Věštba vpravdě krvavá

Věštba vpravdě krvavá!

Existuje pouze jeden jediný literární velikán, jehož jméno se stalo synonymem klasického dramatu. William Shakespeare byl géniem své doby a zpracování (stejně jakožto výkladu) jeho děl existuje bezpočet. Nejnovější adaptace vzešlá z nakladatelství Comics Centrum nás zavede do chmurného Skotska, kde začne jeden věrný generál pomalu propadat šílenství.

Není to nikdo jiný než Macbeth vracející se z vyhrané bitvy a zvěstující králi Duncanovi radostnou novinu o porážce vzpurných skotských pánů. Jenže ejhle! Cestou z bojiště zastaví Macbetha tři čarodějnice, které mu zvěstují nehynoucí slávu a královský stolec. Co na tom, že věštby jsou správně dvojsmyslné; Macbeth bude skotským králem!

Tuto slavnou tragédii z patnáctého století přetavil bezpočet umělců k obrazu svému: Kurosawa jej zasadil do feudálního Japonska, Orson Wells zase v jednoduchou, syrovou podívanou. Stefano Ascari a Simone D´amini ovšem měli s Macbethem své krvavé, hororové plány.

A daří se jim to na výbornou! Krvavá lázeň je ukázkou skvěle fungující dvojice scénárista/kreslíř, kdy ponurou atmosféru komiksu s neodvratným tragickým vyústěným podtrhuje minimalistická kresba postavená na kontrastu tří barev. A věřte mi, Inverness ani celé Skotsko nikdy nevypadalo ponuřeji. Líbí se mi větší zapojení čarodějnic, jejich skryté plány a pikle. Naopak Lady Macbeth sice má nějaké ty chtivé narážky, nicméně to není taková svině jako v originále. Macbethovo propadání se do hlubin šílenství a dekadentních halucinací je hutné, syrové a pro čtenáře stejně fatalistické jako pro nebohého krále. Vizuální stránka je bezchybná, kompaktní a neskutečně sugestivní. Skvěle využitá hru světla a stínu se nebojí připojit temně krvavé plochy odkazující na prokletí, které se vznáší nad celým Invernessem i běsnícím králem.

Nad komiksovým zpracováním Shakespeara bych maximálně tak ohrnul nos – přece jenom i u nás vyšlo pár ne zcela povedených adaptací, nicméně zpracování Ascariho a D´aminiho dělá Macbethovi čest. Vizuální jednoduchost i mrazivá čitelnost hrůz, do kterých se propadá celý Dunsinane (navíc podpořená poetickým překladem dramatu od J. V Sládka), jsou ukázkou toho, jak má taková adaptace vypadat při zachování úcty a respektu k autorovi samotnému. Moc bych si přál, aby tento temný výlet do krutých britských dějin nebyl jedinou spoluprací obou Italů s nestárnoucím bardem.