Králové rychlého občerstvení

Moderní recept na staré dobré hraní? Zvládnete provozovat řetězec rychlého občerstvení a mít nejlepší společnost?

Zvyšte cenu burgerů o dva dolary! A ať ten kluk oběhne všechny schránky v okolí a nahází do nich letáky! A okamžitě mi přiveďte šéfy všech restaurací, musíme zvolit novou strategii prodeje!

Přesně tohle vás čeká ve hře, o které jsem si donedávna myslel, že v češtině nikdy vyjít nemůže. Dnes se totiž budeme bavit v podstatě o legendě, která roky trůní v první padesátce žebříčku BGG, posbírala řadu cen, a která u nizozemského Splotter Spellen vyšla už v roce 2015 – Food Chain Magnate aneb Králové rychlého občerstvení, které u nás vydává ve spolupráci duo Fox in the Box a MindOk. Tahle hra si, podobně jako další hry od „Splotterů“ získala za dobu své existence velmi čestný status jako jedna z nejlepších, nejtvrdších a nejvyladěnějších euro her, byť se kolem ní tak trochu střetávají dva tábory – jedni jí bezbřeze milují, někdo jí nemůže přijít na jméno. Tak se příjemně usaďte, popadněte colu a pizzu a vzhůru do budování slavného řetězce!

Králové rychlého občerstvení (a dále jen Králové nebo rovnou KRO) jsou tvrdým ekonomickým eurem dvojice Jeroen Doumen a Joris Wiersing pro 2-5 hráčů od 14 let a s herní dobou okolo řekněme optimisticky 180 min. Každý z hráčů se stává majitelem řetězce rychlého občerstvení a na variabilní mapě spolu s ostatními soutěží o zákazníky, úspěch a hlavně pořádně macatý zisk na poli rychlého stravování v tvrdém souboji na ostří nožů a vidliček. K vítězství zde vede mnoho cest, ale zásadní je dobře pokrýt marketing, výrobu i lidské zdroje!

 

Zpracování

Nemůžu se ubránit dojmu, že Králové jsou prostě tak trochu retro. Nejde jen o grafiku využívající padesátá a šedesátá léta v USA, ale o celkové zpracování. Pořád tak trochu přemýšlím, zda se mi hra líbí nebo ne. Dlouho jsem takové dilema neměl. Ano, líbí se mi dobová retro grafika karet či krabice, která ve mně evokuje tu správnou atmosféru, ale herní plán, byť přehledný, a nebo některé žetony, to už je na mě přeci jen trochu moc. Ale postupně.

Krabice se hrou rozhodně zaujme na první pohled. Maximálně tematické ilustrace a pevný box napěchovaný až po víko potěší každého milovníka euro her.

Musím ocenit pravidla. I když to tak třeba nevypadá, tak Králové jsou skutečně komplexní a ne úplně jednoduchá hra. Ale pravidla jsou napsaná dobře, ne-li skvěle, a to včetně překladu. Vše je jasné, vše je vysvětlené, a i když jsem ze hry měl respekt, nastudování nebylo nic hrozného. Samozřejmě je třeba toho dost pochopit a nastudovat, ale pokud hrajete pravidelně, troufnu si říct, že se hrou nebudete mít problém. Ostatně hraní a plynulosti pomáhají i skvělé lama karty v podobě jídelních menu pro každého hráče, kde je vše rozepsáno, včetně jednotlivých fází nebo postupu karet.

Hra se skládá v zásadě z trojice sad komponent. Jednak se jedná o sadu dřevěných žetonů jídla a pití v podobě piva, limonády, coly, pizzy a burgerů barevně a tvarově odlišených. K tomu obrovský pakl různých karet, kterých je více než 300 a najdete mezi nimi karty zaměstnanců různých úrovní, zkušeností a akcí, ale i tzv. významné okamžiky, které tvoří důležitou součást hry a jsou takovými průběžnými cíli v průběhu hry, které je třeba využívat a plnit. Posledním balíkem jsou kartonové žetony a díly, a to ať už variabilní herní plán zobrazující domy, volné pozemky či silnici v obytných čtvrtích, ale i nové domy či žetony marketingu a hráčských restaurací – vyberete si Zlatou kachničku nebo Žravé Burgery?!

Posledním dílkem krabice je pak sada papírových dolarů. Mnoho hráčů mění tyhle peníze za kovové nebo pokerové žetony, ale podle mě dodávají hře specifickou a osobitou atmosféru, jak vám šustí v ruce, když naplníte očekávání rodiny ze sousedství a oškubete jí o týdenní výplatu.

Pro někoho už bude grafická stránka hry moc. Když postavíte nového hráče před připravenou mapu, možná se lekne, že se jedná o herní prototyp. Ano, grafika je osobitá. Osobně mi u něčeho vadí, jinde se mi líbí. Ve finále jsou jí samozřejmě i já musel jako celek přijmout, protože ke hře zkrátka patří. Co mě trochu štvalo, to bylo (pro mě) neustále posouvání dílků mapy nebo nutnost vyskládání karet na stůl do předem daných „systémů“. A tím, že karet není málo, příprava pěkných pár minut zabere. Zde můžu jen doporučit pořídit insert do hry (u Hermana či potištěný e-raptor ve Světě deskových her), případně místo karet významných okamžiků vytisknout tabulky z BGG, zalaminovat a odškrtávat. Hře i přípravě to dost pomůže.

 

Jak na to?

Králové jsou hrou u budování řetězce rychlého občerstvení postavenou na využívání dostupných lidských zdrojů a správné hospodaření se všemi možnostmi. V průběhu hry se snažíte z jednoho malého podniku a vás jako generálního ředitele vytvořit prosperující síť plnou oddaných proškolených zaměstnanců, kteří dokáží naplnit vytříbené požadavky obyvatel lépe, než všichni ostatní. To vše samozřejmě pro pořádný zisk, protože kapitalismus je zde na prvním místě a vše je jen o penězích.

Hra je variabilní ve dvou rovinách při přípravě – jednak je vždy jiný herní plán sestávající se ze čtvercových dílů, jednak se dle počtu hráčů mění jeho velikost i počty dostupných zaměstnanců a billboardů. Připravte si také u stolu dost místa, protože hra ač se to nezdá není malá a na nabídku karet potřebujete prostor.

Jakmile máte vše připraveno a naplníte bank počáteční sumou peněz, můžete se pustit do partie. Ta trvá do dvou rozbití banku. Funguje to tak, že po prvním vyčerpání peněz si hráči sami pomocí karet bankovních rezerv určí, jak velký bude druhý bank, a tedy i jak dlouho bude hra trvat. Ano, nikdy zkrátka nevíte předem, co přesně vás čeká, byť se z mého pohledu nejedná o náhodný, ale přesně promyšlený prvek.

Partie se dělí na jednotlivá kola, skládající se ze sedmi fází. V první fázi restrukturalizace si hráči vybírají, kteří jejich zaměstnanci (karty) budou v kole pracovat a kdo si odpočine na pláži. Vtip je v tom, že jen zaměstnance na pláži můžete v průběhu kola školit na lepší pracovníky, ale zároveň pracujících můžete vyslat jen určitý omezený počet v závislosti na tzv. firemní struktuře. Představte si pavouka od vás jako generálního ředitele, pod kterým mohou pracovat 3 zaměstnanci, pod nimi třeba další a tak dále. Po určení pořadí, které je důležitou složkou hry, se vydávají zaměstnanci pracovat. Dle zvoleného pořadí může každý hráč využít všechny své pracovníky pro plnění svých skromných kapitalistických cílů, ať už se jedná o výrobu a obstarávání jídla a nápojů, najímaní nových pracovníků či školení stávajících, rozšíření sítě restaurací či domů nebo marketingové kampaně. Zkrátka provoz firmy.

Jakmile nastane čas večeře, vypraví se místní rodiny naplnit své žaludky a chutě. Hra má pevně, ale skvěle vymyšlený systém toho, jaké priority si zákazníci zvolí, a do které restaurace zavítají. Konkurenční boj je tvrdý, ale zapomeňte na náhodu, zde lze vše jasně predikovat a propočítat. Ostatně jediná herní „náhoda“ jsou ostatní u stolu. Jakmile je splněna poptávka, nastává výplata zaměstnanců – ano, ani v Králích nikdo nedělá zadarmo, byť s cenou práce se v průběhu hry pracuje. A docela vtipně můžete zaměstnance vyhodit dřív, než je zaplatíte. Po (ne)zaplacení proběhnou marketingové kampaně, uklidí se kolo a může se rozjet nové kolo tvrdého souboje. A to vše dokud není dvakrát rozbit bank peněz, jak jsem již psal výše. No vlastně to není složitá hra, ne? V zásadě je to vše. Byť v je třeba říct, že musíte pochopit vývojový a pracovní strom zaměstnanců, marketingové kampaně nebo systém významných okamžiků.

 

Dojmy

Jsou Králové rychlého občerstvení jednou z nejlepších her historie? Ano i ne. Jsou pro každého? Rozhodně ne! Budou vás bavit? Tahle otázka záleží na opravdu hodně faktorech.

Dovolím si začít pár věcmi negativními nebo v lepším případě neutrálními.

Králové rozhodně nejsou hrou se snadným vstupem pro nováčky, a pokud hrají se zkušenými, budou z drtivé většiny ještě drtivěji poraženi. Tohle je totiž hra, která těží z její znalosti, opětovného hraní a neodpouští doslova žádnou chybu. Ono se totiž může lehce stát, že ve hře prohrajete už v prvním kole. Nebo spíš už špatným vyložením první restaurace. A tenhle titul vám prostě chyby neodpustí a nemá žádný systém, jak ztrátu dohnat nebo nějak kompenzovat. V průběhu partie není v žádném případě nouze o vysokou míru interakce a hráči se zařezávají mezi sebou, ale do toho je klidně zařízne i samotná hra svým systémem. Čili ano, ideální je vždy hrát s podobně vyhranou nebo zkušenou partou hráčů. Není totiž nic horšího, než že v prvních kolech vypadnete z „tempa“ hry a už v podstatě jen přihlížíte bez šance na dohnání svých herních šancí.

Ideální počet hráčů je pro mě osobně 3-4. A to fakt zkušení hráči. Já sám už asi nechci hrát hru v pěti, protože prodlevy a rozhodování a délka partie mi přišly hrozně dlouhé a skoro až nekonečné.

U hry je třeba hodně plánovat. A to od začátku, po celou hru a až do konce a také pořádně dopředu. Nemůžete hrát plonkové nebo nedomyšlené tahy. První výběr místa, každý výběr zaměstnanců, využití kampaní a dostupných příležitostí, ale i situace na stole a všech milníků, respektive významných okamžiků je podstatné.

Možná se mnou mnoho hráčů nebude souhlasit, ale pro mě je hra ve své podstatě strategicky dost uzavřená. Cesty k vítězství, i když jich je opravdu hodně, jsou v podstatě jasně dané a u hry nemáte možnost si říct „zkusím to tak a tak a když to nevyjde, zkusím to jinak“. Jakmile totiž nasednete na tobogán svých rozhodnutí, už z téhle jízdy hodně těžko vystoupíte a zkrátka se vezete. Jasně, jedná se o tvrdé ekonomické euro o rozhodování o směřování firmy, a tam se předpokládá plánování budoucnosti, ale je třeba na to upozornit.

A teď l pozitivům.

Hra nabízí mnoho cest k vítězství. Ne, neprotiřečím si. Jak hrát a vyhrát je zde mnoho způsobů, jen jsou prostě nalajnované. I když můžete pokaždé hrát jinak, zaměřit se na odlišné herní aspekty a jiný průběh směřování společnosti. Milníky, zaměstnanci a jejich rozvoj, potřeby obyvatel. Je třeba i zásadně a pružně reagovat na situaci na herním plánu, která se dynamicky mění v závislosti nejen na vás, ale i ostatních a musíte využívat všechny dostupné příležitosti. Hra je bohatší než menu ve vietnamském bistru, ale stejně jako tam platí, že nemůžete ochutnat vše. Chuťové buňky vám možná poděkují, ale žaludek nakopne. Tady by se na vás hra možná usmála, ale moc peněz by vám velké herní rozkročení nepřineslo. Zároveň oceňuji velkou herní variabilitu danou už jen herním plánem.

Musíte si vytvořit jasně dané hranice dlouhodobé strategie a v určitých hranicích jít tvrdě po ní. Samozřejmě jak jsem psal výše za stále reakce na ostatní věci ve hře.

Ve hře, na to že se jedná o euro, je velká míra mezihráčské interakce. Tady prostě hrajete všichni společně v tvrdém konkurenčním boji od začátku do konce.

Líbí se mi možnost volby variabilní délky hry a nestálost konce. Nikdy prostě přesně nevíte, kdy a jak hra skončí, ale musíte se neustále snažit optimalizovat své snahy.

Hra v podstatě funguje ve všech počtech hráčů, i když nejlepší je 3-4. V pěti dlouhá, ve dvou dostává partie silně šachoidní feel a jakmile jeden začne ztrácet, pocitově je hotovo a klidně můžete přejít na další hru.

Ve hře v podstatě absolutně absentuje náhoda. Ano, setup plánu je variabilní a nevíte, co udělají ostatní, ale jinak je hra jasně daná a tvrdě počítací a přemýšlivá.

Pro mě osobně se v podstatě jedná o unikátní hru na našem trhu, a to ať už tématem nebo tím, co dělá. Silně ekonomické a interaktivní a až hyper soutěživé euro s originálním průběhem a herními prvky. Ne, nic podobného si skutečně nezahrajete.

Hodně se mi líbí systém řízení firmy a lidských zdrojů v podobě pyramidy a jejího využití. Už jen prostý výběr pracovníků do práce je malý mozkolam každého kola, který toho může hodně ovlivnit.

O Králích rychlého občerstvení bych mohl psát další hodiny a stohy textu. A stále by to asi bylo málo. Mohl bych rozebírat jednotlivé strategie, průběh partie, další skvělé herní i designové prvky, karetní systém a tak dále. A možná bych se i opakoval. Tohle je opravdu originální a jedinečná hra, která zdaleka nebude pro každého. Kombinace osobité grafiky a zpracování, tvrdého ekonomického eura s nutností dlouhodobé taktiky, strategie a plánování a silné konkurenční interakce rozhodně nenadchne hráče toužící po příběhu nebo budování si v poklidu vlastních kapacit, ale pokud si chcete zahrát hru, nad kterou můžete strávit neustálým objevováním, soupeřením a budováním desítky partií, nevadí vám trochu toho retra a jste ochotni nad budováním řetězce strávit klidně i 4 hodiny, tak jsou Králové rychlého občerstvení horkým adeptem na jednu z her roku!

 

Hru můžete koupit ve Světě deskových her zde!

 

Králové rychlého občerstvení

Autoři: Jeroen Doumen a Joris Wiersing

Vydavatelství Fox in the Box a Mindok

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 2-5

Věk: 14+

Herní doba: 120 min a více

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: