Revenant

Zplozenec prázdnoty postupně ničí zbytky galaktického impéria Domineum. Jen poslední admirálové, velitelé a zástupci kdys mocných rodů se snaží zachránit zbytky civilizace na lodi Revenant!

Ovládněte poslední flotilu!

Poté, co na impérium Domineum udeřila Prázdnota avše začala pohlcovat prastará kosmická bytost a její temné šiky, rozhodli se hrdinní admirálové využít poslední šanci na záchranu. Do vlajkové lodi Revenant naložili zbytky vědění, technologií, databank a kousků civilizace a v doprovodu lodí posledních velkorodů, které kdys stáli u vlády a moci Dominea vyrazili na nebezpečnou cestu za bezpečím hranic známé galaxie. Navenek sice panuje křehká rovnováha, ale uvnitř flotily panují mocenské sváry. A do toho ani Zplozenec prázdnoty a jeho šiky nechtějí nechat svou kořist uniknout!

Ano, takový je základní příběh hry Revenant od Albi a Mindclash Games, novinka, která navazuje na obří nadupaný euro hit Voidfall, ale přináší další pokračování základního příběhu padnuvšího galaktického impéria a zhoubné síly Zplozenců prázdnoty. A i když t může vypadat, že půjde o nějaký kooperativní výpravný titul, nenechte se mýlit, protože Revenant je tvrdé počítací euro se semi-kooperativními prvky, kde však díky bodům může vždy vyhrát jen jeden.

Revenant je euro hrou založenou na worker placementu, postupu na stupnicích, správě zdrojů a vytvářené asymetrii designéra Allana Kirkebyho pro 1-4 hráče od 14 let a s herní dobou pohybující se minimálně na 120 min. Ostatně hra má komplexitu přes 4 z 5 a pravidla rozhodně nejsou na první vstřebání žádná abstraktka na dvě strany. Hráči se ujímají role admirálů unikající flotily a musí umně vytvářet křehké aliance, využívat sílu a vliv rodů, bojovat s prázdnotou a chránit flotilu a koordinovat snahu dostat se do klidnější části vesmíru. A ač to všechno zní epicky jako z hollywoodského bijáku, znovu musím zopakovat – tohle je komplexní počítací euro jako řemen!

Zpracování

Velká, těžká, obsáhlá. Krabice hry Revenant, kterou už od víka zdobí ilustrace mého oblíbeného Iana O´Toola, trochu klame tělem. Velikostně je taková řekněme střední, na úrovní běžných her od GMT, ale jakmile jí potěžkáte, hned vám dojde, že musí být doslova plná obsahu. A ono tomu tak skutečně je!

Pravidla a glosář. První dvě věci, které pod víkem najdete a samozřejmě stěžejní. Pravidel sice rozhodně není málo, ale musím říct, že se poměrně dobře čtou i vysvětlují. Tedy ideálně s herními komponenty a hlavně ikonami po ruce. Pokud znáte Voidfall, jistě vás potěší podobné ikonografie, na které hra v zásadě primárně stojí. Co oceňuji, to je sešit přehledového glosáře, který obsahuje vysvětlení všech karet a herních prvků. Minimálně při prvních hrách se více než hodí, i když po zažití ikon už to jde dobře i bez něj. Navíc jsou tu připraveny přehledové karty akcí.

Zatímco herní desky, ať už pro hráče v podobě asymetrických desek posádky či fregat nebo centrální herní desky průběhu hry, vlivu nebo herní plán jsou sice kvalitní, krásně ilustrované, ale klasicky jednovrstvé, tak naprostá paráda jsou v tomto ohledu vesmírné lodě. Těch je několik typů rozdělených mezi jednotlivé uprchnuvší galaktické rody impéria, a i samotné hráče či Zplozence, ale důležité je, že jsou dvouvrstvé, což skvěle funguje nejen pro umisťování poškození v podobě plastových kostek, ale hlavně pro umisťování workerů hráčů v podobě kapitána a jeho kadetů-

Ano, každý hráč má ve hře k dispozici pouze trojici pracovníků, přičemž kapitáni jsou od počátku asymetričtí a rozdílní, ale kadeti své zkušenosti (a schopnosti) získávají až v průběhu hry. Kromě posádky samotné je pro hráče připravena i celá řada ukazatelů a žetonů, i zmíněných desek a lodí.

A ano, obsah hry je opravdu široký a skoro se mi chce napsat až monstrózní svým počtem. To má vliv jednak na příjemně zaplněnou krabici až po okraj, ale také na setup (a úklid) celé hry. Ne, není to takové „utrpení“ jako u staršího Voidfallu, ale těch více než 40 postupných bodů přípravy a rozložení všech společných žetonů, karet, ukazatelů, měřítek, desek a já nevím čeho ještě, to dá prostě časově zabrat. Takže ano, Revenant je přesně tou hrou, ke které chcete přijít až ve chvíli, kdy už je vše připravené. A to asi ani nemusím mluvit o rozbalení, při kterém na vás čekají plata žetonů a destiček k vyloupání, karet k roztřídění. Jasně, hra to není levná, takže široký obsah lze jen kvitovat, ale není dobré si myslet, že vám hra přijde, po práci jí vyzvednete a za hodinu jí máte na stole a vysvětlujete pravidla.

Z hlediska zpracování se mi každopádně hodně líbí nejen ilustrace zmíněného O´Toola, ale i drobné detaily a možnosti. Třeba oboustranný herní plán, povedené dokreslující ilustrace karet, skvělá a funkční ikonografie. Revenant si zde bere jasný příklad z Voidfallu, ale z hlediska zpracování a grafiky za mě osobně celý koncept posunuje o stupínek dál.

Jako přiznám se, že při přípravě hry jsem úplně nadšený nebyl. I Voidfall mě svým dlouhým setupem trochu ubíjí a Revenant je na tom podobně. Když si vzpomenu na rozbalení a přípravu první hry, ježí se mi vlasy hrůzou, protože to ve finále bylo něco kolem hodiny a třiceti minut, a to už jsem měl aspoň nastudovaná pravidla. Zároveň jsem ale samozřejmě, možná trochu paradoxně, rád za množství obsahu, protože Revenant je díky němu velmi variabilní a znovuhratelnost je vysoká.

Čelte nepříteli!

Jak na to?

Inu nechcete si přečíst pravidla? Jsou ke stažení přímo u Albi!

Pravidla hry jsou poměrně dlouhá a komplexní. Hra totiž nabízí celou řadu možností, dlouze vysvětluje setup a všechny prvky a u desáté stránky se klidně ztratíte a vracíte na začátek. Rozhodně nic pro nováčky nebo méně zkušené a příležitostné hráče. Inu euro jako řemen, píšu to pořád.

Přitom však hra ve svém jádru není až tak složitá a důležité je pochopit hlavně centrální worker placement, využívání karet, zdrojů a boj. Plus pár prvků navíc, ale prostě jakmile pochopíte a vysvětlíte akce či princip bodování, máte vyhráno.

Hra je hrána na čtyři cykly (kola), rozdělená do pětice fází – akcí, svolání, nájezdu, trhlin a skoku. Právě hned první část je stěžejní, klíčová a nejdelší, kdy hráči vysílají své členy posádky ze své desky na hrací plán do jednotlivých lodí pro využití jejich dostupných akcí, ale i zisku vlivu u jednotlivých rodů. A ano, teď asi většině čtenářů došlo, že za celou hru má každý k dispozici 12 takových tahů. Princip vyslání workera – člena posádky, je jednoduchý – vyberete, umístíte na volné místo, získáte vliv daného rodu na desce, vyberete a vyhodnotíte akce lodě a případně získáte nechtěnou zhoubu či vyhodnotíte bonusové akce. Samotné akce? Ty slouží k zisku zdrojů, boji, zisku karet a vylepšení, vlivu, pohybu či využívání planet, nad kterými flotila právě přelétá, či přistání na nich. V kostce řečeno. Po provedení tahů hráčů dojde ke svolání a částečnému resetu, pak zaútočí Zplozenci a rozdělí zranění mezi lodě flotily, přičemž zde může dojít až k selhání centrální lodě Revenant. Ta je sice odolná, ale vše samozřejmě také nevydrží, takže ano, je třeba zhoubu likvidovat.

V další části se rozšíří zplozenci. Tedy ne tak úplně! Fáze trhlin a skoku jsou totiž ve hře variabilní a v kole nastane buď jedna nebo druhá, dle snahy a de facto rozhodnutí hráčů. Zatímco ve fázi trhlin dojde k umístění dalších lodí Zplozence, ve fázi skoku dojde k podstatně velkému resetu hry. Flotila doslova poskočí vesmírem a odstraní se planety, trhliny i zplozenci, zresetuje speciální stupnice a dojde k vytvoření nové herní situace pomocí zvláštní karty skeneru. A tady můžete vidět, jak je Revenant i přes svou euro povahu atmosférickou hrou, propojující herní a tematické prvky.

Po skončení čtvrtého cyklu musí hráči chtě nechtě sáhnout po bodovacím bloku a zapsat vítězné skóre za kolonie, vliv u rodů, zahrané karty, tajné agendy a volení či zdroje. Překvapivě musím říct, že počítaná bodů je víceméně pohodová záležitost, na to jak mozek vařící je jinak průběh hry.

Ve hře dvou hráčů Revenant lehce modifikuje pravidla, ale nijak obtížně a musím přiznat, že právě ve dvou jsme v planetárním systému galaxie prolétali nejvíce partií. A ano, hru si můžete dát i sólo, ale musím přiznat, že když už hru dostanu na stůl, raději se spoluhráčem. Ostatně podobně to platilo i u Voidfallu.

A vytvořte si mocné kombinace a možnosti!

Dojmy

Velká, rozsáhlá, komplexní, tematická, svěží, krásně zpracovaná, originální, hluboká, asymetrická, plná možností. Ale také dlouhá, na vysvětlení komplexní, rozsáhlá, zařezávací a plná symbolů. Taková je hra Revenant!

Ano, je třeba si uvědomit, že tohle je prostě velká hra. Na první pohled tak možná ani nevypadá, i díky poměrně komplexnímu balení a rozměrům, ale už při rozbalení vám dojde, že to je takový omyl na pohled. Unboxing je dlouhý, každý setup je dlouhý a stejně tak úklid. A dlouhý je i průběh hry. Ani ve dvou jsme se snad ani jednou nedostali pod hodinu a půl či spíš dvě hodiny herního času. A je to o to překvapivější, že máte stejně tahů jako třeba v menší eurovce Bílý hrad, kterou však zahrajete za podstatně nižší časovou dotaci. Ne, není to výtka vůči hře Revenant, je to pouze konstatování, které je třeba vzít v potaz, pokud budete o téhle hře uvažovat.

Herní systém jako takový je ve finále snadný. Worker placement není nic, co byste nenašli v jiných hrách a vysílání dělníků – kapitánů a pilotů, je v jádru čistou esencí této mechaniky. Jenže tady do všeho promlouvá postupně budovaná asymetrie, desítky a desítky karet, možností, kombinací a propojení, ale i odlišné jednotlivé lodě velkorodů a s tím spojená herní strategie. Zdaleka, ale zdaleka není možné v jedné partii stihnout vše a při partii neustále optimalizujete možnosti, vymýšlíte, přemýšlíte a kombinujete. To samozřejmě vede často k naprosté paralýze a prodlužování herní doby.

Tím se dostávám i k tomu, že Revenant je hrou, kterou já osobně už nechci hrát ve čtyřech. Ve dvou super, ve třech parádní. Ve čtyřech dlouhé, než se dostanu na tah často mi zmizí možnost, kterou jsem chtěl vykonat.

Strašně se mi líbí takřka dokonalé propojení hry a herních mechanik a tématu. Skrytý souboj jednotlivých rodů a hráčů o jejich vliv, útoky zplozence, skok přes hyperprostor, nákaza šířící se flotilou a ovlivňující možnosti, zapojení celkové příběhového rámce. Snad jen škoda, že hra více nepracuje s asymetrií jednotlivých rodů a neprohlubuje jejich tematický podklad. Stejně je to i s kapitány. Proč nemá každý aspoň jméno? možná by hře slušelo přidání pár scénářů, jako to má třeba Voidfall.

Možná někoho napadne, že když máte ve hře jen 12 akcí a základem je vyslání dělníka a vykonání efektu, kde se bere ta dlouhá herní doba a kombinační možnosti? v kartách! V různých vylepšení, spouštění efektů a řetězení. Vylepšujete svého kapitána, své kadety, svou loď- vlastní jedinečnou fregatu a co se v prvním cyklu či tazích může zdát jako rychlá záležitost, to postupně roztáčí kola možností.

Co se mi líbí, to je deterministický princip hry. Máte v zásadě vše ve svých rukách. Náhody je ve hře naprosté minimum, ať už v podobě dobrání karet či počtu nových lodí Zplozence. Jádro hry je ale zcela jasně dané a je na každém hráči, jak svoje možnosti využije.

Asi už to všem došlo, ale tím, jak je hra velká a materiálově obsáhlá, zabírá jednoduše hodně místa.

Co se mi líbí, to je učící křivka hry. Na počátku je sice hodně vysvětlování, tápání i nutnosti pochopení herních principů, prvků a ikon, ale jakmile hru rozehrajete opakovaně, najednou vše oceníte. Ikonografie hraní pomáhá, prvky jsou propojené, vše funkční. A pak se po třetí, čtvrté či páté partii nebojíte prohlásit Revenant za vlastně přístupnou hru a odložíte pravidla do krabice.

Co mě u hry baví, to je získávání vlivu a jeho dopad na hru, kdy se kombinuje ten získaný na stupnici, veřejně známý, ale také skrytý. To dává hře originální nádech ve spojení se zmíněným prvkem semi-kooperace. Protože ano, jde hlavně o každého hráče a jeho body, ale Zplozenci si nevybírají a tvrdě útočí na celou flotilu. Zajímavým herním prvkem je i rozhodnutí o udělení zranění lodím flotily, které vždy rozděluje jen jeden z hráčů dle pozice své fregaty na plánu. To může přinést zajímavý prvek škození a nepřímé interakce.

Ano, hry od Mindclash Games nejsou a nikdy nebudou pro každého, ať už se jedná o Anachrony, Voidfall nebo Revenant. Vyžadují velkou časovou dotaci na naučení a zvládnutí, ale často i jedno herní sezení. Odměnou je však jedinečný herní zážitek, který si zapamatujete. Revenant sice u mě osobně nepřekonává Voidfall, ale to neznamená, že mu není zdatným doplněním, či spíš lehkým konkurentem. Rozhodně se nejedná o nějakou verzi „baby“ Voidfallu, ale svébytnou, komplexní, zajímavou, originální a chytrou strategii, kterou ocení všichni milovníci těžších eur her, které přinášejí a dovolují celou řadu možností a herních taktických i strategických možností.

Revenant se právem zařadí mezi nejlepší euro hry letošního roku. O tom podle mě nemůže být debata. Bude nejlepší? Inu nevím. Konkurence je opět vysoká a určitě bude záležet na popularitě tématu a zasazení. Každopádně se jedná o velké, komplexní, originální euro plné kombinačního potenciálu a možností, které je radost objevovat a hrát. Tedy ve chvíli, kdy překonáte jeho počáteční bariéru v podobě komplexních pravidel a hromady možností. Pak vám pod rukama rozkvete jeden z herních skvostů dané kategorie.