Aquaria

Dokážete se stát nejlepšími nadějnými členy akvaristické společnosti v nové hře Tomáše Holka?

Deskoherní superstar, kometa, král českých deskových her – všechny tyto superlativy si aktuálně zaslouží Tomáš Holek, a to v prosím vůbec nepřeháním. Vždyť jeho loňské SETI sbírá jedno ocenění za druhým, jeho Galileo Galilei patří do mé topky loňského roku a Čajová zahrada mě dostala svými mechanikami. A to nemluvím o čerstvém Jezírku nebo rozšířeních pro loňskou „svatou“ trojici. O ničem z toho však dnes psát nebudu, protože pod hlavičkou Fox in the Box a Delicious Games vyšla možná trochu nepovšimnuta další Tomášova hra, která nese jméno Aquaria, a která by ve stínu dalších titulů rozhodně neměla zapadnout, protože v akvaristickém tématu se skrývá víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Aquaria je středně náročnou strategickou euro hrou pro 1-4 hráče od 12 let a s herní dobou okolo 60-120 min v závislosti na počtu hráčů, ale i rozhodování o tom, jak utratit své omezené množství tahů a herních možností. Každý z hráčů se stává členem akvaristického spolku a jeho úkolem je postarat se o své vlastní jedinečné akvárium, naplnit ho barevnými rybkami i jedinečnou flórou, krmit své svěřence, udržovat vše čisté a v chodu, ale i čerpat nezměrné encyklopedické schopnosti. Jen ten, kdo vytvoří nejdokonalejší malý svět za skleněnými zdmi, může být vítězem.

Zpracování

Aquaria je na první pohled, subjektivně pro mě, vizuálně zajímavou hrou, která působí z krabice tak trochu retro, řekněme zpět do 70. let minulého století.

Co ale platí o krabici, to zdaleka neplatí o obsahu. A rovnou se připravte na to, že jakmile tuhle hru rozbalíte, čeká vás hromada loupání a plokání. Hra totiž obsahuje desítky všemožných žetonů a žetonků, které je třeba pečlivě připravit, od perel až po filtrační vatu do akvárek. Stejně tak je třeba vyloupnout a připravit desky, ať už pro hráče v podobě akvárií, variabilní skládací herní plán s otočnými koly nebo oboustrannou desku encyklopedie. Rozhodně mohu jen doporučit si před první partií trochu času vyhradit, protože hra rozhodně není vybalená hned a setup nějaký čas zabere. A není to jen o hromadě kartonových dílků a desek, ale i velkém množství dřevěných komponent jako jsou akční kostky, žetony ukazatelů, plechovky krmení nebo speciální ukazatele mikroflóry.

Minimálně z hlediska komponent je hra zkrátka velmi bohatá, a to nesmím zapomenout na karty akvária a perutýnů v pěti barvách, které zobrazují klauny, perutýny i další exotické rybky a vodní rostliny, kterými každý postupně plní svou jedinečnou vodní nádrž. Přiznávám, že z počátku mi karty přišly relativně hodně barevné a plné informací, ale po pár partiích jsem si na celý herní vizuál a hlavně ikonografii zvyknul pro maximální plynulost partií. Ostatně ikonografie je často velkou předností her Tomáše Holka a zde tomu není jinak, a i když to na první pohled může vypadat, že je ve hře všeho hodně, zaplujete do hry rychleji, než klaun do skrýše, a to i díky dobrému vysvětlení v pravidlech. Ta jsou ostatně dobře napsaná, přehledná a jasná. Na nějakých cca 15 stranách najdete vše včetně přehledů či sólového režimu. Je však třeba myslet na to, že hra sice není náročná na poměry Fox in the Box, ale zároveň se zdaleka nejedná o úplně rodinou a přístupnou hru, protože nabízí řadu možností, strategií a herních prvků, které je třeba pochopit.

Celkově je Aquaria po stránce grafiky i zpracování povedenou hrou. Nebo dobře, možná bych ocenil o něco silnější karty a nějakou tu aspoň papírovou vložku do krabice, ale to jsou spíše detaily, protože karty ve finále stejně obalíte a šikovný tiskař připraví přehledný insert, který se bude velmi hodit k přípravě, protože komponent je poměrně dost a příprava hry chvíli zabere. Na druhé straně oceňuji provedení simulující skutečná akvárka plná života s filtrem i otočnými ukazateli nebo šikovnou variabilní herní desku s dostupnými akcemi.

Jak na to?

Jak už bývá u her od Fox in the Box dobrým zvykem, tak vydavatelství na svém webu zveřejňuje kompletní pravidla hry. Pokud tedy chcete detailně pochopit a načerpat všechny herní mechaniky a principy, dovolím si doporučit skočit tam a já to vezmu trochu v kostce.

Aquaria je ve svém jádru v podstatě worker-movementem nebo chcete-li action selection hrou s budováním tabla a kombinatorikou akcí. Základ se odehrává na trojici herních plánů a desek – centrálním herním plánu s otočnými akčními koly, desce encyklopedii a jednotlivých deskách hráčů. První slouží jako centrum pro výběr akcí, které jsou vybírány pomocí kostky bez házení, a je jich striktně omezený počet 16 na celou hru. Deska encyklopedie slouží jako počítadla, ale hlavně jako speciální stupnice, na které hráči zaznamenávají své znalosti posunem po rozvětvených cestách. No a třetí je samotná deska hráčů představující akvárko, do kterého se nejen dávají karty ryb a vodních rostlin, ale také se zaznamenává „fungování“ filtru a ukazatele mikroflóry. Už jen z množství desek, ale i dalších komponent je jasné, že setup hry je trochu delší a také si připravte relativně dost místa. Jakmile však máte vyskládáno na stole, můžete se pustit do hry.

Partie hry je hrána na 4 kola, ve kterých má každý vždy 4 akce. Právě tato omezenost a svázanost je jedním z klíčových bodů hry.

Každé kolo se dělí na 7 postupných fází. Jako první jsou na řadě akce. Každý hráč má kostku s čísly 1-4, kterou na počátku položí na vybranou akci, respektive akční kruh na desce a vykonává danou akci, přičemž napříč hrou jich je celkem 5. Základní verze akce je zdarma, tedy nemá dodatečné náklady, ale vždy jsou zobrazeny dvě silnější varianty, které je třeba uhradit pomocí perel. Akce dovolují vykládat karty do akvária (a provést bonusy), studovat encyklopedii (a získat bonusy), zvýšit kyslík či dobírat nové karty a krmení. V zásadě si lze vybrat jakoukoliv akci, ale deska je v pomyslném kruhu, a pokud si hráč vybere sousední akci oproti té v předchozím kole, obdrží bonus. Kromě základních hlavních akcí se vždy nabízí možnost akcí volných sloužících zejména k výměně „surovin“.

Po odehrání akcí nastane fáze mikroflóry, kdy ke každé řadě a sloupci akvárka je přiřazeno pole s ukazatelem a pro každé kolo náhodně zvolena jedna bonusová barva. Pokud ukazatel mikroflóry ukazuje na aktuální barvu, hráč obdrží příslušný bonus. Následně se určí nové pořadí hráčů a hráči získají příjmy z karet ve svém akvárku. A pozor, protože své akvárko je třeba krmit, což je podstatou další části, kdy je možné získat body, ale také je ztratit, pokud nemáte krmiva dostatek. Následně se ještě připraví další kolo úpravou a obnovením nabídek. Tedy ano, sice jsem psal 7 fází, ale je to spíše dáno postupným pečlivým rozfázováním, protože stěžejní je hlavně fáze akcí a mikroflóry a zbytek je jakousi povinou „údržbou“.

Kromě fází je podstatou hry pochopit nejen samotné karty, ale také stupnici kyslíku (zdroje na úhradu zejména karet), fungování filtru, který se postupně nabíjí, aby spustil bonusová pole a zmíněné ukazatele mikroflóry.

Každopádně po odehrání všech kol nastane mini hra v podobě počítání bodů a určení místního krále akvaristiky. Zajímavé je, že hra má dvě varianty bodování.

Kromě toho obsahuje hra i dnes skoro povinný sólo režim, který funguje na principu vyhodnocování akčních dílků jejich postupným otáčením.

Dojmy

Ano, řekněme si to hned na úvod otevřeně, protože mám od loňského roku pro hry Tomáše Holka jednoduše velkou slabost. Když mezi vaše nejoblíbenější žánry patří variabilní hry od CTG a chytrá eura, tak minimálně ve druhém případě se vše, na co Tomáš sáhne, mění v pomyslné zlato. A nemusíte se mnou souhlasit, ale za mě je Aquaria prostě povedenou středně komplexní hrou plnou možností, která se příjemně hraje a pocitově zase přináší odlišný herní zážitek, než jiné autorovy hry. Tak na to pojďme postupně.

Drobné detaily jako absolutně chybějící vložka či insert a možná touha po silnějších kartách jsou z hlediska zpracování vyváženy herní funkčností a přehledností, který velmi pěkně funguje. Od některých hráčů jsem slyšel menší stížnost na lehce nejasné rozlišení modrého a zeleného krmiva – možná by bylo vhodnější třeba červené? Ale za sebe jsem tento problém objektivně u hraní neměl. Přemýšlel jsem i nad tím, zda nemohly být dřevěné ukazatele nahrazeny za otočné s nýtem, ale to už jsem absolutní detaily způsobené roky hraní.

Na začátku jsem psal, že Aquaria je středně obtížným eurem, kdy to musím trochu poupravit a má spíš blíž k tomu, co lze označit jako obtížnější, než lehčí. Jádro hry v zásadě není až tak složité, přeci jen principů a akcí je tak akorát, ale komplexita přichází s propojením téměř všech herních prvků simulujících skutečnou péči o akvárium, ale také s omezeným počtem akcí. To je možná paradoxně jeden z nejkomplexnějších prvků her, protože právě striktně dané akce a jejich nižší počet tvoří na hráče o to větší tlak vše správně načasovat, vyhodnotit a propojit pro co nejlepší a největší zisk. Zpravidla totiž platí, že nechcete akci využít jen k zisku jedné prosté perly, ale naopak maximalizovat každý tah k co největším věcem.

Aquaria tomuto jde pomyslně naproti tím, že se jedná o hru, která hráče odměňuje. Ostatně to podle mě dělají i jiné Tomášovi hry, ale tady prostě máte radost z toho, že vždy něco dostanete. Což však může vést sice k sebeuspokojení, kterému by však hráči neměli propadnout, protože leckdy zjistíte, že odměna je sice pěkná, ale mohla být i vyšší. Hra jsou tak příjemně satisfakční kombinační puzzle s hlubokou strategickou hratelností plnou možností, které se objevují tím spíš, jak do hry více pronikáte. Ne, rozhodně si nemyslím, že hra adekvátně vykvete po prvním nebo dvou zahráních, ale naopak opakovaným hraním získáváte větší přehled a víte, na co se zaměřit, přičemž cesta k vítězství není jasně dané a díky širokému bodování je rozhodnutí jen na hráči.

Ve hře se nevyplatí až moc rozkročit nad možnostmi a lepší je držet si jednu, dvě hlavní linie.

Strategická vrstva hry vychází z několika prvků, ať už se jedná o mikroflóru, budování akvárka pomocí karet či encyklopedii nebo filtr a je tak třeba usledovat řadu věcí a udržet správnou myšlenkovou linii. Tím může být naskočení hry těžší pro méně zkušené hráče nebo takové, kteří nejsou zvyklí hrát pravidelně přemýšlivější hry.

Co se týká počtu hráčů, za mě je Aquaria ideální ve dvou. Přiznám se, že v plném počtu na mě byla hra už trochu dlouhá z hlediska čekání na tah a chvílemi se mi těžko držela pozornost na to, co jsem plánoval udělat. Na straně druhé mezi hráči je v podstatě minimální interakce, takže více hráčů hru nekomplikuje nebo výrazně nemění.

I když hra obsahuje plno dříve viděných prvků upravených pro akvaristické potřeby, tak mě osobně se propojení jednotlivých mechanika a celková promyšlenost hry hodně líbí, ať už jde o karty ryb a jejich vliv nebo žetony mikroflóry, jejichž vyhodnocování po pečlivé přípravě je příjemnou satisfakcí. Celkově mi hra přináší příjemnou radost z toho, že „něco vybuduju“ do budoucna a pak sklízím pomyslné ovoce své práce. Tohle umí hra dokonale.

Na co bude hra trpět nejvíce? Paradoxně na jméno svého autora a pravděpodobné porovnávání se SETI. To je tak, když svůj masterpiece přinesete na začátku a od té chvíle mají všichni tendenci hry srovnávat. Ne, Aquaria není SETI. Je to hra z trochu odlišné kategorie a jinými mechanikami a principy, které v ní však skvěle fungují.

Aquaria je ukázkou toho, že Tomáš Holek není zdaleka jen jménem jedné hry, ale plodným autorem, který hry prostě umí. Pro mě osobně se jedná o velmi příjemné, adekvátně komplexní euro, které sází na provázání omezenosti akcí a širokého odměňování, stejně jako celkové provázání herních mechanik a principů ve fungující celek, který na poměry euro her dobře funguje i tematické stránce, kdy jsem ani jednou neměl mechanický pocit prostého otáčení koleček a vykládání nic neříkajících karet, ale naopak úspěšně budovaného akvárka. Líbí se mi? Moc. Doporučil bych jí? Ano, hodně. Ne, osobně jsem nikdy neměl akvárko, ale pokud je to takhle zábavné, tak bych si snad jedno měl pořídit!