Labužníci

Každý kdo pracuje v gastronomii, vám jistě řekne, že tenhle obor není žádná legrace. Tvrdá konkurence, mlsní zákazníci, kritičtí hodnotitelé a recenzenti a neustálý boj o přízeň. Abyste si mohli vyzkoušet jaké to je, můžete si zahrát novinku vydavatelství Blackfire s názvem Labužníci.

Foodies neboli v českém překladu Labužníky přineslo na trh v původním vydání známé vydavatelství CMON. Ta tam je doba, kdy tahle značka byla synonymem pouze pro obří kickstarterové kampaně, které přinášely krabice po okraj naplněné plastovými figurkami a dalšími komponenty, jako např. Zombicide (a jeho libovolný prequel, sequel a rozšíření) či japonský opus Rising Sun. Oni naopak v CMONu umí i menší rodinné hry, které tu tunu plastu nepotřebují a fungují i tak parádně, jako třeba Gizmos. A do podobné kategorie patří i Labužníci, o jejichž české vydání se postaral ADC Blackfire.

Hra Kena Gruhla (Fast Flip, Šťastný candát) je rodinou hrou pro 2-5 hráčů, kdy tvůrcům trochu ujela ruka s věkovým doporučením a deklarovaných 14+ je hodně nadsazené a reálně jsme hru zvládli zahrát úspěšně i s dětmi 7+. Herní doba se pohybuje v závislosti na počtu hráčů mezi 20-40minutami na partii. Hráči se ve hře ujmou role provozovatele food courtů, které postupně plní jednotlivými stánky s jídly z celého světa a snaží se získat dostatek vítězných bodů dřív než ostatní.

 

Smažák nebo burger? Či snad chlebíčky?

Produkční kvalita her od CMONu je obecně známá. Ať už se jedná o zmiňované figurkovky nebo menší hry, většinou je málo co vytknout. A u Labužníků tomu není jinak.

Docela překvapí velikost krabice. Upřímně vzhledem k obsahu komponent by ten box mohl být poloviční a nic zásadního by se nestalo, i když tady svou roli hraje prakticky plastový insert, do kterého lze hru perfektně rozdělit a usnadníte si tím přípravu dalších partií.

Obsah pod víkem se dá v zásadě roztřídit do několika kategorií - karty, žetony, desky. Jo jedna desetistěnná kostka, pro všechny milovníky náhody.

Prim v kartách hrají jednotlivé světové kuchyně. Je jich celkem deset a zajímavostí české verze je přítomnost naší domácí, reprezentované např. smažákem či klasickými chlebíčky, která nahradila původní ruskou. Je to sympatické pomrknutí vydavatel směrem k českému publiku. Hezky působí stylizované ilustrace, které nám evokovali třeba Disneyho film Ratatouille. Každá kuchyň je navíc nějakým způsobem specifická a zaměřuje se na jiné bonusy či jiné kombinace, a tím že vždy vylosujete náhodnou sadu je každá partie trochu jiná. Vtipný twist u karet je malý kruhový výřez na každé kartě, díky kterému vidíte „cenu“ karty na centrální desce.

Co mi na hře přeci jen trochu vadilo, to jsou desky hráčů. Respektive terminologií hry „food courty“. Ty jsou bohužel z jen o něco málo silnější čtvrtky a ano, vím že jen leží na stole, ale také po tom stole docela hezky kloužou. Už je to bohužel takový neduh mnoha her dnešní doby.

Jinak hře skutečně není co vytknout. Grafika je líbivá, přehledná a funkční a díky praktické ikonografii nebudete muset ani při prvních partiích nic dohledávat v pravidlech. Ty jsou navíc dobře napsaná, jak se u rodinné hry sluší a patří a nejsou v nich hluchá místa, která byste museli někde po internetu dohledávat.

 

Koutek plný jídla

Celé hraní hry je velmi jednoduché. Ostatně ona už příprava zabere minimum času. Zkrátka roztřídíte všechny žetony do společné zásoby, desku trhu otočíte dle počtu hráčů, náhodně vyberete pětici kuchyní a jejich karty zamícháte do společné nabídky, ze které následně pět karet vyložíte do nabídky. Dále připravíte dva šéfkuchaře se speciálními schopnostmi, každému hráči dáte jednu desku a sadu žetonů v jeho barvě a vzhůru do přetahování se o zákazníky. 

Hra probíhá v klasických tazích jeden hráč po druhém, přičemž vždy je průběh stejný:

1. první na řadě je hod kostkou, který určí místo na desce hráče, které se bude hodnotit. Respektive zde nastává jedna ze zvláštností hry a nevyhodnotí se pouze místo aktuálně aktivního hráče, ale všech u stolu.

2. v další části si hráč může koupit stánek z nabídky a přiřadit ho do svého food courtu

3. jako poslední může hráč využít pomoc jednoho z trojice dostupných šéfkuchařů, pokud si to může dovolit.

A to je v zásadě vše. Ve chvíli kdy jeden z hráčů nasbírá 20 či 30 bodů věhlasu, dohraje se poslední kolo a kdo má nejvíc bodů, vyhrává. Je to jednoduché, prosté, ale velmi hezky funkční.

Na to jak hra vypadá jednoduše, je třeba říct, že obsahuje množství mechanismů, které jí přidávají hloubku a rozměr. 

Předně je to nabídka karet stánků. Je třeba najít správný poměr mezi stánky vydělávajícími peníze a vítězné body, ale také mezi těmi, které obsahují části „hvězd“ na svých okrajích, protože jakmile dvě poloviny takových symbolů spojíte, znamená to další vítězné body. Zároveň je nutné balancovat i mezi potřebností a cenou stánků - můžete si koupit dražší a pro vás výhodnější, ale zase vám nezbyde na šéfkuchaře.

Díky tomu, že se dle hodu kostkou vyhodnocují stánky všech hráčů nedochází ve hře k dlouhým prostojům, což jistě ocení hlavně rodiny s dětmi, protože jak jistě víte, tak udržet mladší hráče u hry je občas nadlidský úkol, zvlášť když začnou pociťovat nudu.

Posledním zajímavým bodem je fakt, že hra jako taková je v podstatě závod o to, kdo první zaskóruje předepsaný počet bodů, ale poslední kolo může leckdy celý výsledek zvrátit díky (ne)šťastným hodům kostkou.

 

Vybraná delikatesa nebo spálené špagety?

Nebudu tvrdit, že Labužníci jsou dokonalou hrou. Ostatně to bych si v dnešní době nedovolil říct o žádné hře, protože vzhledem k obrovskému počtu nových titulů si každý najde své favority a oblíbence. Každopádně v kategorii rodinná hra pro široké publikum Labužníci jistě září. Mají totiž v zásadě všechny důležité aspekty, která takováto hra má splňovat - jednoduchá pravidla, rychlá a přehledná hratelnost, tak akorát nutnost přemýšlet a taktizovat, líbivé zpracování a minimum škození.

Ač se to nemusí zdát, tak hra obsahuje i docela dobrý edukativní prvek, kdy se dozvíte, co některé světové kuchyně přinášejí do gastronomie.

Co někomu může vadit, to je prvek náhody. Ten hra přináší jednak v hodu kostkou, kdy nikde předem nevíte, které místo se bude hodnotit a máte jen minimum možností to ovlivnit pomocí žetonů letáků. A pak také nalosováním kuchyní při přípravě, protože každá je trochu jiná, a některé k sobě fungují lépe než jiné či přinášejí zajímavější bonusy. Na druhou stranu délka partie doslova nahrává si dát zkrátka okamžitě druhou partii a nabídku jídel vyměnit.

Labužníci jsou zkrátka ideální rodinou hrou, kterou zvládnete takřka s kýmkoliv či příjemným fillerem a také vstupní hrou pro nehráče, kteří si stále myslí, že deskové hry jsou maximálně Monopoly nebo Člověče nezlob se.. (a věřte mi, že takový stále existují!). Zařazení české kuchyně už je jen takové třešnička na dortu.

 

Další info u vydavatele!

 

Labužníci

Autor: Ken Gruhl

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2020

Počet hráčů: 2-5

Věk: 14+ oficiálně, 7+ podle nás

Herní doba: 20-40 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: