Zenit

Ve vzdálené budoucnosti jde o jediné – získat vliv a nadvládu nad Sluneční soustavou!

Kdo vám pomůže k vítězství?

Od Merkuru po Jupiter a zase zpátky, ve vzdálené budoucnosti spolu hvězdní velitelé soupeří za pomoci trojice znesvářených ale nutně spolupracujících frakcí animodů, lidí a robotů bojujících o vliv, ale hlavně nadvládu nad obyvatelným kusem sluneční soustavy. Celý svět je poháněný penězi a zenitiem, čistým zdrojem energie, ale hlavně touho po vládě. A tedy cíl? Sjednocení planet a převzetí kontroly nad galaktickým senátem! Přesně to je Zenit, famózní hra vydavatelství REXhry!

Zenit autorů Grégoryho Grarda a Mathieu Roussela často a rád označuji jako dvojkovku, ale pravdou je, že lze hrát až ve čtyřech v týmové hře a na rozdíl ode mě jí rexíci jako hru pro čtyři rádi promují. A ano, píšu to hlavně proto, že pro mě je Zenit prostě primárně dvojkovka od 12 let a s herní dobou okolo nějakých 30-40 min. Ve hře se doslova přetahujete se soupeřem či soupeři o vliv na pětici planet – Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter – a snažíte se splnit jednu z trojice podmínek vítězství. A jak jednoduše to na první pohled zní, tak jednoduché to v zásadě i je. A zároveň samozřejmě vůbec není!

Animodi?

Zpracování

Leckomu by mohla hra Zenit propadnout hledáčkem. Mám pocit, že krabice se nesnaží prvoplánově zaujmout a řvavě hráče vtáhnout. Přednost dává bílé v kombinaci s vesmírně pastelovými barvami. A ostatně ani pod víkem nečekejte na první pohled výraznější provedení. Skoro se mi na začátku chtělo napsat, že hra sází na určitou designovou jednoduchost, ale časem jsem zjistil, že je to spíš herní a designérský účel, který má hráč vtáhnout do vzdálené sci-fi budoucnosti.

Na začátku je třeba vyloupat desky technologií a diplomacie, bonusů či kreditů (měna). K nim náleží ještě centrální deska planet, po které se hráči přetahují o vliv. Co musím zmínit a vyzdvihnout jsou dvě věci – v první řadě je to použitá ikonografie. Té je ve hře hodně. Jakože opravdu dost a rozhodně se hodí přehledové listy efektů. Na druhou stranu, problém jej spíš na začátku a jakmile si zahrajete pár partií, dobře se zažije a funguje. Druhým, ale to naopak výrazně pozitivnějším prvkem od samého počátku jsou pevné ukazatele z plastu, ať už na zenitium, technologie či vliv na planetách. To je v rámci haptického zážitku naprostá bomba. Škoda, že se nedostalo na podobné provedení i mincí nebo že neexistuje kovová alternativa (byť chystaný Vantage to jistí).

Stěžejní součástí hry jsou karty agentů. Těch je celkem 90 rozdělených mezi pětici barev/planet a trojici frakcí, přičemž každá karta kromě originální ilustrace a jména obsahuje hlavně cenu a herní efekty, které se po jejím vyložení aktivují, ať už se jedná o získání vlivu, mince, zenitium, vývoj technologií (posun na stupnicích) či lehké zaškození soupeři. A musím rovnou zmínit bonusový balíček Tajných agentů, což je booster nových herních karet, který lze ke hře získat/koupit, a který zvyšuje variabilitu a znovuhratelnost.

Celkově musím říct, že na první pohled mě Zenit až tolik nezaujal a skoro bych hru vynechal, ale nadšené dojmy mě přesvědčili po této hře sáhnout a přes tu počáteční skepsi jsem byl už při rozbalování nadšený – pěkné karty, povedené ilustrace, přehledné ikony a parádní žetony. A zároveň i funkčně skládací herní deska.

Lidé?

Jak na to?

Po herní stránce je ve svém jádru Zenit v podstatě velmi jednoduchá hra. Na začátku složíte herní plán, vyložíte úvodní žetony vlivu a technologií a žetony bonusů, vytvoříte bank mincí, zenitia, karet a vlivu. Každý hráč si vezme jednu přehledovou kartu určující pořadí, 12 kreditů a 1 zenitium a 4 počáteční karty.

Jádrem hry je pochopit získávání vlivu na pětici planet. Mezi hráči je u každé planety stupnice, která má 9 polí – jedno centrální, tři na každé straně pro hráče a jedno pole ovládnutí. Jakmile hráč dotáhne žeton k sobě na pole ovládnutí, získá ho. Vtip je v tom, že ve hře jsou 3 různé (ale podobné) podmínky vítězsví. Hráči se snaží získat buď 3 ukazatele stejné planety, 4 různých planet či 5 jakýchkoliv. Jakmile je podmínka splněna, hra končí. A právě kolem toho se tedy logicky celá podstat hry točí.

Během hry se hráči střídají v tazích, kdy mají na výběr ze tří možností – nábor agenta, vývoj technologie, zisk velvyslance. V každém případě vše začíná výběrem a zahráním karty z ruky. V případě náboru hráč zaplatí cenu karty sníženou o stejně barevné dříve zahrané karty a vyloží kartu do příslušného sloupce, který barvou odpovídá kartě. Následně pak provede jednotlivé efekty zahrané karty, přičemž vždy se jedná minimálně o zisk vlivu. Druhou možností je vývoj technologie. Zahraná karta je odhozena, hráč zaplatí zenitium dle úrovně a provede efekty desky technologií, a to nejen aktuální, ale i všechny předchozí, což zejména ve vyšších patrech umí být mocná zbraň. Poslední možností je zisk velvyslance – dle frakce odhozené karty provede hráč stacionární efekt (zisk zenitia v případě robotů, zisk kreditů v případě lidí a povolání – vyložení karet bez provedení efektů) a k tomu zisk odznaku velvyslance, který umožňuje dobírání více karet, ale také ochranu před něktrými efekty.

Na konci tahu si hráč dobere karty do ruky (od 4 do 6), umístí případně nové žetony vlivu a hraje druhý hráč. A přesně takto do doby splnění jedné z vítězných podmínek!

V případě čtveřice hráčů se hráči rozdělí do dvojic a hrají společně, kdy sdílejí společné zdroje a hrají tahy v zásadě simultánně, respektive po sobě, ale nejprve tým první a poté druhý.

Nebo snad roboti?

Dojmy

Mám hodně rád dvojkovky, mám hodně rád přetahovačky a mám hodně rád hry, které v sobě kombinují herní chytrost a přitom jednoduchost. A ve všech těchto kategoriích a ohledech Zenit absolutně boduje. Zenit je variabilní, originální, chytrý, rychlý, zábavný, dynamický, přehledné a ve finále i parádně zpracovaný. A také poměrně hluboce strategický, byť to na počátku vypadá až skoro na primitivní přetahovanou.

Zapomeňte na nějakou přímočarost a jednoduchost. Tady je každý tah malé matemeticko myšlenkové cvičení, protože chcete tlačit svou strategii a využít na maximum možnosti, ale zároveň musíte neustále dynamicky reagovat na soupeře. A jak hra postupuje je hra stále více opatrná, místy možná až lehce šachoidní a promyšlená. V ideálním stavu zkrátka musíte s každou kartou nakládat situačně a využít její okamžitý potenciál na maximu.

Zároveň jsem vždy měl pocit, že partie jsou vyrovnané až skoro do konce. Žádná frustrace z drutivého vítězství soupeře. Ostatně to ani nejde, protože jakmile vám soupeř někde začne „ujíždět“, zaměřte se na jiný vítězný aspekt nebo prostě tlačíte na jiné planety a on musí začít vyrovnávat. A rozhodně to není jen o nějakém prostém sázení karet do prostoru agentů, ale všechny tři herní prostory mají solidně vyrovnanou důležitost. Zároveň je třeba říct, že hra nabízí až překvapivou porci strategického plánování.

Hra nabízí i přes svou přemýšlivost a hloubku rychlé a svižné tahy, neustále zapojení do hry a přelévání možností.

Ve finále musím konstatovat, že se mi líbí i zpracování, ať už se jedná o povedené karty, ale hlavně žetony vlivu či zenitia. Možná se jedná o hru, která řvavě nezaujme na první pohled, ale to je rozhodně škoda.

První partie byla o trochu delší, než udává krabice a musím říct, že naskočit do všech efektů a ikon bylo lehce přehlcující, ale hned druhá partie se ukázala jako mnohem svižnější a plynulejší. Zkrátka jakmile se naučíte klíčové efekty a ikony, hra jede velmi pěkně.

Samozřejmě do hry může promluvit náhoda – karty mají rozptyl hodnot i barev. Je ale třeba se naučit s možnostmi pracovat a časem zjistíte, že ve hře v zásadě absentuje pocit marných situací.

Zábavná, pěkná, přemýšlivá, chytrá, svižná, plná napětí, rychlých tahů, ale i pořádné strategie. Taková je hra Zenit. Za nás rozhodně kandidát na jednu z nejlepších dvojkovek letošního roku a samozřejmě ani v týmovém pojetí se neztratí, byť osobně budu vždy preferovat hraní v duelové verzi, kde není nouze o zvraty, dynamiku, nutnost reagovat a správně promyslet každý tah. Paráda!

P.S. Unboxig najdete u nás na youtube GeekCave!