Nákaza

Nemluvný samotář, šílená žena, dobrotivý lidojed a Naděje pro boj s Nákazou, která pohltí vše živé a přetvoří k obrazu svému. Aneb vydalo Comics Centrum další pecku?

Před deseti lety bylo vykopáno něco temného, strašlivého. V temných zákoutích, v hloubce větší, než pátrali trpaslíci v Morii. Z těchto míst vystoupila na světlo světa Nákaza, která pohlcuje, ničí a ke svému obrazu pokřivuje vše živé v krvavých chuchvalcích. A jak na takovou Nákazu reagovat? Nevím jak zbytek světa, ale vláda Spojených států rozhodla o drastickém, ale efektivním řešení – vytvoření karanténní zóny západně od Skalistých hor. Ponechat zde vše, co nejde zachránit, atomovými hřiby vybombardovat perimetr okolo a starejte se. A asi každého, kdo zná aspoň nějaké to post apokalyptické dílo, napadne, co se v takové uzavřené oblasti stane.

Ano, začátek nákazy vrhá čtenáře doprostřed uzavřené zóny a rovnou do víru dění. Bez dlouhého vysvětlování, bez představování historie či postav. Na to dojde čas postupně, což je podle mě pro tempo dění a scénář Justina Jordana dobře. A na začátku má čtenář pocit, že vstupuje do světa, kde se společně mísí prvky Šíleného Maxe a Živých mrtvých. Žádná spravedlnost, žádné dozvuky civilizace – tady platí právo silnější a šílenějšího! To ostatně moc dobře ví první nastoupivší hlavní postava v podobě mlčenlivého „Ne“, který ví jak přežít v pustině a rozhodně se nebojí sáhnout po násilí, které je rozhodně všudypřítomným prvkem. A Ne náhodou potká Naději. Miminko, které jako jediné umí porazit Nákazu. A že to zní dohromady jako trochu akční klišé? Ano i ne! V rámci putování hrdinů totiž dojde na setkání s tradičními i netradičními postavami, ať už se jedná o šílenou Molly nebo dobrotivého lidojeda Jacka. A také na setkání s mnoha šílenci, vrahy, otrokáři, nájezdníky a prospěcháři.

Musím říct, že z počátku – řekněme první kapitolu – mi Nákaza nepřišla výrazně převratná. Trochu jsem se obával, že se mi do ruky dostal sice kvalitní, ale zároveň klasický post apo komiks o souboji lidstva s tajemnou nákazou a jedinou záchranou v rukou nechtěného hrdiny plný brutálního násilí, krvavých scén a hororových prvků prostupujících ledového scény horského prostředí. Jenže s každou další stránkou a panelem jsem se chtě nechtě do tohohle světa a příběhu stále více propadal a výsledkem bylo v případě první knihy přečtení za dva večery a tiché „wow“. Co se totiž na počátku tváří jako krutá krvavá rubačka a road story, to se rychle mění v živý svět plný psychologicky silných postav a jejich charakterů, srdcervoucích příběhů a sociálně psychologické drama, kde (aspoň pro mě) jde samotná nákaza trochu do pozadí a do popředí vystupují postavy, jejich motivace, historie a charaktery. A celé to nesmírně skvěle funguje.

Hodně se mi líbí, jakým stylem Justin Jordan svůj příběh vypráví. Akce střídá akci, tu prokládá temnějšími prvky, ale i osobními dramaty hlavních postav. A najednou vám nikdo nepřijde černobílý nebo čistě zlý či hodný. Někoho je vám líto, někoho chápete. A začnete přemýšlet, jak byste se v takové situaci zachovali vy. Dá se ospravedlnit lidojed, když je vlastně v jádru hodný člověk? Může být fanatický kazatel úplně někým jiným? A co dovedlo Molly k šílenství, pro něž by obětovala pro Naději doslova vše? A právě výrazný mix zcela odlišných postav udává komiksu svěží dynamiku. Zároveň musím říct, že jsem si z počátku musel trochu zvykat na dvě linie vyprávění – jednu aktuální prostřednictvím postav, druhou v podobě vypravěče, kterou retrospektivně uvádí sama Naděje. Je to podobné jako třeba v příběhu Ságy.

Ne, Nákaza není v jádru hezká růžová cesta za osvobozením. A není ani pro slabé povahy. Nákaza je komiksem o tom, jak hrozné věci dokáží lidé lidem dělat ve chvíli, kdy k tomu mají příležitost nebo ve chvíli, kdy ztratí své jistoty a prostředí. A také je to příběh o tom, někteří si vždy najdou svou příležitost k prospěchu, zatímco jiní se snaží jen přežít. Ano, mám pocit, že Nákaza je příběh hlavně o lidech.

Kyle Strahm, John Bivens, John Lucas, Felipe Sobreiro, Rye Hickman. Celá série Nákazy má 25 sešitů a v souborném vydání celých 720 stran rozdělených do dvou samostatných knih (které však koupíte jen dohromady). A na takovou porci si muselo výtvarné křeslo rozdělit několik autorů. A za sebe musím říct, že minimálně první kniha nemá slabých míst. Kresba je výrazný, dynamická, detailní, nepravidelné panelování podtrhuje spád a akční scény scénáře, hravost s jednotlivými detaily a hororovými prvky prostě skvěle vypadá. Stejně jako barevný styl, kde výrazně dominuje rudě červená nákaza s ostatními barvami lehce posunutými do méně výrazných tónů s převažujícími odstíny šedé a bílé, což vytváří zajímavý předobraz čistoty a krvavého „zla“. Byť ano, největší zlo leží úplně jinde.

Pro mě je pozitivním krokem a rozhodnutím vydavatelství Comics Centrum, kdy celou sérii Nákazy vydávají najednou, kompletní, ve dvou obsáhlých svazcích, které sice nemají rozměry kolosálních knih, ale najdete v nich nejen všechny sešity, ale i kratší povídky, obálky, přebaly. Prostě naprosto kompletní sérii. Každá kniha má pak více než 350 stran, povedené zpracování, obálky, pevné desky a dokonalý překlad. Za mě je to rozhodně lepší rozhodnutí, než vydat jednu kniha za třeba půl roku vydávat další, protože až celek tvoří kompletní příběh, který prostě chcete načíst celý.

Ano, první díl Nákazy mě nadchnul. Nejsem úplně vášnivým čtenářem hororových příběhů, ale tady dostáváte spíš post apokalyptickou jízdu, ve které se snoubí prvky Mad Maxe, Ságy, Živých mrtvých a solidního psychologického dramatu s důrazem na jednotlivé postavy, které výrazným způsobem táhnou dění vpřed. Od začátku do konce nenechá autor čtenáře vydechnout a Nákaza nabízí dobrý spád, zajímavý děj a vtahující atmosféru mrazivě krvavého místa, kde se rozhodně nechcete ocitnout. A pokud bude druhá kniha podobně našlapaná, máme tu rozhodně jeden z top komiksů roku.