Milostné strasti nebožtíků

Dokázali jste si někdy představit takovou tu "urban legend" dotaženou do krajnosti? Jako že v našich končinách jezdí černá sanitka, která unáší děti apod.? Džundži Itó se zaměřil na věštění na křižovatkách. Ostatně, co špatného se při tom může stát?

Rjúsuke Fukada si myslí to samé. Jakožto správný obyčený puberťák nemá ani pomyšlení na to věřit nějakým povídačkám, které vám do hlavy cpou myšlenku, že první náhodný kolemjdoucí na křižovatce vám může věštit vaši budoucnost. Nicméně ve městě, kam se Rjúsuke se svými rodiči stěhuje, na to věři. A věří tomu natolik silně, že život bez věštby pro ně nemá smysl. 

Naše dogmatické městečko obchází uhrančivý mladík v černém, kterému místní neřeknou jinak než "krasavec z křižovatky". Ten neváhá věštit mladým zamilovaným dívkám jejich budoucnost. Bohužel, tyto dívky vždy umírají za podivných okolností. Rjúsuke se pokusí odhalit záhadu kolem mladíka v černém a pokud možno pomoci městu, které věčně svírá příkrov husté mlhy.

Sbírkou Milostné strasti nebožtíků se k nám vrací mistr japonského hororu, Džundži Itó. Knihy, které u nás již vydal, se dají jen těžko překonat; Spirála, Balónky oběšenců, Ryby a Tomie jsou komiksy, které u vás jistojistě vyvolají mrazení v zátylku. Novou sbírku jsem tedy vyhlížel s nedočkavostí. A výsledek? Jak to jen popsat politicky...

Nebojte, nehodlám být prvoplánově zlý. Itó je mistr skvělých hororových nápadů, kteréžto nikdy nejdou ruku v ruce s logikou či uspokojivým závěrem (vy, kdož jste četli Ryby nebo jeho povídky mi dáte za pravdu). Démonický mladík věštící dívkám na mlžných křizovatkách je toho zářným příkladem. Během čtení jsem se bohužel neubránil pocitu, že se Itóovi příběh rozjíždí pod rukama, až vyšumí do ztracena. Čtenáře to samozřejmě naštve,  nicméně nosná myšlenka hororu ho nutní přemýšlet. Co kdyby křižovatky obcházel duch, který by každého, komu by věštil, dohnal k bizardní sebevraždě? 

Jasně, takhle napsané to nezní vůbec originálně, natož hrůzostašně. Skvělý je na tom právě výklad samotného autora, který každou takovou situaci dožene ad absurdum. Osobně si myslím, že právě ten hrůzyplný nápad je nosným pilířem pravého hororu - v momentě, kdy se kolem toho snažíte vybudovat konstrukt logického příběhu typu úvod - stať - a závěr, celý motiv vezme za své a vám zůstane v rukou rozbředlý, byť zajímavý nápad. To samé jsem pociťoval právě při četbě Rjúsukeho snahy odhalit tajemství vražedného mladíka v černém; Milostným strastem nebožtíků by vůbec neuškodilo, pokud by skončili o nějakou tu kapitolu dříve, v tom největším krvavém šílenství.

Na druhou stranu nejenom jednou novelou je tvořen povídkový sborník, máme zde i Prapodivné sourozence, japonskou parafrázi na Addams Family. Tady se Džundži odváže a nabídne nám morbidně-mrazivý humor, který u něj můžete zachytit pouze nepřímo. Nicméně příběh Ségřin kluk je fantastickou hororovou zábavou, která mi seděla víc než vyvrcholení města Nazumi a jeho mlhavých ulic. Zde máme šílený nápad držený v rámci logických a rozumných možností na uzdě s tak nečekaným a vtipným vyústěním, jaké jsem u Itóa vskutnu nečekal. 

Milostné strasti nebožtíků jsou klasickou duchařinou, která vás oblaží vším, co k tomuto žánru patří: fantastickým nápadem, skvělou atmosférou a trochu rozporuplným zasazením do reálného světa, o plytkém konci nemluvě. A i když se jedná o asi nejslabší sbírku Džundži Itóa, která u nás vyšla, pořád jde o nadprůměrně strašidlácké čtení. Hlavně zapomeňte na nějaké bláznivé předpovědi na křižovatkách!

KOUPIT KOMIKS MILOSTNÉ STRASTI NEBOŽTÍKŮ PŘÍMO U CRWE

Milostné strasti nebožtíků

Džundži Itó

Nakladatelství: CREW

Rok vydání: 10/2024

Překlad: Anna Křivánková

Formát: 145 x 215 mm

Počet stran: 408

Provedení: Paperback

Autor: Robin Podéšť RaptoR

Galerie: