Horor, akce, emoce. Goon má prostě vše. A zejména emoce v dalším svazku dávkuje doslova brutálně a dožene vás k pláči!

Pokud některé příběhy mají nerovnoměrně se vlnící křivku plnou různých žánrů a vyznění, tak Goon jde v tomhle ještě o kus dál. Tenhle svalovec s dobrou duší totiž nemá křivku, ale změť kudrlinek, klubíček a nezměrných možností, které do svého příběhu Eric Powell v mnoha vrstvách umístil. A i když jsem dosud nečetl žádnou špatnou knihu nebo dokonce část, tak dvanáctý svazek s podtitulem Nářek těch, kteří nás vychovali snad úplně nejlépe ve své čtveřici příběhů ukazuje ten ukázkový rozsah žánrů a příběhu, který umí Goon naservírovat.

Nářek těch, kteří nás vychovali se sestává z celé čtveřice příběhů, ale tím fakticky nejzásadnějším, který posouvá hlavní dějovou linku vpřed je až ten poslední, ve kterém se na scénu (zas a znovu) vrací Páter Monster a jeho tragikomický kocour. A opět se zde zadělává na krvavé dění, které se Goonovi a Frankiemu rozhodně nevyhne. A musím říct, že je docela zajímavé podívat se do Páterovi mysli a jeho pokřiveného vnímání světa. Nejsilnější příběh je však hned ten první. To je takový Goonův origin a vyprávění o tom, odkud Kizzie přišla, jak to neměla vůbec jednoduché, ale hlavně jak se k ní jako malé miminko dostal hlavní hrdina. A ano, možná jsem citlivka, ale tohle je jasná ukázka toho, jak dojemný a hluboký umí Powel být, a že i když je Goon velkou část času až infantilně vtipným drsňákem a změtí gagů, vtípků, nekorektních odboček a rýpanců, umí být i krutě realistický a tvrdý. Ale ano, jakmile skončí první část knihy, přichází část, která je tvrdě americky nekorektní, černohumorná, drsná a zcela jasně ukazuje, jaký má Eric Powell vztah k aktuálnímu gendrovému dění a klasickým superhrdinským komiksům. Čtveřici pak zakončuje příběh, který si bere za námět prohibici, kterou Goon a jeho přátelé i nepřátelé řeší po svém. A to včetně tchořoopičáka!

Ne, vážně a s rukou na srdci, Nářek těch, kteří nás vychovali je jednoduše skvělá kniha. Eric Powell se v ní totiž dokáže pohybovat doslova v celé své scénáristické i výtvarné škále – od děsivě upřímných, přes hororové, až po satirické, nekorektní a akční prvky. Jakože tady je prostě na těch 128 stranách doslova vše a pokud bych chtěl někomu ukázat genialitu téhle série, nesporně sáhnu právě po dvanáctém svazku. Ostatně díky Goonově skoro až miminkovskému originu se to doslova nabízí.

Hodně se mi líbí výtvarná stránka, kde Powell velmi umně pracuje s celou paletou emocí a barev a každá část je tak jiná, od lehce sépiového retra, přes pestrobarevně laděné pláštěnkáře, až po hutně temnného hororového Pátera.

Nemusíte mít Goona rádi, ale dvanáctý svazek je vítaným pozváním a možnou vstupenkou i pro ty, kdo dosud sérii nedali šanci nebo stále váhají, protože jim celek přijde až moc taškařící, nekorektní a černohumorný. Opak je totiž pravdou, protože pod všemi těmi, místa možná až trapnými, vtipy se skrývá hutně temný, promyšlený a perfektně napsaný příběh, který se čte jedním dechem. Jen si jeho autor rád dává na čas a odbíhá do mnohých odboček a dalších story, které v zásadě nejsou vůbec důležité. Ale zase u nich budete mnohdy prskat smíchy.

Goon 12 – Nářek těch, kteří nás vychovali je knihou, která mě na začátku emočně dostala, pak nechápavě odkopla, naložila do auta pašeráků s hromadou alkoholu a na konci vystřelila vstříc temně psychologickému zkoumání mysli ústředního antagonisty. To vše se stihlo a stihne na těch desítkách stran stát a na konci budete chtít jediné – další díl!

Knihu můžete koupit u Comics Centra zde!

Goon 11: Deformovaná těla a záludné mysli

Autor: Eric Powell, Evan Dorkin

Kresba: Eric Powell

Vydavatelství: Comics Centrum

Rok vydání: 2025

Překlad: Václav Dort, Martin Trojan

Počet stran: 128

Formát: 158 x 239 mm, pevná vazba s přebalem