Vantage

Vydejte se do neznáma a prozkoumejte celou otevřenou planetu v rolích vesmírných trosečníků v neotřele originálním systému.

Celý svět k průzkumu!

Než se pustíte dál – Vantage je hra, která může trpět na zbytečné spoilery. Těch se však v textu i fotkách snažíme maximálně vyvarovat!

Jamey Stegmaier je pro mě jeden z největších deskoherních vizionářů a nadšenců. Ne vždy mi jeho hry plně sednou, ne vždy se shodnu s tím, že všechno co vyplodí je skvost, ale nedá se mu upřít ani nadšení, ani originalita. A moje pouto s autorem se vlastně váže už k naší první deskoherní recenzi modernější éry GeekCave, kdy jsme psali o tehdy naprosto fantastické hře Scythe. A ano, právě Scythe je pro mě stále důkazem autorovi geniality. A když jsem poprvé slyšel o hře Vantage, na které Jamey pracoval několik let, byl jsem hodně zvědavý, protože v ní sliboval jedinečný otevřený sandboxový svět postavený na prozkoumávání, svobodě a mnoha a mnoha kartách. A po vyzkoušení mohu ve své podstatě pouze konstatovat, že za prvé je Jamey Stegmaier skutečně herní génius a za druhé splnil vše, co sliboval. Jen zároveň rozhodně nevytvořil hru pro každého. Ale pojďme na ní!

Vantage je kooperativní, nekampaňová, dobrodružná hra o prozkoumávání, plnění úkolů a užívání si jedinečného světa doslova plnými doušky pro 1-6 hráčů od 14 let a s herní dobou od nějaký 90-120 min na jedno sezení. Každý z hráčů se převtělí do role vesmírného trosečníka, který přistane v záchranné kapsli na neznámé, nezmapované planetě a společně by měli plnit náhodně tažený úkol. Nebo jen prozkoumávat a plnit výzvy. Nebo osobní cíle. Nebo jedinečná poslání. A ano, je toho mnoho!

Zpracování

Vantage na první pohled na krabici působí trochu abstraktně. Sice vidíte ve výřezu kulatého okna povrch neznámé planety, ten však působí trochu genericky a upřímně nevím, jak moc by mě motivoval hru vyzkoušet, pokud bych o ní nic nevěděl. Pak ale Vantage vezmete do rukou a ty se vám prohnou až na zem, protože váha tohohle macka je rozhodně značná.

A proč je hra tak těžká? Inu to zjistíte hned po rozbalení. V boxu totiž najdete v rozřazených přihrádkách tvořících prakticky insert stovky a stovky karet. Více než 400 oboustranných tarotových lokací a více než 900 běžných karet různých předmětů, postav či úkolů. To je porce, za kterou by se nestydělo lecjaké LCG po vydání pár cyklů rozšíření. Za mě osobně je grafický háv a rozvržení karet naprosto parádní a hře dodává skvělou hloubku a téma kombinující řekněme sci-fi a fantasy. Což je dobré asi zdůraznit, protože ač se hra tváří jako sci-fi s letem k neznámé planetě a jejímu objevování, můžete během hry narazit třeba na obřího krakena, obléhání takřka středověkých hradů, lovení ryb pomocí háčků nebo naopak chránění vesničanů pomocí plasmových pušek. Tím chci jen zdůraznit, že Vantage a obsažený svět rozhodně není nijak jednostranný a rozhodně čekejte nečekané, protože autor zde zcela popustil uzdu své fantazii. A je to jedině dobře. Každopádně ještě zpět ke kartám. Základem jsou zmíněné lokace, které tvoří jakousi mapu, obraz světa, po kterém putujete. Na každou karu lokace hráči koukají z pohledu první osoby, kdy jí máte ve speciálním stojánku a sledujete doslova svět před vámi. A ten svět, ten obraz na „monitoru“ musíte skutečně vnímat, musíte přemýšlet nad detaily, možnostmi či poznámkami. A také znalostmi z předchozích partií, protože hra sice jednotlivé scénáře, respektive sezení nepropojuje, ale tím jak ve hře skutečně prozkoumáváte svět, mohou vám poznámky a znalosti z předchozích her pomoci při řešení výzev dalších her. Už jen třeba tím, že víte kde je moře či les apod.

Šikovně přehledné jsou i klasické karty, kdy na těch najdete úkoly, poslání, ale také postavy reprezentující hráče a celou řadu NPC postav, předmětů, vybavení a dalších prvků. Šikovné je, že karty jsou předem rozdělené podle čísel a vy si vždy jen v krabici najdete, co zrovna potřebujete. Právě proto jsou čísla na spodních stranách karet, takže máte zabráněno nechtěně nahlížet na záznamy, které zatím nemáte znát. Funguje to velmi dobře. Ostatně ono celkově i díky roztřídění karet a systému uložení je příprava i úklid hry Vantage až neskutečně rychlou záležitostí, což musím rozhodně ocenit. Do takových 10 minut máte nachystanou partii a můžete se vrhnout do hry.

Kromě karet najdete ve hře i celou řadu kartónových herních žetonů, mincí, ale také dřevěných ukazatelů, kostek posílání, stojánků na karty a hlavně herních kostek dvojice druhů – jedny pod názvem kostky nástrah pro řešení „testů“, druhé pak kostky dovedností. Vše je strašně hezké, příjemné na hraní, kvalitně udělané, funkční a graficky originální. I když tedy musím konstatovat, že herní žetony dovedností jsem vyměnil za dřevěné, protože se mi s nimi příjemněji hraje a také jsem si pořídil desky postav. Ono totiž během hry z karet tvoříte mřížku 9×9 karet, kdy středem je právě vaše postava a speciální dvouvrstvé desky udržují hru tak nějak pohromadě. Není to nutnost, ale oboje jsou příjemné „prémiové“ vychytávky pro příjemnější zážitek z hraní.

Stěžejní součástí jsou knihy příběhů, kde pod jednotlivými číselnými záznamy najdete všemožné testy, výzvy a jejich výsledky. V kostce se dá říct, že si vždy podle vybrané možnosti najdete v příslušné barevné knize číselný záznam a postupujete podle textu. Takže ano, čeká na vás hromada čtení.

Ano, celkově je Vantage už svým vybavením a obsahem až neskutečně obsáhlá hra. Máme ve sbírce docela dost různých karetních her, obsáhlá LCG, a přesto je tahle hra jedinečná a její obsah vydá na skutečně desítky a desítky hodin hraní a prozkoumávání stále nových možností a objevů. Osobně se mi hodně líbí grafika, ať už na kartách lokací nebo kartách vybavení či postav. Rozhodně se jí nedá upřít originalita. Jen je škoda některých chyb či překlepů, pro které doporučuji sledovat vlákno na zatrolených hrách.

Doktor? Vědec? Kapitán? Drsňák? Výběr je na Vás!

Jak na to?

Vantage je doslova herní pískoviště. Prostě lepší definici pojmu sandbox než tuhle hru nenajdete. a navíc je tenhle skutečně otevřený a bohatý koncept postavený na geniálně jednoduchých pravidlech o pár stranách textu, které rychle přečtete, rychle vysvětlíte a pak už si jen hrajte!

Příprava hry je pro mě jeden z největších kladů hry. V základu má jen šest kroků a máte nachystáno v řádu pár minut. Navíc většinu karet necháte v krabici, která slouží jako funkční zásobník. Ani na stole pak hra nezabírá zbytečně moc místa.

Po úvodní přípravě vás hra postupnými kroky provede pokročilejším setupem od ztroskotání až po výběr ústředního úkolu, kterých je celá řada a každý vyžaduje něco jiného doslova a do písmene.

Hra jako taková je postavená na opakovaně zmíněných kartách lokací i předmětů, ale také na 7 knihách příběhů, navázaných vždy na jeden typ barevně odlišných dovedností (pohyb, průzkum, kontakt, pomoc, sebrání, dominance a pohyb po lokacích). V praxi to funguje velmi jednoduše tak, že ve chvíli, kdy chcete nějakým způsobem interagovat s lokací či s kartou, jednoduše dle barevného testu najdete v příslušné knize daný číselný záznam a pomocí kostek nástrah (či jiných prostředků) vyhodnotíte podmínky a následně i výsledek akce. Zajímavý twist je v tom, že vlastně všechny různé testy či výzvy jsou úspěšné (tedy ne kategoricky vždy, ale vždy dostanete nějaký výsledek), ať už se vám daří či nikoliv a kostky nástrah způsobují spíš omezení, respektive snížení statistik v případě špatných hodů. Je to každopádně systém elegantní, jednoduchý a přístupný, ale na straně druhé vyžaduje hromadu hledání i čtení, a ne každému musí vyhovovat. Ono v jádru se dá říct, že je to taková kombinace karetní hry a gamebooku.

Každopádně během hry se hráči střídají v tazích a na tahu vždy vyhodnotí jednu akci – akci lokace, akce na kartách nebo odchod, kdy všechny probíhají podobně na ose „najdete záznam, přečtete si náklady, můžete si snížit náklady, hodíte kostkami a vyhodnotíte výsledky kostek a zároveň si můžete přečíst i výsledek dané akce“. A v podstatě takhle snadné to celé v úplném jádru je! Byť samozřejmě do hry přistupují další prvky, jako umisťování kostek do mřížky na karty, kostky posílené, doplňující a posilující efekty nebo třeba různé hádanky a výzvy. To vše se ale objevuje postupně během hry. Čímž se z Vantage stává o něco těžší kousek na hraní a trochu mi to připomíná jiné hry autora, jako třeba Tapestry. Tam také pravidla byla na doslova jen pár stran, ale pak se muselo něco dohledávat, hledat vysvětlení apod. a ne náhodou je na BGG poměrně obsáhlé vlákno ve fóru.

A jak už jsem psal, každý hráč je reprezentován postavou, členem ztroskotané posádky, přičemž jich je šest a každý (docela logicky) navázaný na jinou dovednost. Postavy tvoří základ hráčovi sbírky karet, které postupně vykládá do aktivní mřížky 9×9, ve které může karty různě využívat a aktivovat k dosažení úspěšného splnění úkolu.

Ono když to přeženu, tak těch pár řádků výše popisuje celý základ hry. Sice v kostce a zrychleně, ale přesně takto přístupná hra Vantage je – tedy kombinace procházení a průzkumu s využitím karet a scénářových knih a karetní sbírky s centrální postavou a postupně získaným vybavením či dalšími herním prvky. Ale není každopádně nic lehčího, než si přečíst celá pravidla na stránkách Albi přímo na kartě hry.

Stovky a stovky karet!

Dojmy

Originální, jedinečná, přístupná, ale přitom hluboká, vtahující, plná příběhů, mechanicky geniálně jednoduchá, otevřená, nápaditá, imaginativní, rychle připravená, obrovská – Vantage je hra, která má podle mě množství megalomanských kladů, ale umím si představit i celou řadu hráčů, pro které přesně některé mé klady budou absolutní zápory. Já chci ale u Vantage zůstat primárně pozitivní, protože tahle hra mě nadchla.

Vantage je na jedné straně strašně jednoduchá hra. V podstatě se jedná o přístupný titul, na který nemusíte ani být zkušenými hráči, protože pár stránek pravidel a všechny vysvětlené kroky tahů do detailů jsou prostě super. Jenže v té jednoduchosti se skrývá první úskalí, a to je nejasnost některých prvků, která vám ale vyskočí až během hraní. Není náhoda, že na BGG je celá řad otázek, na které autor aktivně odpovídá. Vantage je prostě velká, rozsáhlá a bohatá hra, během které vznikají originální a jedinečné situace a interakce a ne vždy je vše jasné na první přečtení/vysvětlení. Takže ano, pokud nemáte rádi hry, u kterých mohou vznikat nejasnosti či možnost více interpretací, bude vás Vantage trochu štvát. Na druhou stranu lze ocenit aplikace, která obsahuje dostupná errata a vylepšení, i když mnoho z nich bylo do české verze již zapracováno.

Ostatně to samé platí i pro hráče, kteří mají rádi od začátku jasno, vytyčený cíl a pevnou strategii. Vantage totiž nikoho nevede za ruku. Hodí vás na planetu, dá vám úkoly a hrajte si. A hráč či hráči sami musí přijít na to, kde najdou požadované suroviny, jak mohou splnit cíl, do které lokace se vydat, koho požádat o pomoc či jako akce si zvolit. Musíte prostě přijmout, že to je součást herního zážitku, tedy to že vám hra dává svůj otevřený svět ke hraní, přemýšlení, představivosti a zážitku. Zase na straně druhé jinde nic podobného nezažijete. Prostě tady si můžete dělat cokoliv. Máte sbírat rostliny, ale vy chcete rybařit nebo se přátelit s obyvateli a otevřít si obchod? Chcete si postavit vilu a dobít hrad? Nebo se zúčastnit závodů? Jasně, proč ne! Pokud to Vantage umí, můžete si to vyzkoušet. Můžete se jen tak toulat a objevovat, můžete být krutým diktátorem i ošlehaným průzkumníkem, rabovat i rozdávat. Jednoduše řečeno začnete jako trosečník a musíte si napsat svůj vlastní herní a „životní“ příběh svázaný jen minimem pravidel, možnostmi a úkolem, který aspoň základu udává nějaký cíl.

Ano, herní svoboda hry je jedinečná a originální. A je stejně zajímavá a originální jako celý svět, který se otevře kolem vás. Navíc si osobně docela cením té „nenáročnosti“ respektive pocitu, že mě hra motivuje objevovat a ne se třást před každým postupem o život. Spíš se jedná o takovou RPG pohodu, než hru typu Arkham, kde vás pojede každé nadechnutí.

I když se hra tváří možná nenáročně a relaxačně, tak postupně zjistíte, že naopak klade docela velký důraz na přemýšlení, analýzu a zkoumání. Každá karta, každá lokace, vyžaduje soustředění a přemýšlení nad správným postupem a využitím. Zvlášť pokud chcete skutečně plnit úkoly či poslání a vyhrát.

Měl jsme trochu obavu z určité repetitivnosti celé hry, respektive z kostek a vyhodnocování, ale ve výsledku mi to celé vůbec nevadí ani po řadě her. Ono i jen rozmístění hozených kostek je zajímavý puzzle s fungujícím přesahem.

Zajímavá je velká variabilita hry i co do trvání partie. Hrál jsem hodinu, ale hrál jsem i tři. Někdy máte větší štěstí, někdy větší znalost z předchozích her, někdy se naopak touláte víc, než byste chtěli. Rozhodně se nejedná o hru, kde by se dalo jasně stanovit, že třeba ve dvou budete hrát dvě hodiny. A zase to souvisí s tou otevřeností.

I když jednotlivé hry nejsou vzájemně propojené a vždy se jedná o samostatnou partii, tak hra jako taková funguje jako skutečná planeta, kterou postupně prozkoumáváte. Tedy každou partií dostáváte další části znalostí, objevujete další lokace, zjišťujete kde co je, jak fungují obyvatelé, co lze čekat. Hra tak sice nevyžaduje několik partií k „dokončení“ či vítězství, protože každá partie je samostatná, ale zároveň hráče odměňuje opakovaným hraním a učením se o světě. Je to jako vytvářet si vlastní učebnici či průvodce pomocí postupných zážitků a objevování.

Musíte počítat s náhodou. Někdy se prostě vydáte špatným směrem, někdy vám nepadají kostky, někdy potřebujete určité vybavení, ale místo harpuny dostanete papouška, protože jste došli na úplně špatné místo. To vše je možné, ale zároveň jde ruku v ruce s přechozím bodem, tedy postupným objevováním světa a planety.

K čemu mám výtku, to je počet hráčů. Sólo a ve dvou je naprostý ideál pro tuto hru. Ve třech už to začíná trochu dřít, ve více bych hru nechtěl ani zkoušet. Tady jednoduše chcete neustále hrát, neustále objevovat, být stále na tahu. Takže ano, ideál je za mě sólo, byť i ve dvou pořád dobře funguje kooperace a práce s omezenými informacemi obou hráčů, kdy je kladen důraz na kooperaci a domluvu.

Jedinečná atmosféra, originální koncept, neskutečný prostor k prozkoumávání, objevování a volnému hraní, jednoduchá pravidla, vtahující příběhy a možnosti, parádní mix žánrů, krásné zpracování. A také přemýšlení nad každým krokem, touhou se vrátit a noční přemýšlení nad dobře strávenou partií. Hra Vantage toho ve svém masivním složení skrývá skutečně hodně a za mě se jedná nejen o nejoriginálnější hru posledních let, ale také o jednu z nejlepších a i přes tvrdou konkurenci o jednu z top her letošního roku!