V roce 1997 začala vycházet série Transmetropoiltan, za kterou stojí dvojice Warren Ellis a Darick Robertson. Hlavním hrdinou je novinář Jerusalem Spider, jehož slovo je téměř doslovnou zbraní a ve futuristickém Městě plném technických vychytávek a mimozemských ras shání jakoukoli inspiraci pro psaní svých článků. Ano, tenhle komiks je trochu jiný než všechny ostatní.

"Střez se Sovího tribunálu, sleduje tě celou noc i den,
vládne Gothamu ze svého hřadu, jenž z žuly a vápence je jen.
Sleduje jak se bavíš, křepčíš, sleduje jak klimbáš z únavy,
Zmiň se o něm, vyslov jeho jméno a zatne ti pařát do hlavy.“

Neškodná říkanka pro strašení gothamských dětí, míní dospělí. Městská legenda, míní Bruce Wayne. Gotham je náš, míní Soví tribunál.

Život amerického teenagera na střední škole není žádný med. Navíc pokud jste dívka - přistěhovalec a mlátí s vámi puberta. Kamarádů málo, osudových starostí hodně a ještě se do toho připlete duch. Což sice možná zní fantasticky, ale ne každý duch je jako Spielbergův Poltergeist.

Víc než patnáct let byl Dashiel Zlý kůň kdesi ve velkém světě mimo svou domovskou rezervaci. Vrátil se s velkou parádou a začal pracovat pro náčelníka kmene Rudou vránu, to jste se mohli dočíst v PRVNÍ KNIZE. Ta byla drsná, syrová a nelítostná. Ale proti knize druhé to byla ještě celkem pohoda.

Rostliny nejsou jen to zelené „něco“ krčící se pod vašima nohama, popř. rostoucí všude tam, kde není beton. Rostliny jsou živější než si většina z nás dovede představit. Ale stejně se našel jeden snílek, který dumal nad tím, jak by se chovala rostlinná žena. Tedy přesněji řečeno rostlina, která má vzpomínky mrtvé ženy. Tím snílkem nebyl nikdo jiný než Neil Gaiman, jehož nápady jsou originální každým coulem. A společně s Davem McKeanem vytvořili něco těžko uchopitelného. Květ ve chvíli jeho největšího rozpuku. Černou orchidej.