Darwinovy cesty

Vydejte se po stopách přírodovědce Charlese Darwina při jeho cestě po Galapágách k vytvoření teorie přírodního výběru.

V roce 1831 se přírodovědec Charles Darwin vypravil na palubě lodi HMS Beagle na svou vědeckou pětiletou cestu kolem světa, která měla změnit vnímání světa a představit světu evoluční teorii a vývoj druhů. V rámci své dlouhé a náročné cesty absolvoval Darwin zastávku na souostroví Galapágy ve Východní části Tichého oceánu, kde žije velké množství endemických druhů, které se postupným vývojem přizpůsobily místnímu prostředí a životu. A právě do této části jeho cesty je zasazena velká nová euro hra vydavatelství MindOK s názvem Darwinovy cesty, kde se vydáte ve stopách slavného přírodovědce a jeho výpravy v cestě za poznáním.

Darwinovy cesty jsou jedním ze splněných snů milovníků komplexních, těžších a promyšlených euro her. Těch se sice v poslední době na trhu neurodilo málo, ale přesto patří právě Darwinovo dobrodružství mezi ty nejlepší. Za hrou stojí dvojice Nestore Mangone (Autobahn, Newton) a Simone Luciani (Krysy z Wistaru, Přehrada, Marco Polo a další). Tahle známá dvojice vytvořila hru pro 1-4 hráče s věkovou hranicí 14 let a herní dobou okolo dvou hodin. Každý z hráčů se ujímá své vlastní menší vědecké výpravy na souostroví Galapágy, sbírají vzorky, plní muzejní sbírky, sdílejí své fantastické poznatky a objevy, plní úkoly a vyřizují korespondenci, to vše v netradičním a svěžím worker placementu s workery, kteří své schopnosti mění během hry.

 

Cestovatelská výbava

Co musím hned v první řadě pochválit, to je příjemně velká krabice. Jedna se sice o tradiční čtvercový rozměr s panem Darwinem na víku, ale je tak akorát nízká, aby pojmula všechny komponenty bez zbytečného vzduchu.

Po otevření najdete jako první tradičně pravidla. Možná to byl jen můj problém, ale osobně už jsem přeci jen četl lepší pravidla, a to i v případě hutnějších euro her. A přitom ve výsledku se dá systém hry pochopit docela dobře, ikony jsou jasné, systém hry docela jednoznačný. Jen těch možností je zkrátka hodně a zároveň je tahle hra vyloženě přísná a dost trestající k neefektivním tahům a špatným rozhodnutím. Což bude pravděpodobně jeden z problému, který budou hráči se hrou mít.

Co se zpracování a grafiky týká, tak tady jsme více než spokojeni. Grafická stránka je lehce retro a zažloutlá připomínající staré deníky a zápisky, stejně jako mapy. K tomu byly použity výraznější barevné prvky komponent jako pečetě či muzejní vzorky a jako celek je tedy hra pěkně rozlišená a funkční. Doporučuji si hru před první partií v klidu rozbalit a připravit, protože komponent není málo – desítky žetonů k vyloupání jako mince, pečeti, známky nebo úkoly. K tomu karty posádky, velký herní plán, dřevěné loďky. A to nemluvím o výbavě pro jednotlivé hráče, která se sestává z jedné osobní desky, figurek vědců a průzkumníků, stanů či lodi. Hra je zkrátka komponenty doslova plná a milovníci plných krabic a pěkně zpracovaných euro her budou nadšení.

Co musím vyzdvihnout, to je pěkná přehlednost hry. Při rozbalování jsem se trochu obával množství komponent, ikon a věcí, ale výsledek na stole více než příjemně překvapil a celek hodně pomáhá hratelnosti. Zkrátka Darwinovy cesty jsou vizuálně podmanivá, krásně udělaná hra, která dělá svému jménu čest a přináší výpravný zážitek na stůl.

 

Jak na to?

Jak už to u komplexních euro her bývá, pokud bych chtěl vysvětlovat celá pravidla, byl by tenhle článek na násobně více znaků a řádků a stejně bych něco opomněl.

Základním principem hry je hlavně worker placement, tedy umisťování dělníků pro využívání akčních polí, který je zde ale okořeněn postupným vývojem vašich vědců – pracantů, kdy každého můžete vydat jiným směrem, zlepšit jeho schopnosti a vlastnosti jinak a zaměřit jeho využití na odlišné akce. To je jeden z prvků, který vede k velké variabilitě a možnostem.

Celá hra se hraje na pětici kol, která se skládají ze čtveřice fází – akce, pořadí tahu, odměna a úklid. Cílem hry není nic menšího, než nahrát co nejvíc bodů a tím se dobrat vítězství.

Asi vás napadne, že stěžejní je fáze akcí, ve které hráči postupně vysílají své figurky vědců na akční pole na plánu a vyhodnocují jejich efekty. Někam může jen jeden, jinam více figurek, někde musí mít vědec určité pečeti, označující jeho specializaci, jinde je přístup volnější. V podstatě se to zdá lehké – vezmu figurku, umístím jí a vyhodnotím. Haha, to by bylo sice hezké, ale také triviální. Akce jsou mezi sebou různě provázané, a) vede k b) a to zase k c) a z každého umístěného vědce se hráči neustále snaží vytěžit naprosté maximu optimalizováním svého tahu. A ano, často právě nejlepší efektivita vede k absolutní paralýze – nákup pečetí pro vědce? Plavba lodi? Průzkum ostrova? Korespondence? Zkoumání vzorků? A co teprve posádka? A co dřív? Co hned? Co později? Jak na sebe vše navázat? Je toho dost a všichni, kdo mají rádi kombinační strategie s hutnou přemýšlecí atmosférou a odpálenými mozkovými buňkami musí být absolutně nadšení. My jsme.

Jakmile všichni hráči využijí své vědce a pasují, nastává změna pořadí tahu, díky které může dojít k proměně pořadí hráčů. Přeci jen je dobré být v popředí a mít možnost většího výběru. Následuje fáze odměn, kdy se vyhodnocuje korespondence symbolizovaná počtem známek u tří dopisů na plánu, úkoly lodi Beagle podle toho, jak je hráči (ne)úspěšně splnili a jako poslední se uklidí zbytky herního plánu před dalším kolem. Případně následuje finální počítání bodů.

Hra kromě režimu více hráčů obsahuje též sólo, za kterým stojí velmi osvědčený Dávid Turzci, a které hráče postaví ve čtyřech úrovních obtížnosti proti automatickému protivníkovi jménem Alfréd. A možná jsem něco hrál špatně, ale i na základní úroveň pro mě tahle postava byla pořádná výzva. Je to asi i tím, že Darwinovy cesty jsou sami o sobě velmi komplexní hrou, kde se chcete soustředit hlavně na svojí hru, a i když obsluha automy není vyloženě těžká, tak každé pomrknutí vedle stojí přeci jen nějaké to úsilí navíc, což mi u takové hry moc nevyhovovalo.

 

 

 

Dojmy

Pokud naše recenze čtete pravidelně, pak asi víte, že jakmile si hra nese označení komplexní kombinační euro, těšíme se na ní a jsme zvědaví, co přinese. A když si navíc novinka nese skvělá hodnocení a pozici takřka v top100 serveru BGG, jsme doslova zapálení nadšením a očekáváním. A přesně tohle všechno Darwinovy cesty splňovali a slibovali. Jak jsme tedy s Mindočí novinkou spokojení?

Předně zpracování. To je jednoduše krásné, všechno vypadá moc hezky, grafika je příjemná, lehce doboví, spousta žetonů a komponent, ale se zachováním přehlednosti a funkčnosti celé hry.

Nebudeme si nic nalhávat, Darwinovy cesty ani zdaleka nejsou přístupnou hrou. Jedná se o skutečně komplexní euro hru, kterou si naplno užijí hlavně milovníci her jako Brass, Přehrada apod. Naskočit do hry není nic jednoduchého, a to ani nemluvím o jejím správném zahrání. Navíc jak jsem už psal, tahle hra je poměrně dost restriktivní a přísná, a i když se může zdát, že jde o point salát, kde vám ze všeho něco vypadne, tak to zdaleka není tak úplně pravda. Ano, odměny zde dostanete, ale je to spíš taková almužna a pro správné bodování a maximální zisk musíte hodně přemýšlet a vše promýšlet dopředu, s předstihem a dobrým plánováním.

To pak logicky vede k silné paralýze a pokud hrajete s hráči, jimž přemýšlení trvá delší dobu, pak se připravte na dlouuuuhé tahy. Hra se pak umí s takovými hráči (a zejména pak v začátcích) slušně protáhnout. Navíc zde platí, že zkušenější hráč má v téhle hře přeci jen výhodu, protože ví co jak využít, a kam svou snahu směřovat.

Co musím ocenit, to je velká variabilita, znovuhratelnost a velké množství možností, jakým směrem a cestou se ve hře vydat k vítězství. Je to takový švédský stůl nádherných Galapág, který láká k objevování a krásám. Což zároveň zase vede zpět k paralýze, protože z počátku moc netušíte, kam se vydat a co dělat, což vede k velkému rozkleknutí mezi možnosti, abyste zjistili, že sice děláte vše, ale nic pořádně a hra vám protéká mezi prsty.

Hra je postavené nejen na systému workerů a jejich systematickém vylepšování pro jejich zlepšení, ale i na kombinačním potenciálu, kde je základem a i cílem vytvořit a správně načasovat ideální kombinace, které vám pomohou nahrát pořádnou porci bodů. Takové kombo pak přinese příjemný satisfakční pocit, i když jeho vytvoření je otázkou plného soustředění a plánování. Samozřejmě platí, že větší kombinace přicházejí postupem partie, jak se hra rozvíjí a diverzifikuje.

Osobně mám rád téma hry a v mnoha částech ho i vnímám. Možná je to subjektivní a ano, pořád se jedná primárně o euro, ale je herní mechanismy jsou spojeny s tematickým zasazením, ať už jde o vzorky, plavbu či specializující se vědce.

Během partie úplně nevíte, jak si hráči stojí a tedy kdo je vpředu. Hra tím neobsahuje ani žádný vyrovnávací mechanismus, což u nás vedlo k docela pravidelným velkým bodovým rozdílům, kdy první atakuje 200 bodů, zatímco poslední se stěží přehoupne přes první trojčíslí. Není to vada hry, ale během partií to ne všem sedělo.

Při hře jste neustále subjektivně pod tlakem okolností a vymýšlení a hlava jede absolutně naplno. Pokud máte rádi volnější hry, které vás nenutí k maximální optimalizace každého rozhodnutí, rozhodně bych si Darwinovy cesty vyzkoušel, ale pořizoval je s opatrností.

Darwinovy cesty jsou skvělou hrou. Ale hlavně pro vybraný okruh zkušených hráčů, kteří se vyžívají v optimalizačních, kombinačních a silně přemýšlivých hrách, kde k vítězství vede množství cest a vybrat tu správnou je výzva. Rozhodně vám tahle hra nedá nic zadarmo a nejedná se o titul pro nováčky nebo rodiny, byť by k tomu mohla svým tématem či vizuální stránkou svádět. Pro eurovkáře, kteří hledají výzvu je to ale vynikající titul, který doplňuje pestrou nabídku vynikajících titulů a přináší skvěle udělaný design plný originálních prvků. Trefa do černého? Rozhodně!

 

Hru můžete koupit ve Světě deskových her zde!

 

Darwinovy cesty

Autoři: Nestore Mangone a Simone Luciani

Vydavatelství: MindOK

Počet hráčů: 1-4

Věk: 14+

Herní doba: 120 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: