Bologna

Ovládne jedno z nejmocnějších měst severní Itálie strana guelfů stranících papeži nebo podporovatelů světské moci v podobě ghibellínů?

Kdo ovládne město?

Historie je v podstatě kronikou bojů o moc, bohatství a vliv. A je úplně jedno, do kterého historického období se vydáte. Zhruba od druhé poloviny 10. až do 13. století probíhal v severní Itálii stupňující se boj mezi císařem a papežem, respektive v rámci Itálie následně mezi frakcemi guelfů a ghibellínů, kteří byli navázáni na šlechtické rody Welfů a Štaufů, a to v rámci vzájemných trvajících sporů mezi papežskou – církevní i světskou – císařskou mocí. A postupně gradující konflikt vedl takřka k občanské válce, která by zachvátila nejen italské území, ale i samotné město Bologna uvnitř městských hradeb. Město, které bylo a je už od počátku minulého tisíciletí jedním z center vzdělanosti a úžasnou ukázkou stavitelství i umění. A také město, které bylo v jedné době doslova poseté rodinnými věžemi, které symbolizovaly nejen moc, ale staly se i opevněnými sídly moci. A právě souboj guelfů a ghibellínů a město věží, inspirovali tvůrčí autorskou dvojici Martina Holeksu a Roberta Miličku k vytvoření deskové dvojkovky Bologna, kterou vydává TLAMA games.

Bologna je abstraktní převahová hra pro přesně dva hráče s věkovým doporučením 10+ a herní dobou okolo 25-35 min na jednu partii. Každý z hráčů se ve hře ujímá jedné z frakcí a snaží se uzavíráním nádvoří pomocí převahy získat vliv a moc, případně ovládnout městské dominanty, protože jen hráč s větším vlivem na městského podestu může získat vítězství.

Čtvrti se plní, město roste…

Zpracování

Podobně jako třeba u dřívější autorské hry Sneferu vydavatelství TLAMA games, i v případě hry Bologna se podařilo v rámci grafiky ukořistit slavného „Mica“, který do deskovek přináší svůj jedinečný barevně odlehčený styl. Byť v případě Bologny se jeho grafika trochu redukuje, a to na box a variabilní herní plán, tvořený otočnými deskami čtvrtí, kterých je v krabici 6 – jedna středová, 5 okolo. Desky nefungují jen jako herní základ a samotné město Bologna, ale i jako počítací stupnice.

Kromě desek najdete po víkem zejména tři sady dřevěných komponent. První z nich je neutrální set městských dominant od domu radních až po katedrálu, o něž se vedou tvrdé střety. Dominanty pak doplňují dvě sady pro hráče, tvořené 17 hranoly ve velikostech 2-6, které fungují jako domy a věže zároveň, kdy záleží, jak je postavíte na plán. Respektive zda to bude vodorovně „na délku“ nebo vertikálně „do výšky“.

Co za sebe musím ocenit, to jsou pravidla – krátká, dobře napsaná i vysvětlená, jasná.

A celkově, i když je hra trochu minimalistická, je její zpracování povedené v kombinaci pěkného herního plánu s detaily města a kvalitních dřevěných miniatur a věží v pěkně zvolené velikosti, která je příjemná na hratelnost, přehlednost i manipulaci.

Tvrdý souboj o každé nádvoří!

Jak na to?

Herně je hra co do pravidlového rámce v podstatě esencí jednoduchosti a minimalistických pravidel. Na začátku sestavíte herní plán s libovolným otočením desek, kdy tento představuje plán města Bologna s šesticí čtvrtí a prostorem pro stavění. Figurka podesty ukazující vliv se postaví na nulo a bokem vyloží neutrální dominanty. Každý hráč dostane kompletní sadu svých staveb a 6 rohových studoven.

Cílem hry je dosáhnout pole 15 na své straně stupnice vlivu. Respektive získat více vlivu na konci hry, pokud žádný hráč nedosáhne pole 15 během hraní.

Hráči se střídají v tazích, přičemž aktivní má vždy 3 možnosti – postavení domu, domu se studovnou či věže. Stavby musí respektovat čtvercové mřížky ve čtvrtích a musí se dotýkat vnějších okrajů. A budovy se studovnou musí studovnou zabrat speciální trojúhelníkové pole. A to je vlastně skoro vše!

Skutečně pravidel navíc už je jen pár, jako třeba postavení libovolné dominanty při prvním budování ve čtvrti a budování nádvoří během hry. Pomocí staveb a jejich umisťování se postupně vytvářejí uzavřené prostory, nádvoří, která dle své velikosti přinášejí vliv hráči, který má převahu v okolních domech, respektive případně polích domů, která se nádvoří dotýkají. Vítěz si okamžitě započítá vliv na stupnici, a to pohybem figurky podesty na tu či druhou stranu.

Pokud během hry žádný hráč nezíská vliv až na pole 15, nastává po umístění všech budov hráčů závěrečné vyhodnocení, kdy body přinášejí dominanty ve čtvrtích, kdy se již nehodnotí převaha budov samotných, ale čistě věží. Ty jsou v hodnotách od 2 do 6 a logicky čím vyšší, tím větší/vyšší, tím silnější. No a kdo má na konci větší vliv, vyhrává. Budou to ghibellíni nebo guelfové?

Katedrálu nikomu nedáme!

Dojmy

Pravidlově jednoduchá, herně elegantní, s chytrými mechanikami, skvělým systémem převahy, pěkným zpracováním a historickým propojením. A také plná napětí a myšlenkového souboje od začátku do konce s obrovskou znovuhratelností! A ano, mám rád chytré až šachové hry, které umí z minima vykoulit naprosto vtahující hratelnost, která na jednoduchých pravidlech staví strategický skvost. A přesně takový mix mi Bologna nabízí!

Moc se mi líbí, jaké tempo a dynamiku vytváří dvojí využití komponent hráčů. Domy potřebujete pro nádvoří a vliv během hry, věže naopak slouží na konci. Jádrem hry je vyvážit obě části umisťovací mechaniky, protože nemůžete jednoduše spoléhat jen čistě na jednu či druhou. Pokud budete jen stavět věže, soupeř vás přejede během hry. A naopak pokud se zaměříte jen na nádvoří a budete ignorovat věže, na konci hry propadnete v kontrole dominant. Hra tak nabízí sympatický strategický rébus a snahu o převážení soupeře, kdy se oba hráči během hry neustále musí vyvažovat, ale zároveň se snažit protlačit svou herní strategii k vítězství.

Patnáctibodová hranice se totiž může zdát na začátku jako nedostižný milník, ale ve chvíli, kdy soupeře poprvé vyhraje vliv na nádvoří a poskočí z nuly na 11 bodů, dojde vám, že jeho snahu musíte vyvážit, jinak hra skončí rychleji, než začala.

Líbí se mi variabilita čtvrtí a také to, jak jednotlivá rozložení variují hratelnost i umisťování pro naplnění podmínek. Zároveň i zajímavý prvek, který umožňuje nádvoří různě dělit a zasahovat si vzájemně do snah. Tady nastává i těžký rozhodovací prvek mezi volbou velikostí umístěných domů a věží. Velké domy umí rychle uzavírat velká nádvoří, ale také představují velkou sílu pro ovládnutí dominant. Jenže zároveň je nelze jen šetřit na závěr, protože ke konci partie už je do čtvrtí umisťujete velmi obtížně.

Šikovným herním prvkem jsou dominanty samotné. Nejen jejich bodování na konci hry, ale i velikosti. Na počátku se zaměřujete spíše na nádvoří, na což se velké budovy spíš nehodí, neboť zabírají více místa, ale zároveň nechcete nechat soupeře, aby si katedrálu umístil, jak se mu zlíbí a začal kolem ní okamžitě budovat vliv.

Bologna je přesně tým typem hry, který vyžaduje opakovanější hraní a proniknutí do mechanik a principů a strategií. Její naučení i vysvětlení je otázkou okamžiku, ale proniknutí do hlubších strategických zákoutí a taktizování vyžaduje určitou investici a opakované hraní, kdy pak hra s každým dalším zahráním jen kvete. A ani se nemusíte bát o variabilitu či znvuhratelnost, která se zdá takřka nekonečná, protože i přes minimum komponent jsou jednotlivé partie odlišné.

Co se mi líbí, to je další příjemný historický exkurz, který jsem si díky hře udělal. Téma v jinak abstraktní hře funguje pěkně, a to včetně historického úvodu.

Bologna je chytrá, propracovaná, vyvážená, strategická dvojkovka, která v minimálních pravidlech přináší maximálně chytrou hratelnost a hloubku s absencí náhody, ale dominancí správného uvažování, přetahování a elegantní hratelnosti. Za nás trefa do černého!