Místo mezi snem a skutečností, kde vítr povlává vlnami oceánů a čechrá zasněžené vrcholky hor a kde květy sakur plují vyprávějíc své příběhy. To je Ukijo.

Už jsme o tom psali, ale opakování je matka moudrosti – vydavatelství TLAMA games začalo vydávat řadu mikro her. Tedy zatím vydalo první trojici, ale pevně věřím, že to rozhodně není konec. Zatímco Rybí trh Cukidži je svižnou dražební dvojkovkou, druhá hra nesoucí jméno Ukijo je kooperativním titulem plným zenového skládání a plnění výzev dle jedinečné kombinace úkolů. Stále ale platí, že se jedná o miniaturní hru v peněženkovém balení vhodnou na jakoukoliv společnou jízdu či cestu nejen pro celou rodinu.

Ukijo je kooperativní karetka s umisťováním symbolů pro plnění výzev, za níž stojí Ian Walton, který jí vytvořil pro 1-4 hráče od 8 let a s herní dobou okolo 10-15 min. Hráči postupně umisťují karty se symboly do společného území pro splnění vybraných výzev, které hráčům slouží jako společné úkoly.

Zpracování

Pokud jste někdy slyšeli pojem „dolarka“, budete hned vědět, jakým způsobem je hra zabalena. Přesně tak totiž vypadá její balení a pouzdro na přenášení v jednom, přičemž je potištěno herními symboly a základními informacemi a díky jeho rozměrům ho strčíte i do kapsy.

Pouzdro má z vnitřní strany dvojici kapes, do kterých rozmístíte všechny komponenty, které se skládají jednak z jednoduchých krátkých pravidel, 2 karet výzev určujících zadání a vysvětlení úkolů a k tomu 16 karet se symboly, které obsahují vždy různou kombinaci 6 symbolů ze 4 možných barevných variant, kdy tematicky se sice jedná o květ sakury, papírového jeřába, strom a kapr koi. Díky tomu ze hry dýchá povedená a příjemně jemná japonská atmosféra. Musím říct, že se mi vizuální stránka hry líbí svým příjemný a přehledným zpracováním a oboustranným řešením karet, kdy na jedné je systém symbolů, na druhé zadání výzvy.

Velikosti balení je zcela ideální do kapsy či do batohu, tedy na jakékoliv přenášení. Navíc hra není náročná na prostor (a ani čas). Systém pouzdra je vyřešen elegantně, kdy na jedné straně dáte herní karty, na druhou výzvy a pravidla. Pěkné.

Jak na to?

Na začátku hry si musí hráči zvolit, kterou z výzev budou hrát a dle ní připravit bokem karty se zadáním. Hra nabízí různé obtížnosti, od úplně jednoduchých, až po skutečně řádně těžké, kde to chce i trochu štěstí k úspěchu. Zbytek karet se zamíchá a vytvoří společná dobírací hromádka a každý hráč si vezme jednu kartu.

Principem hry je postupm vykládáním, přikládáním a překrýváním na společném území splnit všechny vybrané karty výzev, protože jen tak se dá vyhrát. Hráči se střídají dokola, kdy aktivní vždy vyloží kartu – může překrývat, zakrývat i přikládat rohem – a následně si dobere kartu novou. A takto dokola, dokud nedojde balíček. Jen tedy pozor, protože je nutné dodržet herní prostor 6×6 symbolů.

Pokud hráč či hráči společně splní všechny výzvy, znamená to výhru, v opačném případě krutou prohru. Tak snadné to je.

Dojmy

Podobně jako tomu bylo u hry Rybí trh Cukidži, i zde musím v první řadě říct, že mám hroznou radost, že u nás vycházejí takového mikro hry v kapesním peněženkovém vydání. Ne snad, že by u nás nebyly k dostání jiné malé hry – ostatně i Tlama jich má celou řadu – ale celou trojici mikro her katapultuje o stupínek výše právě jejich balení, snadná přenositelnost a zpracování, kdy na jedné straně stojí jemná, povedená grafika, se kterou však jde ruku v ruce herní minimalismus, kdy se celá hra skládá jen z doslova minimálního počtu 18 karet, a to jsou v tom ještě dvě přehledovky.

Hra má velmi hezky a elegantní průběh, kdy z minima celého konceptu je vytěženo herně naprosté maximum, které umí každým tahem potrápit hlavu. Žádné body, žádné počítání, prostě buď splníte výzvy nebo ne. A ne, nemusíte se bát o znovuhratelnost, protože karty vždy dojdou v jiném pořadí a i opakovaně hraná výzva je jednoduše jiná. Navíc ty opravdu obtížné je skutečně náročné splnit.

Celá pravidla jsou skutečně jednoduchá, takže než hru zaplatíte u poklady, stihnete je nastudovat a po zaplacení se vrhnout do hraní klidně na pokladním pultu. Hra totiž vyžaduje minimum času (v sólu do 10 min), ale i prostoru. Přesto se nejedná v žádném případě o triviální zábavu, ale velmi chytrou skládačku.

Grafika jemně podporuje japonskou tématiku hry, ať už se jedná o herní symboly nebo horu Fudži na úkolové straně. Navíc je vše elegantně přehledné.

Ukijo je přístupná, elegantně jednoduchá, ale přemýšlivá taktická karetní hra, kterou si možná nejvíc užijete v sólu, ale rozhodně má co nabídnout i ve více hráčích, pokud třeba zrovna cestujete vlakem a máte na hraní jen pár minut. Jedná se o kombinaci chytrého zpracování, pěkné hratelnosti, příjemného odpočinku a povedeného tématu, byť samozřejmě platí, že by mohlo výt nahrazeno čímkoliv jiným a nebýt grafiky, hra by byla maximálně abstraktní, což však vůbec nevadí, protože plnit jednotlivé výzvy je zkrátka, inu ano, výzva, do které se opakovaně velmi rádi pustíte.