Klub sběratelů

Přeplatíte ostatní v napínavých aukcích a dokážete vytvořit tu nejkrásnější sbírku světových uměleckých děl? Nebo způsobíte faux pas svou nedokonalostí?

Že je sbírání obrazů jen nenáročná nuda? Ale kdeže! Tenhle koníček je od začátku pořádně napínavou činností, protože každý správný sběratel musí nejprve vyrazit do jedné z vyhlášených aukčních síní a utkat se v souboji nervů o ty nejvybranější díla a následně je ještě šikovně rozmístit po své výstavní stěně, pracovně i obýváku, tak aby mu celek krásně ladil a neuvedl v rozpaky ostatní chlubily. A to ani nemluvím o tom, že se o slavná historická díla zajímají i všechna možná muzea! Inu sběratel těžký život má. A přesně to vám ukáže aukčně sběratelská hra Klub sběratelů od brněnských REXher.

Klub sběratelů je přístupnou hrou plnou eastereggů založenou na aukci, tile placementu a šikovném bodování autora Mitche Wallace. Zahrají si jí 2-4 sběratelé umění od 10 let a herní doba se pohybuje v rozmezí cca 30-60 min na partii. Každý z hráčů se ve hře stává jedním ze sběratelů soupeřících o hodnotná a krásná umělecká díla, která si následně vystavují na svých stěnách. Jenže utřídit si sbírku není jen tak a způsobit nepříjemné faux pas je otázkou jednoho špatného výběru!

Budete mít nejlepší sbírku?

Zpracování

Nejdřív jsem se lekl, že je na mé krabici se hrou chyba. Víko má totiž řadu výřezů, které představují jednotlivé obrazy. Jasně, je to strašně skvěle tematické a povedené, ale také překvapující. Zkrátka krabice dává jasně vědět, o čem tahle hra je.

Pod modravým víkem je v první řadě připravit se na chvíli vylupování žetonů, které ve hře hrají prim. Nejde ani tak o bodovací či hodnotové žetony, ale hlavně více než 100 dekorací a více než 100 jednotlivých obrazů, u kterých je třeba zmínit několik věcí. Jak asi každého u tile placementové hry napadne, mají obrazy skutečně různé velikosti. Ale hlavně je každý jiný, každý je originální ilustrací, která odkazuje na skutečně umělecké dílo, které lze najít ve světových galeriích, muzeích či sbírkách, ať už je zde narážka na Dívku s perlou, Dámu s hranostajem či Velkou vlnu u Kanagawy a také všechny možné světové umělce jako Pablo Picasso, Salvador Dálí, Vincent van Gogh a mnozí další. Několikrát během hry jsem se přistihnul, jak se spíš kochám jednotlivými ilustracemi, než abych se soustředil na hru samotnou. Velmi příjemným herním bonusem je skvěle navržený semišový (opravdu hladce semišový) insert, do kterého rozdělíte jednotlivé tvary a hodnoty obrazů a můžete ho využít i během partie.

Kromě mnoha dílků najdete v krabici ještě hráčské a centrální desky, ale také speciální aukční karty ve tvaru dražebních lístků, kterými doslova a do písmene dražíte obrazy z nabídky.

Pochvalu rozhodně zaslouží krátká, ale vše vysvětlující pravidla plná příkladů, které se hodí zejména na konci partie na bodování, které může být na první pohled trochu složitější.

Celkově rozhodně oceňuji originalitu zpracování, ať už jde o pěkně zpracované a hezky graficky zvládnuté obrazy, ale i desky a skvělý insert, který nesloží jen na uložení, ale i při hře jako zásobník na dílky.

Jak na to?

Klub sběratelů je velmi příjemně přístupnou hrou. Na začátku si každý vezme jednu desku, bodovací žetony sadu karet nabídky spolu s počáteční a počátečním obrazem. Z dílků se vytvoří nabídka, bokem se vyloží bodovací stupnice a žetony prestiže a vzhůru do hry.

Hra se hraje na jednotlivá kola, přičemž konec partie může nastat ze tří důvodů – hráči využijí všechny své karty nabídky, někdo z hráčů má dva nadbytečné obrazy (nelze je umístit) nebo někdo zaplní svou stěnu. Pak následuje bodování.

Každé kolo se skládá z několika kroků. Na počátku je zde příprava aukce – hráč s kladívkem vybere libovolné obrazy dle jejich rubové strany dle počtu hráčů + 1 a vytvoří nabídku, ve které následně díla otočí. Následně proběhne dražba, kdy každý z hráčů vybere a současně zahraje jednu kartu nabídky udávající hodnotu, respektive jeho nabízenou „cenu“ do aukce. Vtip je v tom, že hráči si následně rozdělí/draftují obrazy dle pořadí danou hodnotou svých karet od největší po nejmenší. Takže pokud nějaký obraz hodně chcete, zahrajete vysokou kartu a obráceně. Remíze je pak velmi elegantně řešena další kartou v pořadí (nabídka se hraje na postupně vznikající balíček). Po výběru dílku si každý hráč umístí obraz na svou desku, přičemž musí splnit jednoduché podmínky (nepřesahovat mřížku, nepřekrývat, neotáčet vzhůru nohama a vzájemně propojit nové a staré). V případě spojení stejných rámů navíc mohou hráči získat bonus v podobě dílků dekorací, které pomáhají zaplňovat prázdná místa na desce. A zároveň se zde dostáváme k tomu zmíněnému faux pas, které vznikne, když hráč vedle sebe položí obrazy stejného typu (ve hře jsou čtyři, barevně odlišené).

Hodně zajímavým prvkem, respektive mechanismem je bodování. Po každém kole zbyde jeden z obrazů v nabídce. Ten se umístí do muzea a dle jeho hodnoty zvýší hodnota prestiže dané kategorie. Na konci hry, čím vyšší hodnota prestiže, tím lepší bodování daných uměleckých děl všech hráčů. Takže ano, optimální je najít balanc mezi prestiží děl v muzeích a vlastní sbírkou.

Jakmile nastane jedna z podmínek konce hry, nastává bodování, které je určována dle zmíněné prestiže, bonusů za dekorace, bonus za obrazy ve výšce očí a za zaplněnou stěnu. Naopak pokud hráčům obrazy přebývají, znamená to bodovou ztrátu.

Hra je plná odkazů na skutečná umělecká díla!

Dojmy

Klub sběratelů je tematické, příjemné, pravidlově velmi přístupné, krásně zpracované a mechanicky chytré skládání, které si užijí všichni kolem stolu, od začátečníků, přes pokročilé, až po zkušené hráče a od dětí školou povinných až po prarodiče.

Velkým kladem hry je krásné zpracování. Detailně provedené obrazy navazující na skutečná umělecká díla, skvělý insert, šikovně řešené karty nabídky i desky, které sice nejsou dvojité, ale díky lehkému vystoupnutí krajových bodů nic nikam neutíká. Hra navíc graficky na stole strašně hezky vypadá.

Her, kde vybíráte a následně umisťujete dílky sice není málo, ale Klub sběratelů přináší chytře propojený (a šikovně jednoduchý) mechanismus dražby ve spojení s tile placementem, který disponuje jednoduchými pravidly, které hráče zbytečně nezahlcují a nutnost plánovat a rozvažovat umístění dávkují tak akorát. Líbí se mi, že dražební možnosti mají všichni stejné a záleží na každém, jak je využije.

Zaplňování stěny je šikovně propojeno s bodováním, ale i faux pas, které vám body sebere. Je důležité si rozmyslet, co kam na stěnu přidat, ale také sledovat vzrůstající prestiž jednotlivých kategorií. Ono je totiž hezké mít šikovně umístěnou hromadu modrých obrazů, ale pokud pak mají nejnižší prestiž, bodově vás spíš bolí. A je pořádný rozdíl dostat za dané obrazy 2 body nebo 5. hráč, který vybírá obrazy do dražby má nelehký úkol. Může si sice vybrat, co by se mu nejvíc hodilo, ale musí myslet i na ostatní a i na muzeum.

Interakce ve hře je překvapivě víc, než by se mohlo zdát. Ať už v rámci aukce, tak i v rámci umisťování a „boje“ o zvyšování prestiže. Do toho si přidejte umné propojování stejných rámů uměleckých děl a ze hry se místy může stát docela třeskutý souboj o vhodná umělecká díla.

Hru samozřejmě ovlivňuje náhoda v podobě dobraných dílků, ale s tou je třeba počítat a nesnažit se plánovat na jistotu. Vždy se může stát, že na poslední místo vám nevystačí správná kategorie či velikost obrazu. Aspoň že jsou tady dekorace.

Velkým kladem je délka hry, a to v jakémkoliv počtu hráčů. Do deklarovaných 30-60 máte bez problému odehráno, a to i v případě, že hru hrají noví hráči.

Rozhodně bych se nebál o znovuhratelnost celé hry. Každá partie je jednoduše odlišná.

Klub sběratelů je velmi příjemným skládáním své unikátní obrazové sbírky plné rozhodování, plánování, ale sem tam i náhody, zabalené do přístupných pravidel, která ve spojení s elegantní hratelností a napětím vtáhnou každého hráče u stolu. Hra nabízí velmi svižnou a příjemnou hratelnost, šikovné mechaniky a za mě hodně chytré bodování, které dává hře elegantní propojení. Snad jedinou výtku bych měl k tomu, že by ve hře možná mohla být varianta třeba s úkoly nebo nějakými veřejnými destičkami k plnění pro více herních režimů, ale to už je spíš hnidopišství, protože hra jako taková funguje prostě hezky a dražební skládání nás velmi baví!