Speakeasy

Naplňte si kapsy, otevírejte bary i kasina a postarejte se o svou rodinu jako mocný boss New Yorské mafie!

18. dodatek ústavy Spojených států Amerických, tzv. Volsteadův zákon, zavedl konce roku 1920 na území USA zákaz výroby, distribuce a prodeje alkoholu. Paradoxně měla tato novinka vést k lepšímu veřejnému zdraví, ale také snížení kriminality a závislosti na alkoholu. A efekt? V zásadě přesně opačný! Na dlouhých 13 let se z velké části Spojených států – někdy veřejně, někdy ve stínu – stala válečná zóna mafie, pašeráků, gangů a gangsterů, kteří provozovali nelegální nálevny a bary, pašovali alkohol z okolích zemí a kromě toho v tomto období zásadně a rapidně narostla jejich moc. Zejména pak v případě italsko-americké „Cosa Nostry“ v čele s takovými jmény jako Lucky Luciano, Al Capone nebo Frank Costello. Ano, mafie zažila doslova zlaté časy, ale také vnitřně jedno z nejtvrdších období plné bojů, vzájemných vražd, soupeření o moc a zisky. A právě do této třináctileté nešťastné, ale fascinující éry je zasazena doslova obří novinka Speakeasy známé Vitala Lacerdy.

Mimochodem pokud si chcete před samotnou hrou navodit správnou atmosféru, doporučuji filmy jako Kmotr, Neúplatní, či naopak knižní podobu Kmotra, komiksovou Cestu do zatracení či geniální seriál Broadwalk Empire s možná životní rolí Stevea Buscemiho. Nejen, že se ve všech případech jedná o nadčasové díla, ale také díky nim získáte plno informací o postavách ve hře, mafii a také důvodu mnoha herních mechanik a principů, protože pokud je něco u Speakeasy v podstatě dokonalé, je to propojení hry a tématu. Možná dokonce nejlepší, jaké jsem u euro hry (zvlášť takového rozsahu), kdy viděl.

Speakeasy je silně tematická euro hra s prvky worker placementu, area controlu, soubojů, přetahování o moc a hraní karet, za níž nestojí nikdy jiný, než slavný Vital Lacerda. Ten svůj další opus vytvořil pro 1-4 zkušené mafiány od xx let a s herní dobou atakující více než 120 min. Ve hře se z hráčů stávají protřelí mafiánští bossové a ve světě, kde peníze hrají prim, musí soupeřit o cenné zdroje, území, převahu, vliv, využívat vlivné kápa i silné ranaře a snažit se maximálně naplnit kapsy celé rodiny. Protože peníze, peníze zde absolutně vládnou. A kdo vládne penězům, vládne Manhattanu.

Zpracování

Co říct o Speakeasy a jejím zpracování úvodem? Inu je to monstrum. Tam kde se některé hry chlubí Big boxem, Legendary boxem a tak dále, tam přichází tahle hra rovnou s doslova obří a těžkou krabicí, kterou, stejně jako celou hru, zdobí nádherné ilustrace Iana O´Toola. Ten vdechl Speakeasy originální a jedinečný vizuální styl, jak už je to pro jeho práci typické a musím říct, že je to právě jeho grafika, která Lacerdovi hry posouvá na pomyslnou vyšší úroveň nejen kvality, ale i hratelnosti, protože všemu pomáhají dobře zvládnuté ikony, grafika, která je sice detailní, ale herně neruší.

Začněme pravidla. Ta mají skoro 30 stran docela hutně popsaného textu. A ano, hra je sice vysoce komplexní, provázaná s mnoha věcmi na pochopení, ale ve výsledku je lehčí, než by se mohlo zdát. Je nutné uvést, že pravidla jsou napsána dobře, srozumitelně, logicky a obsahují velké množství příkladů. Navíc jakmile si projdete třeba přípravou hry, jste skoro v půlce tohohle sešitu. To samozřejmě troch přeháním, ale jen trochu, takže na přípravu hry si vyhraďte dostatek času, protože projít přes dvacet kroků společného nastavení a pak ještě u každého hráče, to už něco zabere.

Zároveň upozorňuji, že před první hrou je třeba vše vyloupat a roztřídit do připraveného plastového insertu. A protože zde čekají řádově vyšší desítky žetonů, žetonků, destiček, karet či peněz, asi je čiré bláznovství si myslet, že před první hrou si hru ještě vyplokáte a hned skočíte do hraní. Herního materiálu je prostě hodně kromě zmíněných kartonových komponent zde najdete ještě hromady (a doslova hromady) potištěných dřevěných figurek, ať už se jedná o společné ranaře, sudy s alkoholem nebo policisty, ale hlavně materiál pro každého hráče v podobě kápů, mafiánů, několika druhů budov, náklaďáků na alkohol nebo třeba účetních knih, protože kdo by přiznával skutečný výdělek, že?

Česká verze obsahuje rovnou upgrade kit, takže dostanete prémiové dřevěné žetony pák, vyšívaný pytlík, sólové výzvy či variabilní schopnosti. Osobně jsem za zařazení vylepšení rád. Tedy ne že by hra bez něj ztrácela, ale i vzhledem k cenovce a svému prémiovému zpracování si prostě zaslouží tu nejlepší verzi a péči.

Další věcí, kterou je nutné uvést, je prostor. Připravte se na to, že většina herních stolů před Speakeasy s křikem utíká a schovává se v koutě. Ano, místa na hru je potřeba hodně. Už jen když rozložíte herní plán Manhattanu, je to porce. A pak začnete přidávat další a další desky a materiál a vše korunujete obřími dvojitými deskami pro každého hráče, kterou svou velikostí hravě strčí do kapsy průměrnou desku karetní hry. Vše má ale svůj jasně daný důvod.

Ono celkově produkční stránka hry je naprosto úchvatná a nádherná. Vše je detailní, dokonale zvládnuté, promyšlené, herně funkční a s krásnou grafikou. A také má vše svůj důvod. Mohla by být hra levnější? Inu tak určitě. Místo ranařů či mafiánů by mohly být obyčejné žetony, náklaďáky kamiony a vše bez potištění. Ale já se ptám – kdo by to chtěl? V případě Speakeasy si pořizujete do své deskoherní stáje něco jako Ferrari, a to se vším, co k němu patří. Tady už snad chybí jen pravý alkohol v sudech.

A ještě jednu věc na závěr – na destičkách gangsterů je 20 reálných postav, o kterých si toho můžete dost najít, a vřele to doporučuji, protože se jedná o až neskutečné osudy.

Jak na to?

Víte, jak jsem o kus výše psal, že pravidla mají skoro 30 stran docela hutného textu? Ano? Tak pak asi víte, proč nebudu detailně rozebírat hratelnost, ale přejdu jen k bodům.

Příprava hry, to je hra sama o sobě a připravte si i s dobrým insertem pěkných pár (desítek) minut. Ideální je přijít ke hře už připravené. Ale ono je také ideální přijít ke hře, kde všichni četli nebo znají pravidly, což ruku na srdce platí málokdy. Zase při setupu vám pár herních věcí dobře dojde a v hlavě se pospojuje, což beru jako výhodu.

Cíl hry Speakeasy je v podstatě triviální – vydělat co nejvíc peněz. Když Lucky Luciano převzal vedení mafie, respektive se stal nejdůležitějším z bossů, založil postupně Komisy, takový pěkný, skoro až rodinný podnik, založený na vzájemném respektu, řešení sporů a minimálně částečné důvěře. Komise pak vládla mafiánskému obchodu. Každý člen komise, každý rodina, měla na starost jednu z částí města, kterou řídili pevnou rukou ve snaze o (ne)legální zisk a prosperitu. A samozřejmě největší prospěch z toho měl sám Lucky Luciano, ale to už je na jinou debatu. Úkolem hráčů je pevně držet a řídit své impérium, budovat tajné bary a provozovny, snažit se vyřadit konkurenci, budovat svůj prospěch a věhlas, pečlivě spravovat své omezené možnosti, najímat a ovládat ranaře i mafiány a celkově vydělat maximální množství peněz v honbě za vítězstvím.

Hra obsahuje několik zcela klíčových herních prvků, které je třeba pochopit, ať už se jedná o vysílání kápů za vlivnými členy společnosti, budování budov a jejich ochrana mafiánskými poskoky, využívání ranařů či síly operací v kombinaci s kartami.

Systém hry v zásadě není až tak složitý. Hraje se na 4 rozdělená dějství, nerovnoměrně rozdělených do 13 let (kol) trvání prohibice, kdy hráči postupně získávají výhody a odměny, vysílají (a stahují) svá kápa a dobírají karty operací. Kromě toho na konci prvních tří dějství dochází k fázi Luckyho Luciana, ve které se dostanou všichni k výnosům, ale také se do hry rozjedou policejní hlídky a nastane nesmiřitelná válka gangů. Po čtvrtém dějství nastává závěrečné bodování. A ano, vzal jsem to brutálně hopem, ale když se podíváte na stránka TLAMA games, najdete zde ke stažení kompletní pravidla, ze kterých získáte o hře, respektive jejím průběhu maximální povědomí. A zároveň vás pouhé přečtení absolutně nepřipraví na hru samotnou, haha.

Dojmy

Je Speakeasy dokonalá hra? Inu pokud máte rádi hutná eura (opravdu HUTNÁ) a nevadí vám dlouhé studium a vysvětlování pravidel a několikahodinová hratelnost, u které si od začátku do konce doslova vaříte hlavu, tak ano, Speakeasy je asi to nejlepší velké komplexní euro, které kdy Vital Lacerda navrhnul a vyprodukoval. Pro mě zatím prim hrála hra On Mars, ale Speakeasy jí prostě přejela. A přiznávám, že hlavně tématem, protože herně jsou si kvalitou obě hry velmi podobné. A rovnou prosím čtenáře za odpuštění, pokud něco vynechám, protože mám sice v téhle hře několik partií, ale stále mám pocit, že jsem zdaleka neobjevil vše.

První, co musím zmínit u téhle hry je vysoká produkční stránka. Pro někoho přeprodukovanost, pro mě esence dokonalosti. Nádherná grafika, dokonale funkční a přehledná ikonografie a v podstatě absence textu u hraní. Vše mi dává svůj smysl, vše se mi líbí a s komponenty se velmi příjemně a přehledně hraje. Snad jediným neduhem je potřeba velkého prostoru, a to zvláště ve čtyřech.

Čímž se dostávám k největšímu negativu – tuhle hru už nikdy nechci hrát ve čtyřech. Je dlouhá, dlouho čekáte na tah, nedej bože s hráči s analytickou paralýzou, na kterou je hra extrémně náchylná, protože vše pospojovat, vymyslet optimální tah a cestu, to je prostě výzva. Máte pocit, že vás hra od začátku do konce zahlcuje možnostmi a výzvami a vy si musíte neustále (doslova) optimalizovat svou cestu k vítězství, respektive k penězům.

Hra nabízí až extrémní provázání jednotlivých prvků a akcí, to navíc silně prohlubuje herní téma. To je ve hře velmi silné. Asi nejlepší, jaké jsem u eurovky zažil.

I když herní začátky nejsou vůbec jednoduché, ať už se jedná o vysvětlení, nastudování či první hry, tak mě až překvapilo, jak dobrou má hra učící křivku. Po hře sice máte pocit, že jste udělali spoustu chyb a přemýšlíte nad nimi, ale většinou je každá další hra už jen a jen lepší. Ono je to tím, že časem zjistíte, že pravidla nejsou tak složitá, ale spíš obsáhlá.

V podstatě žádná náhoda. To je prvek, který se mi u hry hodně líbí. Po celou dobu máte svou hru pod kontrolou.

Hra nabízí velký počet cest, jak jí hrát a jak se dobrat vítězství. Tím, jak už jsem zmínil, hráče zahlcuje, ale je třeba si uvědomit, že se nelze zaměřit na vše a na začátku je nutné vytyčit si cestu, kterou se vydáte. Moc velké rozkročení mezi možnostmi vede spíš k prohře.

Hodně se mi líbí, jaké „puzzle“ hra nabízí v podobě ovládání čtvrtí a optimalizace hráčských plánů.

Když jsem výše psal, že ve 4 už bych hrát nechtěl, tak naopak pro všechny ostatní počty je hra skvěle optimalizovaná. Dokonce i sólo je skvěle funkční, řešené pomocí karet.

Speakeasy je hra, která vás na první pohled i zahrání doslova utaví. Chopí vás do své svěrací kazajky možností, plánování a taktizování v dokonale vystiženém tématu a nenechá vás ani nadechnout. Jenže jakmile jí věnujete čas a prostor, povolí, podmaní se vám a nabídne skvělý herní zážitek pro všechny, kdo se nebojí velkých výzev a velkých komplexních her. Tohle je Lacerda v té nejlepší formě a se hrou, ve které skloubil dokonalou hratelnost, vyleštěné herní mechaniky, umně dávkovanou komplexitu a téma, která vám bude v hlavě rezonovat ještě dlouho do dohrání. BRAVO!