroubovaná na herní mechanismy. Ale u Monstra jen pocit nemáte. Tady si vážně užíváte tu chvíli sbírání kostí a svalů, sešívání a tvorbu vlastní mrtvoly na stole před sebou. No dobře, možná jsem trochu morbidní, ale autor si s touhle hrou v tomto směru vyhrál a i taková drobnost jako kažení biologického materiálu v laboratoři podpoří autentickou atmosféru.

Pokud máte rádi tematické hry, klasické horory a worker placementy, tak Monstrum je přesně pro vás. Tahle hra vás nadchne a budete si jí užívat od začátku do konce a i ve své delší variantě vám krásně uteče. Na durhou stranu pokud hledáte hru do rodinného kruhu, pak si dejte odstup, tohle si s dětmi nezahrajete.

Monstrum: Frankensteinovi dědicové jsou prostě jedinečnou morbidně atmosférickou hrou plnou možností a strategického rozhodování se správnou partou spoluhráčů. 

 

Více info přímo u Blackfiru!

 

Monstrum: Frankensteinovi dědicové

Autor: Dan Blanchett

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2019

Počet hráčů: 2-4

Věk: 14+

Herní doba: 90-120 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: