Stín nad Innsmouthem

Znepokojivá tvrzení zmítající se ve zpěněných vlnách moře narážejícího do propadajícího se přístavu Innsmouth, opředeného temnými pověstmi a zlověstným tajemstvím. Přijměte pozvání mistra Tanabeho

I když byl Howard Phillips Lovecraft jedním z nejplodnějších autorů dvacátých a třicátých let minulého století a dnes je považován v podstatě za jednoho z otců a průkopníků moderních hororů díky epicky temnému mýtu Chtulhu, tak za jeho krátkého života vyšla samostatně jen dvě z jeho děl – Odstrašující dům a Stín nad Innsmouthem, považovaný mnohými za jeden z jeho nejlepších příběhů, pokud dokonce ne doslova nejlepší. A tak byla jen otázka času, než i ten převezme japonský tvůrce Gó Tanabe a po skvělých V horách šílenství a Věci z temnot nám ve spojení s vydavatelstvím Crew nepřinese další část své adapdatce Lovecraftova světa do mangy.

Musím říct, že i když mám svět mýtu Cthulhu rád, tak se čtením původních Lovecraftových děl mám až záhadně tajemný problém. Jednoduše mi trvá se do nich začíst, ztrácím se v jeho dlouhých popisech a kudrlinkách. Zkrátka i když jsem je postupně všechny přečetl, nemohu na jednu stranu říct, že bych jeho styl psaní měl nějak v oblibě. Zároveň mám ale rád fascinující temný svět, který vybudoval. Inu a právě proto mám mnohem raději adaptace a hry ze série Arkham Horror nebo právě komiksové adaptace, kdy právě Gó Tanabe patří v podstatě mezi to nejlepší, co lze v žánru mýtu Cthulhu najít. A dokazuje to opakovaně s konstantně brutálně vysokou laťkou.

A ano, Stín nad Innsmouthe není v žádném případě výjimkou. Je to dáno na jedné straně silnou předlohou, ale také perfektně servírovanou adaptací. Mladý vypravěč přijíždí do Massachsetts, aby v Arkhamu a okolí pátral po svých příbuzných, ale také aby načerpal místní atmosféru. Při cestě se dozví o odlehlém a v podstatě izolovaném přístavu Innsmouth, který je předmětem klepů, pomluv a zdrojem záhad a tajemství, neboť místní obyvatelé jsem jiní, odlišní, stranící se ostatním. Ostatně stejně tak se ostatní straní jím, a to není to jen podivným rybolidským zjevem. Jenže vypravěči to samozřejmě nedá a po shlédnutí místního muzea a knihovny se vypraví jediným dostupným autobusem do Innsmouthu, kde už na něj temné, polo zchátralé a temnotou opředené přístavní město, kde slovní spojení noční můra dostává zcela nový rozměr. A zdaleka za to nemohou jen podivní místní nebo Dagonova sekta. Největší temnotu a záhadu skrývá moře a dalšími pověstmi opředený Ďáblův útes.

Tam kde Lovecraft ve svém díle využívá dlouhé popisy a košaté věty, tam přichází Tanabe s grafickým ztvárněném, rozdělením a podkreslením atmosféry. Nejsem vyloženě lekavý nebo vyděšený z prvoplánových hororů, ale Tanabemu se naopak daří ve Stínu vytvořit už od prostého začátku až děsivě trýznivou a dusivě chladnou atmosféru prostoupenou silným zápachem rybiny, mořské prosolené vody a čvachtavých kroků. Tam, kde Lovecraft vše natahuje a dělá svá díla tak těžká pro běžného a dnešního čtenáře, tam přesně je Tanabe svěží, otevřený a děj nechává velmi dobře a rychle plynout pod neustálým napětím a příjemnou dynamikou. A přitom celou předlohu adaptuje naprosto skvěle, nedělá zbytečné ústupky, nevynechává. Poctově dává celé knize sílu i využití pomyslně nepřímých monologů a dialogů, které se vznáší v prostoru jako by částečně s obrazovou částí tvořily separátní roviny. Doslova jakoby vypravěč skutečně vyprávěl „od stolu“ a čtenář přitom dostává možnost pohlédnout do obrazu jeho vzpomínek přehrávajících se před těžkým rozhodnutím v jeho hlavě.

Nemyslím si, že u téhle knihy je překážkou, pokud někdo nemá rád mangu. Jasně, ty typické a základní rysy zde jsou naprosto viditelné, ale zároveň má kniha natolik až filmové zpracování, že jakmile se propadnete do osidel příběhu, přestanete „mangu“ jako takovou v podstatě vnímat.

Z mého pohledu se Tanabemu daří v případě Stinu nad Innsmouthem do nejdůležitější a nejtěžší – skvěle přenést tu správně dusivou atmosféru neznáma a strachu z původní předlohy do komiksových panelů. Možná si myslíte, že Lovecraftův horor už dnes jen tak někoho nepřekvapí nebo nevyděsí, ale Tanabe ukazuje, že opak je pravdou. Jeho adaptace je totiž děsivě opravdová, šikovně civilní a uvěřitelná. Není to o lekačkách, není to o potocích krve. Je to o té tísni, sledujících očích za okny a představě, že to klidně může být městečko za kopcem, kde stará pověst může mít reálnější základ, než by si kdokoliv přál.

Musím říct, že se mi moc líbí, že Crew tuhle mangu, respektive celou sérii Tanabeho adaptací vydává v pevné vazbě, protože tyhle knihy si to jednoduše zaslouží. Stejně jako povedený překlad Anny Křivánkové.

Stín nad Innsmouthem je hutnou, dusivou, vlhce slanou a tíživou adaptací klasického hororu, ve které se potkávají dva mistři svého řemesla, kdy zejména Gó Tanabe předvádí své dosud nejlepší dílo, které u nás vydavatelství Crew vydalo.