V roce 1991 přišel konflikt, kterému se říká válka v Jugoslávii. Začala nepokoji mezi jednotlivými etnickými skupinami obyvatel (Srbové, Chorvati, Arabové). Jedním z těchto konfliktů byla také válka v Bosně a Hercegovině, která ovšem nebyla bojem dvou armád, ale masakrem civilního obyvatelstva. Uprostřed dění, přímo ve městě Sarajevo, se nacházel Ervin Rustemagić se svou rodinou. Jakmile se rozpoutalo peklo, Ervin se snažil udělat vše pro to, aby svou rodinu dostal do bezpečí, a tak co nejčastěji faxoval svým známým po celém světě. I přes bohaté konexe však v bombardované Bosně musel vydržet přes rok.

U příležitosti stejnojmenného filmu, jež si v našich kinech odbyl v srpnu svou premiéru, vydalo nakladatelství BB art komiks Sebevražedný oddíl: Kopanec do zubů. Suicide squad New 52. A i když se jedná o průměrnou knihu, určitě jí budete číst jedním dechem.

Finální bitva začala. V hlavním městě Soul Society, kde sídlí 13 jednotek svorní stráže, se odehrával dlouhý a lítý boj, běhemž něhož jsme se stali svědky mnoa duelů an život a na smrt. Nesoupeřili jen místní proti vetřelcům, ale někteří kapitáni se obrátili proti nekonečně dlouho trvajícímu řádu a dlouho potlačovaná rivalita, nenávist či jiné city vypluly na povrch. A to je teprve začátek konce jedné éry.

Strach, úzkost a nejistota jsou pocity, které cítí oběť na útěku. Oběť na útěku před někým nebo něčím silným, odhodlaným a dravým. Něčím, co se blíží neviděno a neslyšeno a jen ten tísnivý pocit blížící se smrti a toho, že je sledována, dává oběti jistotu a sílu utíkat dál. Ale jednou útěk skončí. Tak vždycky fungoval a bude fungovat vztah lovce a oběti. A Parker je lovec. A jde si pro pomstu.

"Dávám ti minci, již jsem vytesal z kamene. Dávám ti píseň, již jsem ukradl prachu. Dávám ti dýku zpod vršků. A kolík, jimž jsem probodl oko mrtvoly. Dávám ti pařát vytržený z krysy. Dávám ti jméno a to jméno je ztraceno. Dávám ti krev ze své žíly a pírko vyškubnuté z andělského křídla. Volám tě jmény, ó můj pane. Přijď."