Velmi vymírající dinosauři

Meteorit, povodeň, požáry, sem tam nějaký krutý masožravec, výbuch vulkánu nebo třeskutá námraza. Přežití nemají dinosauři vůbec snadné!

Vydavatelství Mindok si na začátek jarního počasí připravilo hned dvojici menších karetních her, jejíž základní premisou je přežít. Nebo spíš přežít déle, než ostatní. A ono to v době druhohor vůbec není snadné. Sice jste obřími dinosaury, před kterými se ostatní tvorové jen bojácně krčí ve stínu, ale kolem vás se to jen hemží vulkány, meteority, povodněmi, mrazivým počasím či zemětřesením. Zkrátka tady je z dinosaurů ohrožený druh, který velmi rychle vymírá. A i když jsou hry dvě, dovolím si v tomto článku uvést obě, protože jsou vzájemně kombinovatelné a liší se jen v obsažených dinouších, kdy na jedné straně stojí parta kolem Žhavého T-Rexe, na druhé pak Zmrzlý Brachio a jeho býložravý kamarádi.

Velmi vymírající dinosauři jsou lehkou a přístupnou škodící karetní hrou, za níž stojí Marc Lariviére, který jí vytvořil pro 3-6 hráčů (v kombinaci obou sad až 10) od 8 let a s herní dobou do 20 min. Každý z hráčů se stává jedním ze známých obřích dinosaurů, ať už teropodů, sauropodů či hererasauridů s velmi jednoduchým úkolem – přežít! Jakmile totiž někdo z hráčů ztratí životy a zemře, prohrál a všichni ostatní šťastně vyhrávají.

Zpracování

Hry přichází ve stylové osobité kreslené grafice, na které sice poznáte všechny nejznámější druhy, ale její až dětské vyznění může leckomu připomínat spíš dětskou hru, což však Velmi vymírající dinosauři, i přes jejich přístupnost, rozhodně nejsou.

Zatímco jeden box zdobí T-Rex vyhřívající se pod padajícím meteoritem, druhý pak Brachiosaurus s mrznoucím ocasem. No ani jeden se rozhodně netváří pozitivně, asi vědí, co je čeká.

Po otevření výsuvného boxu na hráče v první řadě čekají letáková pravidla. Ta jsou jednoduchá, jasná, stručná a přehledná. Jejich studium i vysvětlení je otázkou pár okamžiků.

Herní materiál jako takový je složen jen a pouze z karet. I díky tomu je hra vhodná i třeba na cestování, k čemuž jí zároveň pomáhají minimalistické rozměry a nárok na prostor. Každopádně v boxu najdete 12 karet dinosaurů, přičemž každý je jedinečný a to nejen druhem, ale i schopností, která ovlivňuje hru. Jak už jsem psal, každá z her obsahuje svou originální dvanáctku a rozhodně se nedá říct, že by jedna byla lepší nebo zábavnější, protože dobře fungují obě. Kromě dinoušů je zde ještě sada herních karet pohrom určujících kdo ztratí životy (a případně vyhyne) a přehledovky. A ano, je to takový herní minimalismus, ale hra s ním pracuje velmi hezky a moc se mi líbí, jak jsou řešeny třeba životy dinosaurů postupným otáčením karty kolem osy.

Grafická stránka může být předmětem debaty, ale tohle prostě není vědecká hra, ale čistá karetní zábava a tomu odpovídají i odlehčené ilustrace a provedení, které je však funkčně doplněno dobrým přehledem a zpracováním pro ideální plynulost partie. Ono zkrátka u podobné hry nechcete žádné složitosti.

Jak na to?

Určíte první hráče a každý si vybere ze dvou dinosaurů. Zároveň se zamíchá balíček pohrom a každý hráč dostane jednu přehledovou kartu. A tím máte přípravu hotovou!

Hra se hraje na několik kol, a to a do doby, než některý z hráčů – dinosaurů, ztratí všechny životy a je vyřazen ze hry. V tu chvíli partie končí a všichni ostatní vyhrávají – gratulujeme, přežíváte dalších pár dní v dinosauřím pekle.

Každé kolo se skládá ze čtveřice fází. Jako první se rozdají karty pohrom a vytvoří dobírací balíček. Následně se pokračuje výměnou, kdy si každý hráč může vyměnit kartu pohromy v ruce dle trojice možností – ponechat si jí, vyměnit za kartu na stole nebo s hráčem po levici. Jakmile všichni tuto část v postupném pořadí odehrají, nastane odhalení pohrom a jejich vyhodnocení. Vtip je v tom, že hráč s nejnižší hodnotou pohromy dle pravidel ztrácí jeden život. Jenže to není tak snadné, protože jednotlivé karty toto základní pravidlo různě upravují – naopak může život ztratit i dinouš s nejvyšší hodnotou, jiná karta zase ubírá druhému v pořadí, jiná zase chrání atd. Každopádně hráč či hráči, kteří dle pravidel ztratí životy, pootočí své karty dinosaurů, posune se začínající hráče a hraje se další kolo. Tedy pokud někdo velmi tvrdě nevymřel.

Dojmy

Velmi vymírající dinosauři jsou zábavnou, lehkou, svižnou a pravidlově naprosto jednoduchou párty hrou, kterou si užijete jako pěkně fungující filler nebo jako ideální menší hru na cesty, když máte chvíli času anebo jen minimum prostoru na hraní s celou rodinou.

Nemůžu říct, že by mě grafika na první pohled výrazně oslovila, ale jakmile jsem si na ní zvyknul, zjistil jsem, že má něco do sebe – lehká, mírná karikatura, pěkně barevná a hlavně herně účelná. Celkově má hra minimalistické zpracování, které se vejde o kapsy kalhot.

Herní princip i průběh partie je velmi jednoduchý a přístupný a mechanicky nebo spíš způsobem fungování bych se nebál hru srovnat s takovými klasikami jako je Milostný dopis nebo Výbušná koťátka, i když v Dinosaurech máte nad hrou pocitově o něco větší kontrolu. Byť vliv náhody v kartách je zde zcela nesporný. Zároveň máte nad hrou silně omezenou kontrolu díky minimu informací nebo v zásadě nemožnosti ovlivnit ostatní. V každém tahu můžete pracovat jen s absolutním minimem karet a spoléhat se na to, že ostatní na tom budou hůř. Na druhou tohle hra kompenzuje krátkou herní dobou, neustálou proměnlivostí, zábavou a svižným průběhem. Ono se v podstatě nikdy nestane, že by se hra nějak zasekla a tahy hráčů jsou velmi rychlé.

Ano, u hry musíte mít štěstí. Ostatně ono když vybuchne vulkán nebo vás zaplaví povodeň, nic jiného vám nezbyde.

Co je za mě pěkný herní prvek, to je míra škodolibosti mezi hráči, která vytváří pěknou dynamiku. Byť mnohým nemusí u hry sedět.

Hodně se mi líbí, že každý dinosaur je originál, a to nejen napříč jednou sadu, ale oběma krabičkami a dokonce i speciálním promem, které lze získat nákupem třeba přímo u Mindoku.

Velmi vymírající dinosauři jsou prostě příjemnou, svižnou, zábavnou a pořádně škodolibou karetkou, ve které musí někdo umřít. Tak hlavně, ať to nejste vy!