Conan 17: Stíny nad Kúšem

Zasmušilý Cimmeřan se musí postavit nejen své hořké ztrátě, ale takové intrikám, pomstě a čarodějům v píscích zaváté Šumbale.

Vydavatelstvím Comics Centrum považuji za předního českého vydavatele komiksového Conana. Série od Marvelu, retro archivy, ale hlavně má nejoblíbenější řada Dark Horse Comics, se kterou začala má cesta Hyborie po boku ošlehaného barbara, zloděje, válečníka, piráta i krála, po boku mocného Conana. I když musím místy říct, že se možná rámec dějství Conanových dobrodružství opakuje, stále mě baví, a to i po úctyhodných 16 knihách. Poslední čtveřice tvořila tak trochu delší ucelený oblouk, jehož druhou hlavní postavou byla Královna Černého pobřeží, hrdá pirátka Bêlit, která se stala Conanovou družkou, spojenkyní a milenkou.

Po její ztrátě se ze zachmuřeného barbara stal ještě zachmuřenější, nasávající po putikách a hospodách a litující své ztráty. A osud ho zavádí do písčitého království Kúš, kam ho zavádí nový autor série Fred Van Lente. Zde by se Conan utápěl nejraději na dně kovových pohárů v čím dál větším množství alkoholu, ale nebyl by to náš milovaný cimmeřan, pokud by se nezapletl do místního dění plného intrik, boje o moc, čarodějů a vařícího se nespokojení obyvatel na prahu krvavé revoluce.

Fred Van Lente dostal na starost Conana po možná jeho nejlepším období. Právě příběhovou část na vlnách moře považuji ruku v ruce třeba se Sloní věží nebo Cimmerií za pomyslný vrchol dosud vydané série. A navázat v takovém případě nikdy není snadné. Na autora čekají hordy netrpělivých čtenářů s vysokým očekáváním a vysokou laťkou. Jenže zároveň dostal autor poměrně volné pole, jak navázat. Conan je zničený, sám, opuštěný, zlomený a chlastající, a na tom se dá docela dobře pracovat. Van Lente tuhle šanci chytil pořádně pevně a přináší zábavný, místy vtipný, ale stále stejně klasický, drsný a krví nasáklý příběh, který pocitově dokonale vystihuje conanovské příběhy.

Van Lente do svého příběhu přivádí vše – zlo spojené s temný čarodějem, intrikářskou boj o moc, dámy v nesnázích a hlavně Conana, který chce jen vydělat své zlaťáky, ale mít klid o politikaření, kouzel či intrik. Conan je zde takový ten prototyp odvážného hrdiny, který je ale v podstatě částečně antihrdinou. Občas vám ani nebude sympatický, ale to je prostě Conan. Autor se nesnaží experimentovat, vysvětlovat nebo přibarvovat. Naopak přináší klasického, staromilského a tradičního Conana a jeho příběh, který vám bude připadat známý, ale přesto originálně jiný a svěží. Zatímco v příbězích s Belit je Conan postupně proměňován z chlapce v tvrdého a zkušeného muže, tak Stíny nad Kúšem jsou trochu pomyslným krokem zpět k jeho nespoutanější povaze. Zároveň ale do tradičního mixu Van Lente přimíchává Conanův nevyrovnaný vztah k zemřelé pirátské a jeho snahu o pokračování bez ní po boku.

Hodně zajímavý díl jsou Stíny nad Kúšem z pohledu kresby. Originální, drsná, usekaná, nevyčištěná, ale krásně atmosférická, dokreslující atmosféru tvrdého království rozděleného mezi jednotlivé frakce a s písečnými bouřemi nesoucími prašné kousky okolo. To je kresba Briana Chinga a Eduarda Francisca. Po uzavření jedné velké linky je změna na pozici grafiky originální, přináší do série svěží a neokoukaný vítr.

Můžete namítat, že nový Conan nepřináší výraznou míru originality. Nepřináší nepředvídatelné zvraty nebo novinky, nepřináší neočekávané rozuzlení. Více sází na tradici, na klasiku, na ten staromilský přístup, jakoby vypadlý z pera R. E. Howarda. A vůbec mu to nemám za zlé.

Stíny nad Kúsšem jsou povedeným pokračováním dobrodružství podmračeného barbara. Možná se nejedná o dějově nejoriginálnější díl, ale zároveň přináší svěží autorské nápady, povedenou drsnou kresbu a návrat ke kořenům. Fred Van Lente rozhodně umí napsat poutavý příběh, který přináší to nejlepší – klasického, podmračeného a drsného Conana, kterého pohání touha po dobrodružství, bohatství a slávě. Prostě takového Conana, kterého by měl mít každý fanda rád.