Obrození

Země v troskách zničená sérií katastrof, ale rodící se znovu pod vládou hrdých klanů Skotska a Irska. Nastává doba Obrození!

Reiner Knizia je deskoherní legendou a autor, který stojí za desítkami her už od počátku devadesátých let. Takové pecky jako Throught the Dessert, Ra, Samurai, Lord of the Rings: Confrontation a mnohé a mnohé další. A přece se pořád jedná o autora, který rozhodně nekončí a pokračuje ve vymýšlení, testování i vydávání. Osobně mám jeho hry opravdu rád, zejména z toho důvodu, že se často jedná o pravidlově lehké a přístupné tituly, ale s pořádnou mírou hluboké hratelnosti a taktiky. A přesně do takové kategorie patří i žhavá novinka, kterou si v české edici připravilo vydavatelství REXhry.

Obrození sebou nese hezký příběh – země je zničena řadou katastrof a asi i vlivem lidských rukou. Postupně se ale obrozuje, znovu vzkvétá a ve Skotsku a Irsku opět povstávají hrdé klany, které soupeří o vliv a moc budováním energetické sítě, osídlení, farem s přísunem potravy, ale i o vliv na hradech a starých katedrálách.

Jedná se o hru kombinující v sobě boj o vliv na území, variabilní bodování, umisťování dílků a plnění úkolů pro 2-4 hráče od 10 let a s herní dobou okolo 45 min. Každý z hráčů reprezentuje jeden z klanů a soupeří s ostatními o body strategickým umisťováním dílků farem, elektráren, ale i sídel na mapě Skotska či Irska v pokročilé variantě.

Zpracování

Díky ilustracím, za nimiž stojí Anna „Mikado“ Przybylska a Kate „vesner“ Redusiak hra doslova září. I když je tématem znovuzrození země po katastrofách, vůbec z ní nemáte pocit nějakého zmaru či postapo atmosféry, právě naopak. Vše má jasné barvy, krásnou stylizaci, plno detailů a kombinace moderní atmosféry a až ekologických motivů.

A nejinak je tomu i pod víkem, byť se po rozbalení a vyplokání vyšších desítek žetonů a žetonků nelze ubránit trochu prázdnější krabice. Herní materiálu vévodí oboustranný herní plán, kdy na jedné straně je základní mapa Skotska a na druhé pokročilejší, respektive herně upravená, mapa Irska. Zde se trochu zastavím – dovedu si lehce představit, že hra dostane celou řadu možných expanzí, které se klidně mohou skládat jen z herních map. K mapě si připočtěte zejména dvě sady karet rozdělených mezi mise soukromé a veřejné (dle zemí) a čtyři barevně odlišené sady komponent pro hráče. Ty se vždy skládají ze skvělých 3D rewoodových hradů a katedrál, bodovacího žetonu a jednotlivých dílků, které mají vždy z jedné strany znak frakci, z druhé pak symbol farmy, elektrárny či sídla v různé síle. Nutno podotknout, že všechny sady jsou totožné a liší se pouze barevně (modrá, červená, oranžová, béžová) a tvarem žetonů.

Z hlediska zpracování se v podstatě dá říct, že hra hraje prim jistým minimalismem, byť v povedeném grafickém hávu. Čtyři sady žetonů a figurek, plán a karty. Samozřejmě herně je z komponent vytaženo maximum a jednotlivé komponenty jsou pěkné a kvalitní a líbí se mi, jak si tvůrci vyhráli s detaily nejen na herním plánu, ale i třeba přidáním frakčního rozlišení.

Jak na to?

Ať už hrajete na mapě Irska nebo Skotska, vše začíná rozložením herního plánu a výběrem barev pro všechny hráče. Každý hráč případně dle počtu spoluhráčů odstraní některé žetony, zbytek zamíchá lícem dolů. Z něj každý dva žetony náhodně odstraní. Bokem si hráči připraví hrady a katedrály a bodovací žetony pro případ, že nahrají 100 a více bodů. A jde se na hru.

Průběh tahu každého hráče je zcela jednoduchý a skládá se ze tří kroků – umístění dílku z ruky na plán, bodování a dobrání. Herní plán obsahuje některá místa jasně definovaná a připravená pro konkrétní dílky – farmy, elektrárny, sídla – a některá naopak zcela libovolně volná. Právě tím je dáno, kam který dílek může být umístěn. Body ve hře jsou udělovány za skupiny. Farmy a elektrárny dle velikosti skupiny, sídla dle velikosti, ale také síly hráčů, kteří zde mají díky svým dílkům vliv. Co je ovšem důležité, to jsou hrady a katedrály. Zatímco druhé jmenované slouží k zisku karet misí (úkolů), případně k označení splnění veřejného úkolu (Irsko), tak o hrady se vede tuhý boj. Na konci hry totiž každý přinese svému majiteli 5 bodů, kdy vlastnictví je určeno převahou žetonů na okolních polích. Posledním krokem je každopádně dobrání nového dílku a předání kola dalšímu soupeři.

Takto hra probíhá do chvíle, kdy všem hráčům dojdou dílky. Následně se dopočítají body za hrady a nedokončená sídla, mise a určí vítěz. Je to velmi elegantní a snadné. A tedy zcela upřímně návykové!

Pravidla sice hovoří o základním (Skotsko) a pokročilém (Irsko) herním režimu, ale my měli spíš pocit, že se jedná o dvě zcela vyrovnané varianty, kdy odlišně fungují úkolové karty, jiný význam mají katedrály a na plány přibývají bonusová místa. Hra tím ale není nějak těžší nebo komplikovanější. Je zkrátka jiná.

Dojmy

Obrození je parádní titul, který balancuje někde na hraně rodinného a lehce hráčského hraní a klidně si dovolím tvrdit, že by se mohlo jednat o budoucí moderní klasiku, protože disponuje přesně tím, co by podle mě měla deskovka v téhle kategorii mít – je pravidlově snadná a přístupná, má skvělou dynamiku a spád, lehkou hratelnost s dokonalým taktickým přesahem, pěkným zpracováním a grafikou a inteligencí. Navíc s dvojitou porcí hratelnosti.

Moc se mi líbí zpracování a hlavně příjemná barevná škála. Jasně, herně úplně neřešíte téma, protože Obrození je v zásadě abstraktní hra, ale líbí se mi, že jednou přišlo postapo, který není depresivní, ale povedeně barevné a svěží.

Jednoduchost pravidel je prostě „Kniziovsky“ geniální. Pár stránek, žádné výjimky, žádné drobnosti k naučení. Tři snadné kroky, uzavřené možnosti. Funguje to opravdu hezky a do hry naskočí i méně zkušení hráči. To ale zdaleka neznamená, že by hra nebyla pro zkušenější, naopak nabízí pěknou taktickou a plánovací výzvu i pro otřelé deskohráče, byť na ní má nesporný vliv náhoda v tažených dílcích a nemožnost výběru v kole.

Obě mapy se v podstatě liší v detailech, ale ty jsou rozhodující. Irsko pocitově nabízí větší volnost, ale s důrazem na využití bonusů, u Skotska se nám líbil nápad s katedrálami a úkoly. Každopádně obě strany mapy fungují skvěle a nabízí příjemně dávkovaný herní zážitek.

Skvělé je, že hra dokonale funguje ve všech počtech hráčů. Ve dvou se o něco zmenší mapa, takže není tolik prostoru. Nikdo si nikdy nehraje jen „na svém“ písečku, protože žetony lze umisťovat libovolně, a tak dříve či později dojde ke křížení plánů.

Co možná někomu bude vadit, to je abstraktnost celé hry – skoro bych si dovolil jí přirovnat v tomhle ohledu ke klasikám jako Azul nebo Krajina zvířat – a také jistá pocitová repetitivnost her. Tedy ne, hra nemá totožný průběh, ale pokaždé přikládáte žetony na mapu, a byť se takticky partie liší, mechanicky samozřejmě fungují zcela stejně.

Díky rychlým a jednoduchým tahům, u kterých je asi nejdelší částí bodování, je celá hra rychlá i v plném počtu hráčů, příjemně svižná, dynamická a má spád od začátku do konce.

Obrození je přesně ten typ hry, který mám rád – pravidlově jednoduchá, hratelně mnohem hlubší, taktická logická skládačka plná možností, znovuhratelnosti a variability, kterou vysvětlím skoro komukoliv, a u které se všichni pobaví. Navíc je hra zabalená v krásně barevném grafickém hávu. Obrození si nás rychle získalo a rozhodně se jedná o hru, která se bude pravidelně vracet na náš herní stůl!