Inferno

Vydejte se pod dohledem Danteho na pouť devíti kruhy pekla, veďte duše hříšníků a získejte pekelnou slávu, ale i úspěch ve Florencii plné prohnilých hříchů a marnotratníků. Brány Inferna čekají.

Dante Alighieri a jeho Božská komedie je dnes pojem, který mnozí zaslechli pouze v hodinách dějepisu či literatury na střední škole. Přitom se ale jedná o jedno z nejzásadnějších literárních děl předrenesanční doby a mistrovské dílo staré Itálie, které formovalo mnoho dalších významných postav, myšlenek, hodnot, ale i jazykových prvků italštiny. Ne snad, že bych vás dnes chtěl lámat a nudit hodinami dějepisu, ale právě významná část Božské komedie nesoucí název Inferno – Peklo, se stala inspirací nové deskové hry, kterou na český trh přináší vydavatelství TLAMA games, jako jednu ze svých tří velkých zářijových kombinačních a očekávaných euroher vedle Soumraku a Zachraňování korálů.

Inferno si počátkem roku prošlou cestou komunitního financování, kde se mu podařilo nastřádat pěkných pár marnotratníků a pěkných pár milionů z jejich nenasytných kapes. Ostatně není se čemu divit, když hra nabízela zajímavý vizuál, neotřelé nevšední téma a hutné kombinační euro k tomu. Zkrátka ideální materiál pro Tlamu. Jak se novinka povedla? O tom se vám dnes pokusím napsat.

Inferno je hutným mixem a kombinací worker placementu, resource magamentu, pohybu po stupnicíh, využívání karet a engine buildingu za nímž stojí poměrně neznámý Fernando Eduardo Sánchez. Možná právě jméno designéra a jeho menší zkušenost ve mně zpočátku ze hry mírnili nadšení nebo chcete-li očekávání. Každopádně hru si užijete v 1-4 hráčích od 14 let a herní doba se pohybuje okolo sympatických 2 hod. herního času, byť minimálně první partie budou o něco delší a zároveň hře přidává příprava. Spíš si tak vyhraďte hodiny rovnou 3. Každý z hráčů vede ve hře svůj rod z mocné Florencie a snaží se stát co nejlepším přisluhovačem Pekla sbíráním bodů prohnanosti, ať už prováděním hříšníků do příslušných kruhů pekla v průběhu hry, využíváním karet podvodů, reputací ve městě či správným zaplňováním pekelných kruhů a vlivu na konci hry.

 

Co peklo schvátí… aneb herní materiál

Peklo připlouvá s převozníkem duší mrtvých Charónem na víku. Od počátku je jasné, že tady se jede na temně pekelnou grafickou notu ruku v ruce s tématem. Ale vypadá to parádně, jak jen temnota pekla může být.

Po otevření tu máme jako první pravidla. Ta mají docela slušný počet stran, ale jsou až kupodivu přístupná, pěkně napsaná, logicky řazená a po prvním přečtení jsme o hře měli jasnou představu. Při hře jsme ani více méně neměli potřebu nahlížet do nich, čemuž pomáhají přehledné a velké lama karty. Pravidla obsahují řadu příkladů, vysvětlení i úvod do tématu hry. Navíc obsahují i obsáhlé a chytré sólo.

Herního materiálu je pak box i v klasické, běžné retail edici – která se liší absencí figurek strážců, kovových mincí či potištěných meeplů – pořádná kopa. Inferno je jednou z těch her, které jsou obsahově plné až po víko, a to velmi pěkně udělaných věcí. Všemu dominuje třeba pořádně velký oboustranný herní plán rozdělený na město Florencii a celé Peklo s jeho kruhy a stupnicemi, desítky dřevěných figurek a žetonů, kartonové standees strážců, hromady žetonů, karet či lokací. Co musím vyzdvihnout, ač je to prostě jen kosmetické, jsou různí meeplové „duší“ hříšníků, které se neliší jen barevně, ale i výřezem, který odkazuje na uvedený hřích.

Neméně herního materiálu čeká i na jednotlivé hráče – stylové lebky, figurky šlechticů, deska panství nebo všemožné tvarované žetony.

Co se u téhle hry rozhodně bude do budoucna hodit, to je insert. Zkrátka herního materiálu je požehnaně a pytlíčková příprava zabere pěkných pár minut a jsem poměrně zvědavý, s čím naší tvůrci 3D tisku přijdou.

Herní materiál je obsáhlý a bohatý, ale nese si vysokou kvalitu a standard dnešních euro her. Plno krásně udělaných dřevěných meeplů, stylové standees či hromady žetonů z kvalitního tlustého kartonu. I přes rozsáhlost a obsáhlost hry si tvůrci zvolili přehlednou a dobře udělanou ikonografii, která – aspoň nám – po pár tazích rychle sedla a dobře jsme se orientovali. Zpracování navíc dobře uvádí i pekelné téma plné odkazů právě na Danteho Božskou komedii a její pekelnou část – a schválně, kolik z vás tuhle klasiku četlo?

 

.. už nikdy nenavrátí – aneb jak na to?

Když začnu psát nebo mluvit o herní stránce Inferna jsem trochu na vážkách. Ve své podstatě totiž hra není těžká. Jenže je hodně komplexní.

Samotná příprava hry není úplně rychlá a hra na stole malá. Tedy pár minut si vyhraďte a pro mě zde platí stav, kdy ideální je přijít k připravené hře a zdrhnout před úklidem. Haha. Ostatně na stůl musíte vyložit plán, připravit žetony, lokace, duše, každý hráč svůj prostor, počáteční výbavu dle nalosovaného rodu. No není toho málo.

Celá hra se skládá z tahů hráčů, které jsou složené z dvojice fází, a to fáze Pekla a fáze Florencie. V té první aktivní hráč buď vybírá jednu z duší na hřbitově a počíná její pouť napříč políčky pekelných kruhů. V té druhé pak buď vysílá své pracovníky, tedy členy rodiny, plnit úkoly po Florencii nebo pomáhá likvidovat hříšníky a posílat jejich duše na hřbitov. Tak a tady by to bylo jednoduché.

První část nabízí zajímavý herní prvek. Každá duše míří podle své barvy do jiného kruhu. Čím hlouběji, tím více potencionálních bodů, ale zase delší cesta přes síť polí spojených řetězy. Zajímavostí je, že duše nikomu nepatří, a tak je může posouvat kdokoliv. Duše se posouvají po volných polích, případně mohou „přeskákat“ ty plná a tím svou cestu k věčným mukám urychlit. Jenže tahle část není jen o bodech, protože každé pole pekla zobrazuje jeden ze štítů florentských čtvrtí a podle toho, na kterém duše skončí, může hrát využívat akce v následující části.

Ano, část Florencie je skoro klasický worker placement. Vážně ale jen skoro. Podle skončení duše může hrát využít zdarma (čtěte bez finančního postihu) využít pole jedné ze čtvrtí. Ano, může i jinam, ale stojí ho to mince. Díky místům ve městě může hráč získávat nové dělníky, získávat či měnit mince (ve Florencii využijete jiné než v Pekle), získávat zboží, lákat přízeň vzácných hostů či vylepšovat speciální věž na své desce. Pak je tu ale druhá možnost a tou je nařčení hříšníka. K tomu potřebuje hráč již dříve umístěného workera. Podle barvy lokace pak umístí příslušnou duši na hřbitov. Některé takové duše jsou zdarma, jiné vyžadují poplatek či hosta příslušné barvy. Pořád je to jednoduché?

Inu tak si k tomu připočtěte Danteho stupnici, po které básník putuje peklem a odpočívá konec hry nebo speciální stupnice pyriflegethóna, který určuje hodnotu bodů každého z kruhů pekel. A to nezmiňuji váš rod či strážce pekla. Čili ano, tohle je hodně zevrubný popis a pravidlům se blíží velkou oklikou.

Celá hra trvá do doby, než Dante dojde na konec stupnice, zazvoní zvonec, odehrají se poslední tahy, spočítají body a určí největší hajzl – pardon – přisluhovač pekla, který se může pyšnit čestným titulem Luciferův pucflek.

Kromě hry více hráčů nabízí Inferno také komplexní a rozsáhlé sólo, který před hráče staví vítanou a zajímavou výzvu, byť musím přiznat, že nejsem velkým příznivcem hraní euro her v samotě a raději se pustím do nějaké příběhovky a právě Inferno nechám pro hru více hráčů. Je to i tím, že hráči tahle hra rozkvétá díky mnoha prvkům. Ale to už se pojďme podívat na dojmy.

 

Dojmy

Inferno je velmi zajímavý deskoherní zážitek, který sice nebude pro každého, ale nadšenci do komplexních, kombinačních a promyšlených euro her budou absolutně nadšení. Pěkně tematická, dobře udělaná, promyšlená hra, která ale rozkvétá až opakovaným hraním a hlubším zkoumáním pekelných kruhů inferna.

Zpracování hry je velmi dobré a kvalitní, tematicky provedené a líbivé. Byť pro někoho možná lehce morbidní a méně přístupné, ale dobře dokreslující Danteho Peklo ve všech jeho „krásách“ od padlých duší, přes strážce s pekelným Kerberem nebo Medúsou.

Moc se mi líbí propojení mechanismů hry vzájemně a provázání jednotlivých prvků. Hra tím nabízí neskutečné množství možností kombinování, provázání a interakce. Z počátku to vše vypadá strašně jednoduše – pohnete duší, vykonáte akce ve městě. Jenže. Jenže ono to celé funguje trochu jinak, než se zdá. Každý pohyb duše totiž musíte plánovat nejen s ohledem na to, kde chcete skončit, ale i jak se dostat peklem co nejdále a zároveň jak vše herně znepříjemnit ostatním. Není totiž nic horšího, než si pohyb nedomyslet pořádně a usnadnit soupeři cestu za body či možnostmi. Pekelná část je silně interakční a je třeba neustále sledovat pozicování zde přítomných prvků – nejen duší – a kam a jak směřují ostatní. Občas zde sklouznete k nevyhnutelné paralýze, protože možností je mnoho, každá vypadá lákavě, ale musíte myslet na situaci v budoucnu, nejen na aktuální zisk. Zároveň je třeba si rozmyslet – chcete postupovat na nižší kruhy pekla s více body nebo se spokojíte s vrchními patry? Neusnadní to ale postup ostatním? A co když posunem nevěřícího umožním soupeři cestu podobnou tobogánu přesně na místo určení? Ve finále se mi pak stalo, že jsem mnohem méně řešil štít, na kterém skončím a smířil se s případným poplatkem za využití jiného místa ve městě.

Navíc ani fáze Florencie není tak jednoduchá, jak se zdá. Počet pracovníků je omezený, navázaný na mechanismy a vy zkrátka nechcete promarnit tah prostým „stažením“ své rodiny bez akce. Každé kolo tak počítáte, přemýšlíte, dopočítáváte, zda ještě provést akci nebo hodit hříšníka na hřbitov. To vám sice uvolní pracovníky, ale zase posune Danteho směrem ke konci hry a případně přidá některé vítané bonusy, ale to jak vám, tak i soupeřům.

Zkrátka ano, Inferno je kombinační euro v tom nejryzejším slova smyslu a nabízí přehršel možností, taktik, způsobů hraní a pořádnou míru interakce, ať už pozitivní či negativní mezi hráči. Tady nikdo není váš přítel a všichni jdou čistě za vidinou vítězství.

S tím je spojen i poměrně dynamický a zajímavý vývoj hry, který se ještě násobí zvětšujícím se počtem hráčů. Zkrátka čím více hráčů, tím více dochází k proměnám a vývoji v Pekle. I právě zhoršenou mírou předvídatelnosti a jisté dopočitatelnosti a i časovými prodlevami je pro mě Inferno ideální ve 2-3 hráčích. Platí, že čím více hráčů, tím více čekáte na tah, tím více dochází ke zvratům a proměnám.

I přesto, že se jedná o euro hru, je pro mě osobně vysoce tematická, a to nejen samotným zasazením, ale i svými jednotlivými prvky navázanými a spojenými s předlohou.

Ne, Inferno rozhodně není pro každého a už vůbec ne pro méně zkušené hráče. Navíc rozkvétá s opakovaným hraním a zlepšováním svých strategií a propojením možností a herních prvků. Zároveň přináší pekelně satisfakční pocit z chvíle, kdy se vám povede propojit herní prvky do sebe a vytvořit úspěšné „kombo“ na plánu.

Inferno je krásná, poctivá, hluboká jak celé peklo a skvěle tematická euro hra nabízející přehršel možností, kombinací a hratelnosti. Leckomu možná tematicky hra nesedne, ale pokud máte rádi komplexní složitější hry, které vás odmění za vaření mozkových závitů, pak je Inferno trefa do černého. A navíc kdo by nechtěl mít na stole svůj kousek Pekla!

 

Hru můžete koupit se slevou přímo u TLAMA games zde!

 

Inferno

Autor: Fernando Eduardo Sánchez

Vydavatelství: TLAMA games

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 1-4

Věk: 14+

Herní doba: 120 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: