Goon 15: Tenkrát v těžkých časech

Goon se blíží ke svému konci. A možná nejen tomu komiksovému! Dokáže ještě čelit zmaru a smrti?

Musím říct, že poslední knihu série Goon jsem si docela dlouho šetřil. Na jednu stranu jsem nedočkavě vyhlížel konec, na druhou stranu se bál případného zklamání, ale i faktického konce skvělé komiksové řady. Asi jako když máte dokonalou bonboniéru a dáváte si stranou poslední dílek na horší, depresivnější časy. A inu i proto pojďme na poslední dílek skládačky jménem Goon trochu zeširoka.

Celé série, všech těch celkem 16 knih včetně nultého úvodu, se neslo na dvou rovinách, ve dvou zcela odlišných a přesto skvěle propojených stylech. Na jedné straně odvážně nezávazná taškařice plná až střelených blbostí, nápadů a absurdit, na straně druhé poměrně temné, psychologické fantasy vstupující v podstatě až do nitra lidské duše a hutných literárních příběhů. Ono dokud si Goona nepřečtete, můžete jen spekulovat a přemýšlet, jak tenhle mix funguje, ale pravdou je, že Eric Powell tohle spojení dokonale vyvážil. Hravě si se čtenáře vyhrál, pozlobil je, jen aby je v dalším sešitu dovedl k pláči a depresi. A zatímco humoru a absurdit jsme si užili hodně ve třináctém svazku, tak poslední dvojice tvoří jeden ucelenější, temnější, gradující a uzavírající příběh. A ano, poslední kniha představuje skutečné finále po všech liniích.

Goon je na tom špatně. Jakože hodně špatně. Spojenectví s Rigattim je v trapu, poslední ženská ho jen tahala za nos a bratrstvo čarodějů na všech frontách tvrdě vítězí. Navíc čím více se jim daří sunout Goona na okraj propasti, tím více síly čerpají z temných koutů na Lonely Street a jejím okolí. Dokonce ani věrný parťák Frankie už necítí moc naděje a se slzou v oku sleduje zničeného krále. A každé další Goonovo rozhodnutí, každá další prolitá kapka krve, šroubovák v bradě, střela mezi oči či vyřízení účtů posouvá hrdiny blíže k prohře. Jenže otázka je – zlomí se Goon nebo převládne divoká bestie v něm v posledním boji? Na to překvapivě částečně odpoví i známá kniha Ostrov dr. Moreau! Ano, čím více tragiky se do Goona promítá, tím více sílí jeho nepřátelé, hlavně pak vůdce čarodějů, tajemný Arab.

Čekal jsem od poslední Goona hodně, ale výsledek mě silně překvapil. Powell řeší všechny linky svižně, šikovně, chytře, dávkuje poměr napětí a akce v rychlém sledu a tempu, ale zbytečně dlouze nerozepisuje rvačky či násilí. Ne že by ho bylo v knize málo, ale oproti jiným dílům je upozaděno a tvoří spíše kulisu kvalitní příběhové stránce. Ta navíc nese v podstatě dva konce, respektive jeden překvapivě až poeticky laděný konec, druhý pak v podobě kratší upírské povídky, která mi ale přišla jako parádní zakončení, skvělá poslední tečka. Asi jako když jdete na koncert a kapela se nechá vytleskat k jednomu poslednímu vystoupení na závěr.

Když jsem nad tím zpětně přemýšlel, vlastně mě Goon minimálně část poslední knihy hrozně štval. Místy mi ani absolutně nepřišel sympatický. Ale přesně to Powell pravděpodobně chtěl. Chtěl v poslední knize ukázat Goona ze všech jeho stran, z té drsné, příjemné, patetické i lehce hororové. Z té kladné i záporné. Jasně, je to sice gauner a mafián, ale ve výsledku s velkým srdcem.

Naprostou špičkou celé knihy, ostatně potažmo celé série, je kresba. Stejně jako už napovídá obálka, celý svazek se nese v tlumených tónech, noirových barvách, sépiové paletě, jen místy dokreslené výraznými barvami nahrazujícími slovní popisy. Hodně se mi líbí, že Powell v poslední knize ubral na zobrazení explicitního násilí a celkově, i když se jedná o drsnou knihu, tlačí vpřed příběh a psychologii namísto jednoduchých prvků, což se promítá i do kresby prostupující všechny postavy i Lonely Street pomyslnou beznadějí a poraženeckou náladou.

Jsem hrozně rád, že se Comics Centru podařilo vydat celou sérii. Goon se na počátku může tvářit jako taková veselá taškařice s navázaným humorem a občas nějakým tím příběhovým obloukem, ale knihy jako Čínská čtvrť nebo právě Tenkrát v těžkých časech ukazují, že za tím vším se jedná hutný, místy až temně depresivní příběh, který čtenáře vtáhne a stejně jako hlavní hrdiny vyplivne až někde na konci obludária. Eric Powell se ukázal v průběhu celé série jako vynikající a chytrý scénárista, který od počátku do konce přesně ví, kam svým vyprávěním směřuje. Snad jen škoda, že jednání s ním musela trvat tak dlouho. Ale co už, teď je Goon kompletní, a to je hlavní!

Goon s číslovkou patnáct na hřbetě ukazuje, proč je tato série tak skvělá. Sice vás ochudí o její absurdní humor, ale naopak ukáže její druhou, vážnou a temnou stránku a šikovnost jejího autora. A také Goona, který je možná na jedné straně úplně na dně, ale na straně druhé v té nejlepší a nejdrsnější formě! Bravo!